AlexZika
Na nebi slunce se třpytí,
na hodinách sedmá hodina ranní.
V tom dveře do pokoje vrznou
a špatné zprávy s sebou nesou.
Ta bolest co v hlavě tančí,
rozlévá se do všech zákoutí.
Týdny už nepožít víc než vodu,
oslabilo tělo trochu.
V pravé poledne,
doktor ze židle zvedne se
a co do pokoje přináší,
je těžší než tunové závaží.
Jen smutně na pacienta hledí
a závaží mu na hrudník věší.
Plíce křičí pro víc vzduchu,
nadechnout se nelze ani trochu.
Hlasy z dáli vyřčené,
srozumitelné i matné.
Rezonují místností,
utrpení jen působí.
Tak oči pomalu se přivírají,
cestu tmavou otvírají.
A náhle zhas,
další život zas.
S trhnutím probere se šokem,
do sedmé hodiny nad ránem.
Kolem a kolem,
místnost zalitá sluncem.
Že sen to byl,
to hned si uvědomil.
Přesto honem se všichni radují,
nad životem i nad smrtí.
ČTEŠ
Loving and Fighting
PoetryA jak šel čas, Alex básnil zas. O lásce i utrpení, možná to i něco změní. Že lépe mu je, to je znát, snad donutí ho to, dál psát... Vítejte u mé amatérské poezie z jednoho nudného života, Alexova života... mého života. Ve sbírce Loving And Fighti...
