S láskou, (R)on ✔️ Charmione

C

Hermiona se Weasleyovým omluvila a řekla, že potřebuje být sama. Našla si hotel v blízkém městečku a tam se ubytovala. Nechtěla je opouštět úplně, ale rozhodně nemohla být ve stejném domě s Charliem, Ronem a... Zarazila se. Co když to věděl ještě někdo? Ginny? ,,Ne..." zašeptala nevěřícně Hermiona, jenže všechno by tomu odpovídalo. Byli do toho zatáhnutí všichni z jejich rodiny! Kromě pana Weasleyho, ten byl hodný a lhostejný ke vztahům, které měly jeho děti.

Nemohla si přece ze dne na den říct - ze stejného důvodu, proč jsem milovala Rona, teď budu milovat Charlieho. A hlavně jí lhal! Nemohla mu jen tak odpustit. Nezasloužil si to. Musela se na něj zlobit.

Když si Hermiona četla, ozvalo se zaklepání. Hermioně se zběsile rozbušilo srdce. Je to Charlie? Pokud je to Charlie, co mu řekne? A co on jí poví? Jak se má chovat? Má být stále naštvaná? S těmito otázkami vstala z postele a otevřela dveře. Stála tam Ginny. ,,Ahoj. Můžu dál?" zeptala se. Hermiona ji samozřejmě pustila dovnitř.
,,Poslal tě za mnou?" otázala se Hermiona a sedla si do minikřesílka. Ginny ji následovala a posadila se do druhého křesla.
,,Nikdo mě neposlal. Mám vlastní vůli a rozhoduju se sama," odpověděla klidným hlasem Ginny. Zaštrachala v kabelce a vyndala skleničku. ,,To ti posílá mamka. Je to malinová marmeláda."
Hermiona poděkovala, převzala marmeládu a položila ji na stůl. ,,Tys to věděla, že ano? To všechno - s Ronem, Charliem..."
,,Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem to nevěděla," odvětila trochu vyhýbavě Ginny.
,,Proč jsi mi to neřekla?"
,,Hermiono, já se do cizích záležitostí nepletu. Snažila jsem se přemluvit Charlieho, aby ti to pověděl sám. Já to za něj udělat nemohla. Navíc jsi byla zamilovaná do Rona. Nemohla jsem jen tak... zničit tvoje přesvědčení, že je Ron dokonalý."
,,Jenže já žila v domnění, že to tak je. Díky vám všem jsem si myslela, že je Ron přesně tím člověkem, za kterého ho chci mít!" pravila sice důrazně Hermiona, ale nekřičela. Ginny sklonila hlavu.
,,Ty nevíš, jaký to je," řekla tiše Ginny. Hermiona se zarazila. Nechápala tu větu. ,,Mám spoustu bratrů a všechny je mám ráda. Ron se do tebe zbláznil už jako malej, celý roky jsem pozorovala, jak hledá odvahu ti to říct. Hrozně mě to trápilo. Pak se objevil Charlie a převzal všechnu odpovědnost. Ujal se Rona, vedl ho a všechno vypadalo perfektně. Teprve když jsi začala dostávat ty básně... Tehdy mi to došlo. A najednou jsem se nestrachovala jenom o Rona. Přidal se k tomu všemu Charlie, kterej vždycky všechno zvládal... Víš, ono je hrozně hezký, že si myslíš, že jde jenom o tebe a že ty jsi nejvíc utrpěla, ale..." Ginny se zarazila, pobrala dech a pak znovu promluvila: ,,Já znám Charlieho celý svůj život. Já vím, jaký byl před tím zraněním. Já vím, co všechno ho stálo to zranění. Vím, jak se těžko vyrovnával s těmi pohledy lidí, soucitným klopením očí a někdy jenom nefalšovaným šokem. Myslíš, že bys na jeho místě řekla pravdu? Po tom všem, čím si prošel. Myslíš, že se podceňuje bezdůvodně? Všichni kolem něj se chovají jako pitomci - a on to nikdy nikomu neměl za zlý, chápal je, respektoval je. Říkal mi: Gin, já bych taky nic nechtěl mít s někým, kdo vypadá jako já. Když ses objevila v jeho životě, už byl smířený. Když se do tebe zamiloval, už ani na vteřinu neuvažoval, že bys to mohla opětovat. Tak promiň, promiň, že jsem se nezajímala o to, co víš a nevíš TY. Sama jsem byla hrozně nešťastná, že Charlie nikdy nenajde nikoho, kdo by ho miloval. Stěžuješ si, že tě někdo miloval tajně?  Stěžuješ si, že ti tvůj kluk posílal básně, který napsal někdo jinej? Jsi naštvaná, že ses ocitla uprostřed dvou zamilovanej bratrů? Charlieho nemiloval nikdo!" Hermiona seděla jako zařezaná. Tolik se zabydlela ve své vlastní důležitosti, až úplně zapomněla na pocity ostatních. Nikdy se necítila hůř. Začala slzet, ale neplakala.
,,Promiň," hlesla. ,,Moje úvahy byly čistě sobecké." Přiznala to hlavně sama sobě.

