AlexZika
Dlouhý to byl den,
nemyslím, že to byl sen,
tak blízko jsme seděli
a tak moc se lišili.
Čím víc jsem vyzvídal,
tím víc jsem propast otvíral.
Noc co noc, den co den,
nešel jsem s pravdou ven.
Chtěl jsem to říct,
chtěl jsem řvát,
o tom kdo jsem
a koho mám rád.
Stopy jsem zanechal,
ty sis jich nevšiml,
ani jsi nepostřeh,
jak mě to ranilo.
ČTEŠ
Loving and Fighting
PoesíaA jak šel čas, Alex básnil zas. O lásce i utrpení, možná to i něco změní. Že lépe mu je, to je znát, snad donutí ho to, dál psát... Vítejte u mé amatérské poezie z jednoho nudného života, Alexova života... mého života. Ve sbírce Loving And Fighti...
