Zapadá slunce za horou,
Emily stojí na židli.
Není to však náhodou,
že lanem má krk převázaný.
Zažloutlá pleť se ztrácí,
v záplavě červené barvy.
Je to krví z ran vytékající,
rány však už nebolí.
Dívá se do dáli,
přemýšlí o životě.
Ví, že den už končí stejně,
jako její pobyt na světě.
Krok dopředu udělala,
zavřené oči a ruce v pěst.
Pár metrů dolů spadla
a duše tělo opouští.
Jak hadrová panenka tam visí,
žena s hadím krkem.
Myšlenky v hlavě se mísí,
proč jen to udělala?
ČTEŠ
Desperate Girls
PoetryKdyž černá zdá se světlá... Když bolest zdá se uvolňující... Když jako jediná možnost zdá se vzdát to... ⚠️Motivy sebevraždy a násilí⚠️
