AlexZika
Tam kdesi v tmavém koutě,
světlo se rozžehlo
a semeno růžové,
k životu probralo.
Krůček po krůčku,
svět kolem zkoumá,
radost a štěstí s egem stoupá.
A objevit pravdu?
Ne, to počká!
Tak roste si s klidem,
rostlinka malinká,
tluče se světem,
vše kol něj popírá.
Růže je to,
o tom pochyb není,
to trní na stonku,
je víc než k přesvědčení.
Avšak, kam květ se poděl?
To jest to nejzáhadnější,
prý smutek a deprese,
za tím stojí.
Tak dostala se do stavu,
tichého mlčení,
a jen tak po očku,
po někom pohlíží.
Rok co rok, den co den,
konají se tajné schůzky jen,
s tou neznámou květinou,
co nikdo nezná,
leč obě jsou bez květu,
to věc je společná.
Po dlouhé chvilce zdráhání,
dostali ostatní svolení,
poznat tu neznámou,
tu dříve tajenou.
Tak čekali všichni,
plni napětí,
v davu shromážděni,
na náměstí.
A jaké překvapení,
objevilo se v centru dění.
Ta květina záhadná,
leč úplně totožná.
Růže k Růži?
Neslo se davem,
s pobavením,
i s odporem.
I přes dav kolem,
spojil se list s listem,
stonek se stonkem se objal
a celou pravdu tím světu ukázal.
A v tom zmatku,
co panoval tu,
divná to věc se stala,
ta Růže v Růži zaklíněná,
na očích všem vykvetla.
Ani její společnice,
nedala se zahanbiti více
a své poupě rozvila,
v tak jedinečný květ,
co jinak by nikdy,
neměl spatřit svět.
Barva Růží toť jedinečná,
nikoli obyčejná,
doslova duhová.
Ty smíšené pocity,
co v davu kolovaly,
teď na povrch se draly
a dav tak na dvě poloviny rvaly.
Tak ti, kteří toto neschvalovali,
pryč spěchali
a ti ostatní,
ti jim blahopřáli.
ČTEŠ
Loving and Fighting
PoetryA jak šel čas, Alex básnil zas. O lásce i utrpení, možná to i něco změní. Že lépe mu je, to je znát, snad donutí ho to, dál psát... Vítejte u mé amatérské poezie z jednoho nudného života, Alexova života... mého života. Ve sbírce Loving And Fighti...
