S láskou, (R)on ✔️ Charmione

R

Hermiona nemohla usnout. ,,Ginny?"
,,Hm?"
Otočila se na bok, aby na Ginny viděla. ,,Víš, jak ses ptala na to, jak jsem na tom s klukama...?" Zrzavé děvče přikývlo. ,,Ono se mi to těžko říká... Možná se mi tak trochu Ron líbí," přiznala tiše. Ginny tlumeně vypískla radostí. ,,Ale nesmíš mu to říct, protože se chová jako blbec a já nechci, aby to vypadalo, že po něm jedu," řekla přísně Hermiona.
,,Jako hrob," slíbila Ginny a zahihňala se.
,,Ne vážně, Gin," zapřísahala ji Hermiona.
,,Na mou duši, nepovím mu to. Zvlášť když se k tobě chová tak divně," řekla už važněji Ginny, ale Hermiona jí moc nedůvěřovala. Jenže neměla komu jinému se svěřit - Harry byl v Londýně a truchlil. A když by v dopise své mamince vypověděla vše, co se jí honí hlavou, mohla by z toho být novela.
,,Co máš v plánu dělat?" vyptávala se Ginny. Hermiona si hlasitě povzdechla.
,,Kéž bych věděla, co dělat... Nejspíš to vzdám. Nemám pocit, že by ke mně něco cítil."
,,To nemůžeš vědět," oponovala Ginny. ,,Hele, neboj. Zatím neztrácej naději. Možná potřebuje jen trochu... popostrčit."
,,Když myslíš..." hlesla Hermiona. Zdálo se jí, že jí nikdo nepomáhá. Jako by byla ztracená. Ron si jí nevšímal, dokonce se jí vyhýbal, i když mu nic neprovedla. Zatímco ostatní Weasleyovi se k ní chovali až podezřele vřele.

Hermiona seděla v křesle a listovala si knížkou. Ginny si kreslila. ,,Ani se na mě nepodíval..." řekla najednou nazlobeně Hermiona. Ginny vzhlédla ke své kamarádce.
,,Prosím tě, Ron je prostě pitomej."
,,Co proti mě má?"
,,Nic proti tobě nemá," řekla laskavě Ginny. ,,Jen je trochu opožděnej." Hermiona se slabě zasmála, ale za vteřinu nasadila stejně smutný výraz, jaký měla předtím.
,,Merline drahý! Proč mne tak trápíš!" zvolala teatrálně. ,,Přiveď mi muže mého života!"
,,Ahoj," ozval se hlas ode dveří. Hermiona sebou vyděšeně trhla a otočila se. Ve dveřích stál Charlie. Určitě to vypadalo, že zírá na jeho jizvu, tak hned sklopila zrak.
,,Ahoj," pípla a cítila se provinile. Charlie zamířil ke knihovně. Začal pátrat pohledem v poličkách.
,,Charlie, poraď nám. Hermiona má takovou potíž s láskou..." začala Ginny. Hermiona po Ginny hodila polštář.
,,Tak to pláčete na špatným hrobě, mé drahé dámy. S tím já vám neporadím," pravil Charlie, natáhl se pro knihu a otočil se k dívkám čelem. Ginny si pohrávala s polštářem, který nově získala. Hermiona hleděla do země.
,,Tak ji aspoň uklidni ohledně Rona," požádala něžně Ginny. Charlie zvedl obočí, čímž se jizva na několika místech zkrabatila jako jemný papír. Pohlédl na Ginny, pak na Hermionu, pak na Ginny.
,,Ron je stydlivý, ale ještě víc hodný," řekl Charlie. ,,A holka, která mu dá šanci, bude ta nejšťastnější na světě." Hermiona nedůvěřivě pohlédla na muže, který vychvaloval Ronalda Weasleyho.
,,Nevím, co ti o mně napovídali," začala Hermiona a zkřížila ruce na prsou, ,,ale já nejsem hloupá a naivní. Jsem inteligentní, vzdělaná a sofistikovaná a znám Rona už přes pět let."
Charlie se srdečně zasmál, ale jeden koutek jeho úst se nezvedl tolik jako ten druhý, vypadalo to groteskně. ,,Nepochybuju o tvé inteligenci," ujistil ji. ,,Ale znám Rona již šestnáct let a vím, jaký je doopravdy. Ne jak se snaží tvářit."
,,To jsi řekl pěkně, Charlie," pochválila ho Ginny a hodila po něm polštář. Charlie ho chytil za letu.
,,Jak jsem říkal, vztahům nerozumím, jen jsem se vyjádřil ke svýmu mladšímu bráchovi - toť vše." Když procházel kolem Hermiony, podal jí polštář. Vzhlédla k němu. ,,Není to takovej hlupák, věř mi," zašeptal a povzbudivě se usmál. Hermiona se usmála nazpátek a přikývla.

