S láskou, (R)on ✔️ Charmione

R

Nastal den rozloučení. Charlie musel odejít, ale nechtěl. Nejraději by zůstal s Hermionou, stal se jejím stínem, jenže to nešlo. Bohužel si byl vědom, že pro Hermionu se jeho návratem do Rumunska nic moc nezmění. Neměl jí to za zlé. On by si sám sebe taky nijak moc necenil. Ráno ke snídani nešel. Ještěže Ginny byla tak hodná a donesla mu kávu. Položila hrneček před na pracovní stůl a políbila svého bratra do vlasů. Věděla, čím si Charlie prochází. Chtěla mu být oporou, tichou a nevtíravou oporou. A Charlie nemohl ani slovy vypovědět, jak moc za to má Ginny rád. Bylo to smutné ráno. Po jejím odchodu hleděl na sbalené věci a uvažoval. Zvládl už tolik věcí. Přežil své zranění. Utkal se s draky, se zlými lidmi i s vlastními myšlenkami... Ale odchod od Hermiony se zdál jako nejtěžším úkolem, kterému kdy musel čelit.

Došel za Ronem, který zasněně hleděl z okna a usmíval se.
,,Rone," oslovil ho Charlie. Ron se k němu otočil a kývl hlavou. ,,Přišel jsem se s tebou... domluvit..."
,,Domluvit?" zopakoval pouze Ron.
,,Jo. Hele... Říkal jsem si, že by mohlo být složitý, kdybych ti posílal básně a ty je přepisoval," začal a ukázal mu brk. ,,Tímhle bychom mohli vyřešit všechny problémy najednou. Když ten brk nasaje tvou krev, budu psát tvým písmem a rovnou budu moct posílat básně Hermioně."
,,Vážně?" zeptal se Ron zaujatě. ,,Takže bych nemusel psát?" Charlie souhlasně přikývl. ,,A není to hloupý?"
,,Není. Budeš mít o starost míň." Charlie se snažil svého bratra přesvědčit k této dohodě kvůli svým vlastním důvodům.
1. Mohl vyznávat své city Hermioně.
2. Další důvody už ve skutečnosti nebyly.
Navíc se cítil trochu zahanbeně, že má sepsané desítky básní. To už by Ronovi asi těžko vysvětloval.
,,Proč to děláš?" zeptal se Ron. Charlie se na něj zahleděl. Měl mu lhát? Nemohl mu přece říct pravdu. Navíc - co byla pravda?
,,Myslím, že si Hermiona na ty básně zvykla. Bylo by podezřelé, kdybys jí je přestal psát hned, jak sis získal její srdce," odpověděl. Ron se zamyslel a uznal, že má Charlie pravdu.
,,Co musím udělat?" otázal se. Charlie mu podal nožík.
,,Řízni se do prstu a pak ke kapce krve přilož hrot brku," odpověděl. Ron zakoulel očima.
,,To je skoro jako smlouva s ďáblem," poznamenal, když si připravoval ukazováček.
,,Ale dostaneš za to nebe," dodal Charlie.

Když si šel pro limonádu, uviděl ji u stolu. Četla si knihu. Vlasy jí padaly do tváře. Zastavil se a mlčky ji pozoroval. Byla nádherná, od vršku hlavy po paty byla krásná, vše na ní bylo perfektní, dokonce i nedokonalosti na ni zbožňoval. Ta růžová ústa včera líbala Rona. To Ron se mohl dotýkat její bělostné kůže. Ron byl šťastlivec, který si vybojoval místo v jejím srdci. Myšlenka na to bolela, ale hojil ho pohled na to, jak poklidně sedí a čte si. Chtěl napořád zastavit čas a už od ní nikdy nespustit oči. Hermiona ucítila něčí pohled a vzhlédla. Překvapilo ji, že se Charlie neusmívá (obvykle totiž zářil bodrostí). Jemně se na něj pousmála a pozdravila ho.
,,Ahoj," řekl a prošel kolem ní ke kuchyňské lince. Nalil si limonádu, napil se.
,,Jsi dnes nějaký zamlklý," poznamenala Hermiona. To byl sice skvělý postřeh, ale Charlie to nijak neocenil.
,,To je tím mým odjezdem," řekl a napůl nelhal.
,,Tak neodjížděj," pravila. Charlie se na ni otočil a zatvářil se pobaveně. Kéž by to bylo tak snadné, napadlo ho. Koukal se na dívku, která ho nikdy nebude milovat, a snažil se zapamatovat si jemné linie její tváře. Ani vlastně nevěděl, jak si ho získala. Čím to bylo zapříčiněno, že ji měl tak rád? ,,Harry přece může být v pokoji s Ronem."
,,O to nejde. Nemůžu zůstat, práce a práce a mají se vylíhnout nový draci a s nimi bude..."
,,Práce," dopověděla za něj, Charlie přikývl. ,,Setkáme se ještě?" zeptala se. Nijak ji to asi netrápilo, spíš chtěla dát najevo, že ho ráda znovu uvidí.
,,Určitě. A věřím, že brzy," zalhal jednou a hned vzápětí podruhé. Hermioně tyto lži jako odpověď stačily. Usmála se a vrátila se k četbě.

Chtěl se rozbrečet. Nikdy se necítil tak nešťastně. Dohnaly ho všechny ty roky, kdy si hrál na hrdinu. Najednou byl ,,takhle malý" a cloumaly s ním pocity. A nejhorší na tom bylo, že to ani nemohl dát najevo. Zářivě se usmál. ,,Měj se hezky a starej se mi o bráchu," řekl. Hermiona vklouzla do jeho objetí. Byla tak drobná a křehká, bál se, že jí ublíží svýma neohrabanýma rukama. Přesto ji chtěl držet navěky.
,,Opatruj se," řekla. Stoupla si na špičky a políbila Charlieho na tvář. Charlie zůstal jako opařený. Nedokázal se z toho vzpamatovat. Ještěže ho probrala Ginny, která ho pevně objala.
,,Budu ti psát. O všech," slíbila a dala mu pusu na obě tváře. Chytil ji za ruce.
,,Děkuju ti, Ginny. Za všechno dík," řekl.

Pozdravil se se svými kolegy, prohodil s nimi pár slov a vymluvil se na únavu. Nejdřív obešel draky, zkontroloval, zda je vše v pořádku a pak odešel do svého příbytku. Otevřel si láhev palinky a začal pít. Celou cestu do Rumunska myslel jen a jen na to, jak se napije. Bylo tak příjemné vědět, že brzy bude na mol a bude mu všechno jedno. Dal do provozu starý kazeťák, který mu jednou věnoval otec. Večer začal s Velvet Underground, doufal, že mu to pomůže překonat smutek. Čím víc ale pil, tím víc upadal do deprese. Další kapela, která na něj čekala, byla the Cure. To už sám nad sebou zlomil hůl a uznal, že se chce pouze opít a litovat se. Přemýšlel, co teď nejspíš Hermiona dělá. Určitě byla s Ronem. Věděl, že hned na něj zapomněla. Nic pro ni neznamenal. Napil se palinky a zašklebil se. Po necelé hodině měl v sobě značné množství alkoholu a žalu. Chtěl si sedřít kůži z obličeje, chtěl ještě víc poničit svůj zohyzděný vzhled, chtěl ze sebe vyrvat všechno živé. Tak moc se nenáviděl. Nakonec skončil totálně opilý. Našel kazetu Radiohead a pouštěl si stále a stále dokola jedinou píseň. Píseň, která přesně odpovídala jeho životu. Píseň, která vypovídala o jeho bolesti, sebenenávisti, zbabělosti a smutku.