Tam, kde vlajka bývávala,
teď železný sloup se tyčí.
Dívku, jenž pocity skrývávala,
teď zjištění ničí.
Duní hromy, létají blesky,
strašná bouře zuří.
Nemohla by už žít hezky,
s tím, co jí teď souží.
Chytá se chladného kovu,
k Thórovi se modlí.
Aby mohla začít znovu,
ve Valhale s bohy.
On její prosby vyslyšel,
rozmáchnul se kladivem.
Hrom strašlivě zahučel,
a po něm světlo přišlo.
Energie rozlila se po těle,
červené vzory na kůži.
Už se nikdy nezasměje,
nikdy nepřivoní k růži.
ČTEŠ
Desperate Girls
PoesieKdyž černá zdá se světlá... Když bolest zdá se uvolňující... Když jako jediná možnost zdá se vzdát to... ⚠️Motivy sebevraždy a násilí⚠️
