Domluvená láska

Jeskyně

Probudila jsem se v nějaké jeskyni s rukama svázanýma za zády.

"Kde to jsem. A kde je můj syn?!"

Předemnou stál muž a chechtal se.

"Váš syn je tady taky. A vy jste náš zajatec. "

"Co... Co po mě chcete?"

"Po vás nic. Jste jen vyjednávací prostředek. Vy i váš syn."

Odešel. Rozhlídla jsem se okolo a hledala cokoliv co by mi pomohlo. Měla jsem takový strach nejen o sebe, ale i o Christophera. Musím se od tud dostat. Přišel nějaký muž a převázal mi ruce dopředu. Zaútočila jsem na něj ale vysloužila jsem si akorát tak jeho smích. Pak jsem si sedla do klubíčka a začala přemýšlet. Bylo mi zima,nevím jak dlouho jsem byla mimo ale byl prosinec a venku sněžilo. Přinesli mi něco k jídlu,kus kuřete. A pak jsem si všilma kosti,dost ostré na to abych mohla přeřezat lana. Trvalo to dlouho a když se to povedlo,všichni už spali. Našla jsem Christophera a zabalila ho do dvou kožešin. Sama jsem si oblékla kožešinové boty a kabát. Vzala jsem ho do náručí a vyšla z jeskyně. Venku foukal vítr a sněžilo. Přitiskla jsem svého syna blíž k sobě  a vyrazila do bouřky. Musela jsem jít nevím co by nám udělali.

Bouře sílila a já věděla že se musíme někam schovat. Ztrácela jsem naději.

"Ne Emily musíš být silná. Alespoň pro Christophera."

Řekla jsem sama sobě a pak z plných plic zakřičela do ticha.

"The cold never bothered me anyway!!,"

Po asi deseti minutách cesty jsem našla úkryt,takouvou chýši. Snad to přežijeme...