Two of us

kapitola třicátá

Michael:
Nemohl jsem tomu uvěřit... Tolik prace, tolik přesvědčování, a všechno to bylo k ničemu. Dostanu s Alex padáka a kluky už nikdy neuvidím...
A přesto všechno, nemohl jsem se na Zaina zlobit. Vždycky měl více odvahy, než bylo zdrávo... Jenže také měl tak velke srdce...
Stál jsem před pozorovacím sklem a díval se přímo na něj...
Měl na čumak nacpaný náhubek a nějak se jim podařilo ho narvat do svěraci kazajky...
Seděl tam schrbeně a zlomeně. Pomalu jsem se dotkl pozorovacího skla.
,,Tak moc mě mrzý, jak to dopadlo..." Zašeptal jsem. On pomalu zvedl hlavu a pohledl na mě. V jeho očích byly slzy. Uplně jsem zapoměl, že mě pres to sklo může slyšet...
,,K-kde je Nicky..?" Zašeptal. Stiskl jsem k sobě pevně zuby.
Ne! Musím to zastavit! Musím se odsud dostat dřív, než je zlikvidují! Ať už to stojí cokoliv.

Alex:
Pomalu jsem si balila věci. Jen ztěží jsem držela slzy na uzdě ale ve chvíli, kdy mi do rukou padly dvě fotografie, nezvládla jsem to...
Na plno jsem se rozbrečela. Z fotografií se na mě usmívaly dva kluci, kteří pro mě byli už zkoro jako rodina...
A teď je ztratím... Už nikdy nezpatřím jejich úsměvy. Už nikdy s nimi nebudu moc mluvit...
Byl konec... Naprostý konec...

Neznámí:
Můj plán se chýlí ke konci. Konečně! Dnes v noci to propukne. Ty bestie schoří v pekle!
Však oni pochopí, jakou jim dělám laskavost!
Nejspíše mě za to zavřou. Možná zabiji i par bývalých kolegů. Ale takovou obět jsem zchopen podstoupit!
Zahleděl jsem se na plán budovy a popadl nůž, co se mi válel na stole. Pevně jsem ho stiskl a rychlím pohybem zaryl do mapy přímo v místech, kde má pokoj ta ušatá svině.
,,Prokoukl jsem tě ty králičí šmejde." Zavrčel jsem nenávistně. ,,A nedopustím, abys přežil! I kdybych měl přitom chcipnout spolu z TEBOU!" Zařval jsem a začal se hlasitě smát. Ještě štěstí že jsem se nacházel v opuštěné továrně, kde mě mohlo slyšet tak maximálně par bezdomovců.
,,Chcípneš hezky pomalu a já se na to budu dívat..." Zašeptal jsem s zákežným úšklebkem.