Domluvená láska

Porod...

To že jsem těhotná se brzy rozkřiklo po celém panství. Charles mě nechal hlídat ještě víc než předtím. Byl se mnou skoro pořád a strašně se strachoval o moje,tedy naše zdraví. Charlesovi bylo úplně jedno co to bude což bylo zvláštní. Všichni muži chtějí syna. Taky jsem začala mít hodně divné chutě. Bylo léto a mě zachutnaly třešně. Prudké změny nálad,kterými jsem trpěla, mě taky dostávaly do velmi zvláštnícj situací. Chvíli jsem tančila po chodbách a pak jsem se z ničeho nic rozplakala. Když přiběhl Charles zjistit co se děje už jsem se zase smála na celé kolo. A tak to chodilo pořád. Charles už to neřešil a smál se se mnou.

Nájezdy lapků ustaly. Nikdo nevěděl proč jen to že se někam stáhli. Charles ale tvrdil že je to jen ticho před bouří. Že prý chystají velký nájezd a teď shromaždují síly. Každopádně nájezdy ustaly na další dva měsíce. To už na mě bylo i poznat že jsem těhotná. Už jsem neběhala,jen jsem odpočívala. Charles nechal zavolat porodní bábu a ta u mě pořád byla. Byla to milá paní. Když zjistila že jsem prvorodička,tak mi vysvětlila co a jak. I tak mě to děsilo. Charles mě taky uklidňoval a to mi hodně pomohlo. A pak to přišlo. Když jsem začala rodit,bolelo to. Nevím jak dlouho to trvalo pamatuji si až že mi dali do ruky dítě. Moje dítě. Můj syn.

Omlouvám se že přidávám až teď,ale dnešek byl "trochu" hektický.

Ps. Ještě jsem nerodila tak jsem se moc nerozepisovala... :-)