Nejsem tvoje Malfoyi

32.

,,Pořád mě nenávidíš synu?"

,,Navždy tě budu nenávidět," zasyčel plavovlasý chlapec. Nejstarší z Malfoyů se znechuceně ušklíbl.
Nemohl pochopit proč ho jeho syn tolik nenávidí , přece dělal pro něj vše a takhle se mu odvděčí?

Zmijozel pozoroval obraz svého otce.

,,Pamatuješ si tu mudlovskou šmejdku Grangerovou?" Lucius se rozhodl mu to říct narovinu. Přece ho pomstí ne?
A když ne zabitím Pottera nebo Weaslyho tak té mudlovské holky ano.

,,Nezačínej zase otče!" Zmijozelský princ naštvaně rozhodil rukama , ,,myslíš si , že bych byl schopný jí něco udělat?! Nikdy. Ani kvůli tobě..." zvedl pravou ruku se svoji hůlkou , kterou namířil na obraz.

,,Zabiješ ji! Nařizu-"

,,Nebudu tě poslouchat otče," přerušil ho s ledovým klidem Draco. Lucius Malfoy s údivem vykulil oči.
,,Nikdy tě už nebudu poslouchat," zašeptal mladý Malfoy.

Pozvedl hůlku a onen obraz přikryl.
Párkrát zamrkal a dodal: ,,Nebudu monstrum jako jsi ty."
Nervózně polkl. ,,Už nikomu nebudeš nic nařizovat otče. Vznikly dva obrazy , že ano?" Zeptal se. I když nemohl vidět do tváře jeho otce věděl , že se šklebí.

,,Co jsi udělal?"

,,Zničil ho a teď zničím i tenhle. Nedovolím ti tu zůstat."

,,Poslední slova?" Draco pevně sevřel hůlku v ruce. Proč je tolik nervózní? Je mu snad jeho otce líto? Ne nesmí.

,,Jsi jen krvezrádce. Už nejsi můj syn."

,,Nikdy jsem jím ani nechtěl být," mladý Malfoy mávl hůlkou a s tichým ,,Incendio Maxime" obraz vzplál.

....

Ginny , Harry , Hermiona a Ron si to mířili za ředitelkou Mc'Gonagallovou do jejího kabinetu. Bez zaklepání vletěli dovnitř.

,,Paní profesorko.." vyhrlky naráz.

,,Pro Merlina! To snad neumíte klepat?! Víte jak jsem se lekla?!" Minervě doslova šly z očí blesky.

,,My se strašně omlouváme!" Začal nervózně Harry.
,,Ale tohle si musíte poslechnout," dokončila za něj Ginny.

Profesorka si je změřila podezíravým pohledem a po té jim pokynula ať si sednou.

Hermiona se okamžitě dala do vyprávění.

..........

Hnědovlasá dívka stále ležela dva kroky od stromu pod kterým ležela a tiše plakala. V hlavě se jí přehrával jeden a ten samý sen stále dokola.
Pro její smůlu se z něj nemohla ani za Merlina probrat. V hlavě se jí najednou začaly objevovat vzpomínka za vzpomínkou.

Stála jsem na nástupišti 9 a 3/4. Vyhlížela jsem holky s Harrym a Ronem. Kde sakra jsou? Pomyslela jsem si. Zahlédla jsem blond až platynové vlasy. Malfoy. Pozorovala jsem ho jak šel ke mne. Minulý rok mě urážel no vlastně celou naši partu. Teda jestli je to parta.

,,Ale copak Gilbertová?" Přistoupil ke mne. ,,Ahm pakračuj prnci žab," zasyčela jsem. Čekala jsem urážku , ale nic. Jen na mě tupě vejral. Za chvíli se v jeho překrásných očích zaleska zlost. Udělal svůj typický kamenný výraz. ,,Co si to vůbec dovoluješ? Ty..ty.." zasekl se , ,,..ty budeš moje," řekl tak , abych ho neslyšela , ale slyšela co..co to řekl? Že budu jeho? No to tak leda přes moji mrtvolu. Bez jediného slova se otočil a nastoupil do vlaku.