Vzduchem voní šeříky,
ve vlahém jarním večeru.
Kolem zelené keříky,
dotváří cekový pocit.
Před vrbou studentka stojí,
strom mává větvemi.
"Nesahej na lásku mojí!"
volávala do světa.
Přemýšlí o něm,
jen o jednom klukovi.
Všechny jako ona touží po něm,
po jeho bouřkových očích.
Slzy jí po tvářích kanou,
srdce její je zlomené v půl.
Ví, že strašné věci se stanou,
nemá důvod tu dále být.
Rozběhne se ke stromu,
ten mlátí kolem sebe jako nikdy.
Snad to zítra dojde jemu,
co svojim zvykem způsobil.
ČTEŠ
Desperate Girls
PoesiaKdyž černá zdá se světlá... Když bolest zdá se uvolňující... Když jako jediná možnost zdá se vzdát to... ⚠️Motivy sebevraždy a násilí⚠️