Díkybohu byla součástí hotelu i hospoda. Hermiona to musela všechno promyslet nad sklenkou/sklenkami vína. Posadila se u baru a objednala si ,,dvojku bílého". Popíjela a uvažovala.
,,Ahoj, kočko," ozvalo se vedle ní. Pohlédla na cizího muže. Byl vychrtlý a divně se ušklíbal. ,,Můžu tě na něco pozvat?" pokračoval, když mu Hermiona nic neřekla.
,,Ne, děkuju," odvětila Hermiona rázně, ale zároveň klidným hlasem.
,,Nedělej drahoty. Jeden panák a pokec tě nezabije, no ne?" snažil se dál. Hermiona si pomyslela něco o jeho neodbytnosti. Tentokrát se rozhodla ho ignorovat, možná to zabere, řekla si v duchu. ,,Taková hezká holka..." Sáhl jí na stehno. Hermiona okamžitě odstrčila jeho ruku. ,,Nesahejte na mě!" vyprskla naštvaně. Muže její hněv jenom pobavil, nic si z toho nedělal.
,,Ale no tak. Nekaž zábavu," zavrněl slizce a nahnul se blíž k ní, jenže mu rytíř ve flanelové košili poklepal na rameno a tím ho zastavil. ,,Co je?" zeptal se otráveně a otočil se.
,,Když dáma řekne NE, znamená to NE," pravil Charles a praštil pohublého chlápka do obličeje. Ten zakvičel jako podsvinče, zakymácel se a chytl se krvácejícího nosu. V tu vteřinu stihla Hermiona pouze postřehnout, jak jeden z jeho kumpánů vykřikl, další se chopil židle a začala mela. ,,Stanley, postarej se o ni!" křikl Charlie. Barman (očividně Stanley) přiběhl k Hermioně, chytil ji za paži a dotáhl ji za bar.
,,Dřepni si a schovej hlavu, děvče," řekl barman. Hermiona ani na vteřinu neuvažovala, že by odporovala. Uposlechla ihned. Bála se o Charlieho, ale věděla, že si poradí sám. Navíc by mu těžko mohla nějak pomoct, spíš by se mu pletla do cesty a zhoršila by mu pozici. Lépe chrání člověk sám sebe než ještě dalšího člověka.Celá ta scéna byla naprosto neuvěřitelná. Hermiona se domnívala, že k těmhle rvačkám dochází pouze ve westernech.

Vše utichlo. ,,Vzduch je čistej," pravil Charlie. Hermiona se zvedla a uviděla, jak všichni leží na zemi.
,,Vážně?" zeptala se. Charlie pokrčil rameny.
,,Říkali si o to,"  odvětil prostě a jednoduše.
Hermiona se zamračila jako přísná učitelka, došla za ním, chytila ho za ruku a odtáhla ho do svého hotelového pokoje.