~~~~~~~~~~
Seděl jsem na pračce vedle vany, která se pomalu plnila voňavou pěnou a horkou vodou. Čekal jsem, kdy si budu moct do té tekuté nádhery ponořit a pořádně se psychicky připravit na Taehyungův odchod. Stále jsem nezjistil to, jak zde mám bez něj tu dobu přežít.
Každopádně nyní se mi naskytl čas odepsat na onu hlasovou zprávu. Upřímně, vcelku jsem se bál. Avšak pravda, čeho já se nebojím?
----------
Kookie'nMilk:
Wut? Kdo seš?
----------
Bál jsem se.
Opět.
Ovšem.
To bych to nebyl já.
Že?
Nicméně, měl jsem opět proč.
Mám se vůbec jeho odpovědi divit?
----------
BrokenBoii:
【 ►------------(00:11) 】
Však ty víš. V hloubi tvé mysli to moc dobře víš. Mám tam i své místo. Kdybys jen neznal ty všechny další idioty, býval bys si na mě vzpomenul!
Kookie'nMilk:
Achjo.. Zase? Nechte si všichni ty vtípky s anonymitou pro otravování někoho jiného. No jsem idiot, to mi to už nemůžete vysvětlovat jiným způsobem, než mi říkat že nikoho neznám?..
----------
Jen nějaký blbý vtip. Někdo koho znám si určitě že mě dělá legraci. Kruci, to už i z normálních lidí se stává.. Tohle?
----------
BrokenBoii:
【 ►------------(00:10) 】
Ah, jsi jiný.. Kdysi sis tak nedovoloval. Škoda. Taehyung tě úžasně omámil. Heh..Jak jinak
Kookie'nMilk:
Hele hele.. Dávej si bacha na jazyk. Taeho nech bejt k? Sice netuším jak o náš víš, ale nějak mě to již nepřekvapuje.
BrokenBoii:
【 ►------------(00:15) 】
Ajaj.. Tak tohle ne. Dávej si pozor s kým mluvíš. Jediný kdo by si měl dávat pozor, chlapečku, je právě Taehyung.
~~~~~~~~~~
ČTEŠ
Voice Message
FanfictionAčkoli se vám zdá, že tento pár je šťastný, tak máte vlastně pravdu. Tedy až do té doby, kdy mladému chlapci Jungkookovi začnou přicházet hlasové zprávy od neznámé osoby. Tento příběh je pokračováním příběhu Message, tudíž je nutné si jej před přečt...
