Two of us

kapitola sedumnáctá

  Když jsem se probudil a otevřel oči, uviděl jsem svůj pokoj. Okamžitě jsem si pomyslel že to bude jako s Michaelem. Že když se po Alex podívám, nebude tu.
  Když jsem tak však učinil, překvapeně jsem zjistil že tu pořád je.
  Opírala se o zeď u mé postele a měla zavřené oči. Dýchala klidně a pomalu. Překvapeně jsem také zjistil, že jí sedím v klíně. Dostal jsem se sem sám nebo si mě na klín sama posadila?
  Všude bylo zhaznuta a tak jsem poznal, že je noc...
  Nicku? Zkusil jsem to opatrně. Nechtěl jsem ho budit ale zoufale jsem chtěl slyšet jeho hlas.
  Ano? Ozvalo se po chvíli ticha a mě se rozzářil úsměv na tváři i přes fakt, že jsem ho nejspís právě probudil. Zvedl jsem své dlouhé uši a trochu se předklonil.
  Jak se máš? Zeptal jsrm se s nakloněnou hlavou.
  D-dobře... Vykoktal trochu zaraženě. Jenom Alex nepřišla... Promluvil trochu smutně.
  ,,Promiň, je u mě..." Zašeptal jsem. Ani jsem si zprvu neuvědomil, že jsem to vyslovil nahlas.
  Vážně? Nick zněl trochu překvapeně. Alespoň mě slyšel...
  ,,Jo... Promiň. Spí my v posteli... Asi byla unavená." Omluvil jsem se mu. Vypadalo to že jí ma rád, stejně jako já Michaela.
  Uslyšel jsem tichý smích a také jsem se pousmál. Vážně? Zeptal se Nick.
  ,,Jo..." Začal jsem ale zasekl jsem se když se pode mnou Alex zavrtělala.
  ,,Zaine?" Zašeptala rozespale. Omluvně jsem stáhl uši a opatrně z ní slezl. Nechtěl jsem jí probudit...
  Ona překvapeně zamrkala a posadila se. Potom se překvapeně rozhlédla. ,,Proč je tu zhasnuto?"
  Jak ti to mám asi říct? Pomyslel jsem si. Rychle jsem se přikryl peřinou. Snad to pochopí...
  ,,Ale ne!" Vykřikla a rychle vztala z mé postele. Vykoukl jsem z pod deky. Asi pochopila, nebo jí to došlo samo...
  Zaine? Ozvalo se mi váhavě v hlavě. Ježiš! Já na něj úplně zapoměl!
  ,,Promiň, Alex se probrala..." Zašeptal jsem ale dřív, než jsem stihl říct ještě něco, vyrušila mě Alex.
  ,,Zaine?" Stála přímo přede mnou a zkoumavě mě pozorovala. Zamrkal jsem, zvedl k ní pohled a k tomu naklonil hlavu.
  Opatrně si mou hlavu vzala do rukou a zahleděla se mi do očí. ,,Co se ti to stalo před chvílí z očima?" Zašeptala a já naklonil nechápavě hlavu ještě víc.
  ,,Cože?"
  Zaine? Co se tam děje? Zeptal se trochu vyděšeně Nick.
  ,,Neboj, nic se neděje." Snažil jsem se ho uklidnit.
  Uviděla jsem jak se Alex zamračila. Možná když jsem mluvil s Nickem, bylo to nějak vidět na mých očích... Asi bych jí to měl říct. No jo, ale jak?
  Rozhlédl jsem se po místnosti a rychle popadl Nickovu fotku. Ukázal jsem jí tu fotku. Potom jsem se chytil za uši a lehce si za ně zatáhl tak, aby si toho všimla ale zároveň aby to nebolelo. Přitom jsem naprázdno otevíral a zavíral pusu. Nakonec jsem si rukama lehce zatlačil na hruď aby pochopila, že ho slyším uvnitř. Když jsem pak k ní vzhled, nechápavě na mě hleděla.
  ,,Co to děláš?" Zeptala se nechápavě. Svěsil jsem uši. Ach jo... Michael my většinou porozuměl na poprvý...
  Znovu jsem zopakoval to, po předtím a znuvu to nepochopila... ,,Promiň, šarády, nebo jak se to jmenuje, my nikdy moc nešli..." Povzdechl jsem si a zopakoval to ještě jednou.
  Vytřeštila na mě oči. No konečně jí to došlo! Pomyslel jsem si a úlevně vydechl. Tohle mě už přestávalo bavit...
  ,,Ty se bavíš s Nickem?!" Pokýval jsem hlavou na souhlas. ,,A-ale jak?! Vždyť jste od sebe moc daleko! Nemůžeš ho slyšet!" Stála před mou postelí a tak jsem se na ní postavyl abych byl alespoň trochu vyšší a ruku jsem dal před sebe. Tou druhou jsem se dotkl své hrudi.
  ,,Ty ho slyšíš uvnitř?" Zatvářila se překvapeně Alex.  Opět jsem pokýval hlavou a ona překvapeně zacouvala.
  ,,Alex?" Zeptal jsem se ale to už zmizela za dveřmi. Smutně jsem si sedl na postel. Neměl jsem jí to asi říkat...

Omlouvám se že včera nevyšle kapitola. Poslední dobou na to nějak zapomínám...