S láskou, (R)on ✔️ Charmione

C

Přesně týden už byla Hermiona v Doupěti, přesně týden byly letní prázdniny a přesně týden se jí Ron vůbec nevěnoval. Jako kdyby si ani nevšiml, že s ním bydlí ve stejném domě, jí u stejného stolu a podniká stejné akce. Hermiona měla trpělivost, ale už jí docházela. Celý školní rok se jí zdálo, že je do ní zakoukaný. Nebo se jí to jen zdálo? Nemohlo se jí to zdát. Po večerech, když trénovali s Brumbálovou armádou, po ní neustále koukal a občas ji i pochválil a celkově měla prostě pocit, že měli nakročeno... Hermiona s nespokojeným zamručením zahnala úvahy a vyhrabala se z postele. Ginny ještě spala, Hermiona ji nechala odpočívat a vykradla se z pokoje. Došla do koupelny a opláchla si obličej. Pohlédla na sebe do zrcadla. Sladkých šestnáct se na ni odráželo nazpátek. Nahnula hlavu na stranu. Nebyla přece tak ošklivá? Mohla se mu líbit. Zamračila se. Osušila si tvář ručníkem.

U kuchyňského stolu seděl pan Weasley a četl si mudlovské noviny. Když Hermionu uviděl, usmál se a odložil noviny. ,,Dobré jitro, Hermiono," pozdravil ji mile. ,,Posaď se, mám rád společnost." Hermiona přikývla a řekla, že jakmile si připraví kafe, usedne k němu. Posadila se a přes sebe položila hrneček. ,,Včera jsem mluvil s Remusem," řekl pan Weasley po chvíli ticha. Hermiona se ztěžka nadechla a její duši zaplavil hluboký zármutek. Nechtěla na to myslet. Vytěsňovala to z hlavy, jak jen to šlo. Věděla, že pan Weasley nechce jitřit její rány.
,,Jak mu je? Jak jim je?" zeptala se tiše a ještě tišeji se opravila. Zajímala se o všechny, ale bylo jasné, o koho nejvíc. Pan Weasley se smutně pousmál.
,,Remus to zvládá hlavně díky Tonksové." To byla ta členka Fénixova řádu, Hermiona si ji pamatovala hlavně díky tomu, že s nimi byla na ministerstvu. ,,A Harry... Řekněme, že je moc brzy. Je to pro něj velká ztráta. Pro nás pro všechny, samozřejmě, ale pro Harryho obzvlášť." 
,,Já vím," pípla Hermiona a sklonila hlavu. Harry jí  celé dva roky neustále vyprávěl všechny plány, které se Siriusem má. Až budu moct být se Siriusem, budu mít konečně rodinu, říkával. Hermiona mu to přála, Harry si zasloužil žít se svým kmotrem a být šťastný. Svět byl nespravedlivý. ,,Stavím se za ním v Londýně," slíbila.
,,Arthure, tys mě nevzbudil," ozval se vyčítavý (ale roztomile rozespalý) hlas paní Weasleyové.
,,Říkal jsem si, že když pro jednou zaspíš a pořádně si odpočineš, nic se nestane," odpověděl pan Weasley. Molly k němu přišla, sehnula se a políbila svého manžela na čelo. Hermiona se usmála, moc se jí líbil vztah manželů Weasleyových.
,,Chceš připravit svačinu?"
,,Ne, moje nejdražší Molly, ale děkuju za nabídku. Už budu muset do práce," odvětil. Dopil svou kávu, vstal a došel ke své maličké manželce. Tentokrát se tedy sehnul on a políbil ji na čelo.
,,Opatruj se, Arthure," zašeptala Molly starostlivě. Nechtěla svého manžela pouštět na Ministerstvo kouzel, před půl rokem tam byl napaden, před pár týdny tam byl zabit Sirius... Pohladila mu pomačkané sako a pousmála se, aby zahnala chmury. Když ženy osaměly, paní Weasleyová přitancovala k Hermioně, posadila se naproti ní a zahleděla se na ni v očekávání, že jí něco Hermiona poví. Hermiona ovšem nevěděla, co by měla povědět, tak jen opětovala její pohled.
,,Takže..." začala Molly. Hermiona zvedla obočí a trochu přihlouple se usmála.
,,Ano?" otázala se.
,,Jak se tu s námi máš?"
,,Děkuju za optání. Jsem tu moc ráda," odpověděla Hermiona.
,,Jak vlastně trávíš dny? Myslím tím, když si nečteš," upřesnila paní Weasleyová. Na něco určitě narážela, ale Hermiona se nedokázala dostat na stejnou vlnu.
,,Chodíme s Ginny ven," řekla.
,,S Ginny," zopakovala zamyšleně a zklamaně paní Weasleyová. Na chvilku se zamračila, pak vstala od stolu a zeptala se Hermiony, jestli si dá míchaná vajíčka.

