AlexZika
Na jazyku pocit hořkosti,
v srdci kvetoucí pocit úzkosti.
To úzkost a strach,
přítelem mým se stal.
V pokoji sedící,
hluboce zadumaný,
v dece zachumlaný,
ticha před bouří se strachující.
Klíč v zámku zachrastil,
otec dveře rozrazil.
Během se prohnal místností
a v koupelně teď zvrací.
Že střízlivý není,
bylo ihned k ucítění.
Štiplavý pach alkoholu vzduchem se nes,
to postřehl by i beznosý pes.
Teď čeká mě,
ten příběh známý,
co udělal jsem
a co bylo špatný.
Tak dlaň i pěst,
mířili na mou pleť.
Tam, kam rány dopadly,
tam oheň zažehly.
A slzy ponížení,
marně se snažily,
leč oheň tak rozsáhlý,
uhasit neuměly.
A pak ještě muset,
s tváří zkrvavenou,
bílou dlažbu,
krví mou pošpiněnou,
v tichu a chladu umívat
a košili svou místo hadru,
být nucen užívat.
Stejně bych dopadl,
kdybych neudělal nic,
to dávno mě otec naučil,
že snahu neumí ocenit.
ČTEŠ
Loving and Fighting
ПоэзияA jak šel čas, Alex básnil zas. O lásce i utrpení, možná to i něco změní. Že lépe mu je, to je znát, snad donutí ho to, dál psát... Vítejte u mé amatérské poezie z jednoho nudného života, Alexova života... mého života. Ve sbírce Loving And Fighti...
