Domluvená láska

Christopher

Držela jsem ho v náručí. Své dítě. Svého syna a pak jsem ze sebe vypravila jen jedno jeďiné slovo.

"Charles."

Služebná pochopila co myslím a usmála se. Pak přišla ke dveřím a otevřela je. Za nimi stál on a netrpělivě přešlapoval. Když mu pověděla že může dovnitř,spěšně jí poděkoval a doslova běžel k posteli. Když jsem ho uviděla usmála jsem se a on přistoupil blíž. Dal jsem mu ho do náručí a v Charlesově obličeji se rozhostil výraz který jsem nikdy neviděla u něj ani u jiných mužů.

"Syn. Je to tvůj syn."

Zašeptala jsem a on se mi podíval do očí. Plakal.

"Emily jak já tě miluju."

Řekl a plakal. Pak ho pohladil po hlavičce a zeptal se.

"Jak se bude jmenovat?"

Zamyslela jsem se. Nad tím jsem totiž vůbec nepřemýšlela. A pak mě to napadlo. Perfektní jméno pro dědice tohoto panství

"Christopher"

Charles se na mě usmál a přikývl.

"To se mi líbí. Christopher z Cavesky."

Následovalo šestinedělí ve kterém jsem já jako prvorodička nemusela dělat vůbec nic. Starali se o mě, pomáhali mi s Christopherem. Já jsem ho akorát jen kojila a uspávadla. Měl kolébku hned vedle mého lože. Charles mě teda vlastně nás chodil navštěvovat denně.

Bylo to krásné období až do doby než na nás zaútočili lapkové. Bylo to v noci a oba dva jsme spali. Když jsem uslyšela křik věděla jsem co se děje. Zamkla jsem a přivinula jsem Christophera blíž k sobě. Dveře povolily a já se snažila bránit ale oni mě omráčili. Poslední na co jsem myslela byl můj syn...