Za vrstvami kamení,
kráčí nevinná duše.
Myšlenky z hlubin pramení,
o tom, že umřít nechce.
Láska její zemřela,
pod rukama neznámého.
V tu chvíli víra její shořela,
ve spravedlivost na zemi.
Jde tou chodbou chladnou,
světlo se stíny si hraje.
Zámky na dveřích dolů spadnou,
pohled na konec se odkryje.
Sedí teď na křesle,
jako královna na svém trůně.
Ví, že života ještě užít chce,
přesto nedočká se více mokré trávy vůně.
Cesta její jeden cíl má,
dosáhne jej brzy.
Nebe jí brány otevírá,
obloha barví se do ruda.
Láska její umřela,
pod rukama neznámého muže.
Tehdy víra její shořela,
ve spravedlivost na zemi.
ČTEŠ
Desperate Girls
PoetryKdyž černá zdá se světlá... Když bolest zdá se uvolňující... Když jako jediná možnost zdá se vzdát to... ⚠️Motivy sebevraždy a násilí⚠️
