Prášky rozpuštěné ve vodě,
v jedné velké sklenici.
Jsou jediný lék po nehodě,
rodiny mladé dívky.
Claire sedí v kuchyni,
na čistě bílé lince.
Červené skvrny na sukni,
která šrámy kůže překrývá.
Autonehoda osudná,
v hlavě se jí promítá.
Kéž by nebyla tak nezlomná
a zahynula s nima rovnou.
Přikládá hrdlo sklenice,
ke svým rtům jak plátky růží.
Teď si už přeje nejvíce,
do nebe za nimi jít.
Křiví obličej nechutí,
z té chemie v lécích.
Na podlahu ulehnutí,
je rozloučení se světem zlým.
ČTEŠ
Desperate Girls
PoesíaKdyž černá zdá se světlá... Když bolest zdá se uvolňující... Když jako jediná možnost zdá se vzdát to... ⚠️Motivy sebevraždy a násilí⚠️
