24 HOURS [BTS]

First Hour | RM

5:15

Kim Namjoon si snad už podesáté unaveně protřel oči; nespal déle než tři hodiny, ale taková už byla jeho práce. Pokud si jej vyžádali, neměl nárok na odpočinek.

Když vešel do místnosti, jeho šéf v perfektně nažehleném obleku už na něj čekal. Na tom nebylo nic neobvyklého. Co ho však donutilo tázavě nadzvednout obočí, byl jemu neznámý mladík pohodlně rozvalený na vedlejší židli.

„Posaď se, prosím," pokynul mu šéf a ukázal na řadu volných míst. Namjoon si vybral židli v dostatečné vzdálenosti, aby si držel odstup, ne však tolik, aby to působilo nezdvořilé.

„Doufám, že je to zatraceně důležité," neodpustil si uštěpačnou poznámku. Práce nepráce, svůj odpočinek měl rád.

„Přirozeně," odtušil muž sedící u druhého konce stolu. „Nevolal bych tě, kdyby to nebylo naléhavé."

Namjoon se ušklíbl. Samozřejmě. Kdy naposled to naléhavé nebylo?

Starší muž se napřímil ve svém křesle. „Nebudu chodit kolem horké kaše. Máme tu kód mimo systém."

Jeho tvář zůstala nehybná jako kámen, bez jediné známky překvapení. Nebylo to poprvé, co se někdo pokusil uniknout ze spárů systému. Na druhou stranu, nestávalo se to často. Prsty instinktivně zabloudily ke kódu, který měl vyražený na krku. Všichni je měli.

Aby se jich člověk zbavil, musel vynaložit značné úsilí. Nemluvě o tom, že se tím okamžikem stával nepřítelem státu. Zákon však byl v tomto případě milosrdný: pokud člověk přežije dvacet čtyři hodin mimo systém počínaje dobou, kdy kód odstranil, má právo nadále pokračovat ve svém životě, a to bez jakéhokoliv postihu.

Tak se psalo v obnoveném občanském zákoníku.

„Tohle je V," ukázal šéf na cizince pohodlně usazeného na židli. „Bude s tebou spolupracovat."

„Nepotřebuju pomoc," odmítl Namjoon dotčeně. „Pracuju sólo."

„Pracuješ pro mě," připomněl mu. V očích se mu přitom nebezpečně zablýsklo.

„Pracuju pro stát," odvětil Namjoon stejným tónem.

„Tohle je rozkaz," usadil ho muž tónem, který nepřipouštěl žádné námitky. Namjoon zlostně spolkl poznámky, které se mu užuž draly na jazyk, a donutil se přikývnout.

„Ano, pane," odpověděl úsečně.

Jejich debata byla u konce. Muž se zvedl ze svého místa. Když míjel Namjoona, pohodil na stůl před ním papírovou složku.

„Vašich dvacet čtyři hodin běží," oznámil. „Hodně štěstí."