Domluvená láska

Den před 16 narozeninami

Tenhle příběh bych chtěla věnovat všem mým následovníkům,ať současným tak těm budoucím.

Ráno jsem se probudila a byla mi zima. Vstala jsem a hodila na sebe pléd který mám po matce. Služky mi pomohly se obléct a učesat a pak jsem šla na snídani.

"Dobré ráno otče,bůh s vámi."

Otec na mě jen kývl ať si sednu. Jako vždycky,takhle to chodí každý den. Snědla jsem snídani a odešla beze slova do svých pokojů,kde se můžu akorát tak nudit. A tak mám alespoň více času se vám představit. Jmenuji se Emily a jsem dcera Lorda z Widow. Widow se taky jmenuje tenhle hrad,hrad kde jsem vyrostla a zůstanu dokud se nevdám. Což bude asi velmi brzo protože mi zítra bude šestnáct,a otec se mě milerád zbaví. Mám dvě sestry a bratra. Jsem nejmladší a tedy ještě jediná svobodná. No nic asi půjdu vyšívat. Kéž bych tak uměla číst...

O dvě hodiny později...

Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil můj otec,což mě překvapilo. On sem totiž nikdy nechodí. No sem totiž nechodí žádní muži. Jediný muž kterého znám je otec. To pak musí být můj pohled na svět zkreslený. Vykouzlila jsem pukrle a čekala co udělá.

"Emily,zítra ti bude šestnáct. To je nejvyšší čas na to aby ses vdala."

Emily mu doslova vysela na rtech.

"Takže považuji za vhodné ti sdělit že budeš zasnoubena s Lordem Charlesem z Cavesky."

Její úsměv zmrzl na rtech. Zasnoubená? Žádný turnaj nebo něco na ten způsob?

"Lord Charles byl už jednou ženat,jeho žena však nešťastně zesnula."

Otec odešel a já zůstala sama. Z očí mi kanuly slzy a já se rozběhla do svého pokoje. Už byl jednou ženat. Všechny její naděje a sny se právě s touto větou rozpadly na prach.

Jen tak aby jste si nemysleli že jsem se scvokla,ve středověku se holky vdávaly i dřív než v šestnácti...

Doufám že se líbí... :-)