Hermiona kráčela Doupětem. Vtom ji chytila ruka za paži a dotáhla si do kuchyně. ,,Paní Weasleyová?" vydala ze sebe pouze překvapeně Hermiona.
,,Hermionko, není se čeho bát," šeptala Molly Weasleová. ,,Můj syn možná nemá slušné vychování, ale hodný je, to mi věř."
,,Prosím?" otázala se zmateně.
,,Buď trpělivá, prosím. On se osmělí, jen potřebuje čas. A kdyby náhodou se k ničemu neměl, sama ho k tomu dokopu," slíbila stále šeptem paní Weasleyová. Hermiona nevěděla, co by na to odpověděla, tak jen pověděla, že už musí jít, ale že o tom bude přemýšlet. Musela jít na procházku, potřebovala vzduch a samotu. Musela si vše promyslet. Očividně se je všichni snažili dát dohromady, jenže Ron se vůbec nesnažil a nejspíš ani neměl o Hermionu zájem. Chtělo se jí plakat, avšak zahnala slzy. Brzy bude dospělá a dospělí lidé nepláčou. Byla snad pro něj příliš ošklivou? Jak lehce o sobě začne člověk pochybovat, když ten druhý neopětuje jeho city. Rozesmutněla se, tím spíš když zauvažovala o své kráse.
,,Hloupé slzy, utíkejte," vynadala jim potichu, když cestovaly po její tváři. Kráčela zpátky k Doupěti, když uviděla Charlieho. Štípal dříví. Měl na sobě dlouhou košili, Hermionu napadlo, že nejspíš zakrývá své rány. ,,Pročpak se tím namáháš?" zeptala se místo pozdravu. Vzhlédl a pousmál se.
,,Cožpak je špatnost šetřit s magií?" odvětil a rozsekl další špalek vejpůl. ,,Navíc si tím udržuju sílu."
,,Kvůli drakům?"
,,Taky."
,,Taky?" zopakovala Hermiona. Charlie svěsil ruku se sekerou a znovu se na ni zadíval.
,,Jsou lidé, kteří mě nemají moc v lásce. Kvůli těm je lepší posilovat a cvičit se ve zručnosti," odvětil.
,,Co je to za lidi?" podivila se Hermiona. ,,Mně se zdáš přemilý."
,,Šprýmaři, hlupáci, povrchní pitomci... Ti, kteří si mě dobírají..." zarazil se včas. Na jeho nevzhlednou tvář padl stín, ale jen přelétavý, hned zase zmizel. ,,Tak moc tě trápí můj mladší bratr?" změnil rychle téma.
,,Ne... Jistěže ne. Jak tě to mohlo napadnout?" zeptala se Hermiona dotčeně. Zasekl sekeru do špalku a přišel blíž. Setřel už skoro zaschlou slzu.
,,Takže pláčeš jen tak? Beze smyslu?" pravil jemně. Hermiona odvrátila tvář.
,,Nevěděla jsem, že je to ještě vidět. Nebrečela jsem moc. Jen trochu."
,,Já poznám i pláč, který nikdy nepřišel," ujistil ji a vrátil se ke své sekyře. ,,Vše se vyřeší. Vsaď se, budeš velmi šťastná, až se věci urovnají. Takhle hezká a chytrá dívka musí být šťastná."
,,Myslíš... Myslíš, že jsem hezká?" zeptala se tichounce Hermiona. Pozvedl koutky úst, ale jeho oči byly smutné.
,,Podle všeobecných měřítek..." pravil neurčitě.
,,Co to znamená? Jak byla tahle poznámka myšlena?"
Charles rozštípl špalek na dva menší kusy, pak se natáhl pro další. Chvíli se zdálo, že vůbec neodpoví.
,,To znamená, že jsi přesně ten typ dívky, kterou společnost považuje za víc než krásnou," odpověděl a švihl sekerou.
,,Společnost? Já se neptala na společnost. Má otázka zněla jasně. Myslíš, že jsem hezká? Ty - ne společnost."
Charlie pomalu vydechl, jako by hledal trpělivost. ,,Mám jiná měřítka krásy. Vnitřní krása říká mi mnohem víc, vnější už je jen tak na okrasu, jen jako drobnost navrch."
,,Odcházíš od tématu," pokárala ho Hermiona.
,,Známe se přesně den."
,,Den je snad málo na zjištění, zda je někdo krásný?"
,,Ne. Den je málo na takovýto rozhovor, kde bych snad měl pět ódy na tvůj vzhled."
Čekal, že se Hermiona urazí, protože ji nechtěl vychvalovat. Ona se však pousmála. ,,Máš pravdu. Neměla jsem být nenasytná. Měla jsem se radovat z té malé pochvaly, jakou jsi mi složil. Ne žádat víc," pravila. ,,Doufám, že tvůj bratr je stejně moudrý jako ty." Aniž by věděla, jak její poznámka otřásla jeho duší, odešla. Když došla k Doupěti, uviděla v nejvyšším okně Rona. Četl si knihu. Nevěřícně pootevřela ústa. Jistě, byl to Ron. A ano, v ruce držel knížku a pročítal si ji.
,,Neuvěřitelné," zašeptala sama pro sebe. Ještě chvíli na něj hleděla jako na zjevení, pak vstoupila do domu.