U snídaně se sešli George s Fredem, Ginny a jako poslední přišel Ron. Byl unavený, občas zíval a na Hermionu se vůbec nepodíval. Zato Molly pořád koukala právě na Ronalda. Ginny vyprávěla něco o famfrpálu, Hermiona se snažila tomu porozumět, ale čistě jen teoreticky. Kluci se občas zapojili do debaty. Ron se nasnídal neuvěřitelně rychle a zmizel ve svém pokoji. Hermiona z toho možná byla trochu smutná, ale nechtěla to dát najevo, tak si radši hleděla svých míchaných vajíček.
,,Půjdeme si zahrát nějakou hru?" zeptala se Hermiona své zrzavé kamarádky, když obě dosnídaly. Ginny vstala od stolu se slovy, že to je jasná zpráva.
,,Ginny, prosím tě, mohla bys tu na chviličku zůstat?" zeptala se kvapně paní Weasleyová.
,,Jistě. Copak?" zeptala se Ginny. Paní Weasleyová se podívala na Hermionu.
,,Neboj, Hermionko. Nezdržím Ginny dlouho," slíbila a tím elegantně naznačila, že chce mít se svou dcerou soukromí. Hermiona chápavě přikývla a vydala se po schodech do dívčího pokoje. Možná zaslechla šepot a zmínku o Ronovi, ale jistá si tím nebyla. Navíc nechtěla být paranoidní.

,,Mudlovský piškvorky jsou nudný," řekla Ginny, která ležela na břiše na posteli a rukou si podpírala bradu. Hermiona byla naproti ní v tureckém sedu.
,,Proč myslíš?" zeptala se.
,,Uděláš křížek a on zůstane na svém místě a nepřeskakuje sem a tam, jak se mu zachce... Prostě je tam, kde byl. Od začátku do konce. K čemu to je?" Hermiona věděla, že to byla jen řečnická otázka, takže  jí neodpověděla. ,,Jak jsi na tom teď s klukama?" zeptala se naprosto na rovinu Ginny. Hermiona musela uznat, že její kamarádka nechodí dlouho kolem horké kaše.
,,Žádného nemám, vždyť to víš," odpověděla Hermiona.
,,A chtěla bys nějakého mít?"
,,Jak to jako myslíš?"
Ginny pokrčila rameny a předstírala, že přemýšlí o dalším kolečku, kterým by vyhrála piškvorkový turnaj. ,,Co třeba Ron?" zeptala jsem jen tak mimochodem. Hermiona vytřeštila oči.
,,Proč si myslíš, že se mi Ron líbí?" vyprskla naštvaně. Cítila, jak jí žhne obličej, hlavně tváře. Zlobila se,  protože Ginny ji prokoukla. Zrzavé děvče na ni pohlédlo s potutelným úsměvem.
,,Tímhle ses prokecla," poznamenala a udělala kolečko a čáru přes pět koleček. ,,Vyhrála jsem."