Domluvená láska

Lapkové

Zatím jsem psala celý příběh z pohledu Emily, ale teď se podíváme na to jak to vidí Charles.

Když na nás zaútočili spal jsem. A tak jsem rychle vyletěl z ložnice,s mečem v ruce. Nevím jak ale dostali se do hradu. Po chvíli jsem uslyšel ženský křik.

"Emily."

Vykřikl jsem a rozběhl se k její ložnici. Nebyli tam.

"Christophere..."

Zašeptal jsem a padl.na kolena. Ne to ne. Pak jsem se rozběhl a prvnímu lapkovi,kterého jsem viděl jsem jednu vrazil. Musí žít,aby mi ukázal kam ji odnesli. I tak jsem do něj kopl.

=================================

Jednu jsem mu vrazil.

"Kam jste je odvedli?!"

"Do.... Do takové jeskyně. Prosím nezabíjejte mě. Ukážu vám to."

Přikývl jsem.

"Nachystejte koňe. Hned!!!"

=================================

Dojeli jsme k té jeskyni a připravili jsme se k boji. Všichni lapkové ale spali a tak jsme je svázali. Já jsem šel hledat Emily a Christphera. Nebyli tam. Vzbudil jsem jednoho z nicj.

"Kde jsou? Kde jsou ti dva?!"

Nevím byli tam vzadu."

"Tam nejsou."

Pak mi to došlo. Utekla. Do té bouře.

"Ty ty a ty. Jedeme ji najít."

"Teď? Vždyť je tam bouře!"

"Ano. A v té bouři je někde mladá žena a dvouměsíční dítě. Už to chápete?"

Bylo ticho.

"Pane já jdu."

Z řady vyszoupil jeden voják.

"Já taky."

Už byli tři. Všichni ostatní taky přistoupili. Přemohl jsem slzy a začal vydávat rozkazy.

"Vás pět tu zůstane zbytek jde se mnou."

O chvíli později jsem vyběhl do bouře a křičel její jméno. Mohla být blízko ale taky ne. Bál jsem se o ně.