Kráska na břehu rybníka sedí,
třpytivou hladinu prohlíží si.
Její odraz na ni hledí,
se zarudlíma očima.
Jde po kolena do vody,
ta barví se bahnem.
Prostě nedokázala zahrát akordy,
té serenády zakázané.
Hraje si s kapkami,
té průzračné tekutiny.
Utváří malé spirály,
podobné vírům ve vodě.
Otočí se zády,
paže od sebe roztáhne.
Ví, že už je to tady,
že brzy pod hladinu zapluje.
Vydechuje naposled,
zavřené křečovitě má oči.
Událostí byl najednou velký slet,
dobře, že už to končí.
Silueta těla,
pod vodou jde matně vidět.
Vážně to takhle chtěla?
A bublinky stoupají napovrch.
ČTEŠ
Desperate Girls
PoetryKdyž černá zdá se světlá... Když bolest zdá se uvolňující... Když jako jediná možnost zdá se vzdát to... ⚠️Motivy sebevraždy a násilí⚠️
