S láskou, (R)on ✔️ Charmione

E

Tu noc v Doupěti nespalo hrozně moc lidí. Ginny, která myslela na Harryho a Charlieho. Hermiona, která létala v oblacích díky své zamilovanosti. Ron, který byl celý paf z Hermioniných polibků. Charlie, ten se pro změnu díval celou noc na svou ohyzdnou tvář. A Molly Weasleyová, ta tajně plakala, protože se jí už dlouho neozval Percy. Daleko v Londýně nemohl usnout ani Harry, protože neustále myslel na Siriuse. A o pár ulic dál, ve skromně zařízeném bytě, Percy Weasley pečlivě vyplňoval spisy pro ministra kouzel a ani na vteřinu se v myšlenkách nezastavil u své rodiny.

Ginny zvedla dopis ze země a zavrtěla hlavou. ,,Ten se teda něco napíše..."
,,Ron?" zeptala se s nadějí v hlase Hermiona. Ginny jí předala dopis.
,,Jo, ten taky," řekla a odešla k snídani. Hermiona odložila list na noční stolek a doběhla ji. Aspoň se měla po celou snídani na co těšit. U stolu seděl Charlie a paní Weasleyová. ,,Kde jsou kluci?" otázala se Ginny a sedla si vedle Charlieho.
,,Nejspíš ještě spí," odtušil. Hermiona si schválně sedla tak, aby měla z obou stran volnou židli. První se objevil George, zívl a všechny pozdravil. Posadil se vedle Hermiony a natáhl se pro hrneček kávy. Hermiona se modlila, aby další přišel Ron.
,,Brý ráno!" ozval se radostný Fredův hlas. ,,Paráda, Mio, sednu si vedle tebe, jo? Díky." Hermiona v duchu zaklela. Její nálada se rapidně zhoršila.
,,Dáš si džus, Hermiono?" zeptal se Charlie. Koukla se na něj nepřítomným pohledem a zmateně několikrát zamrkala. ,,Džus," zopakoval a ukázal jí džbán.
,,Jo, jistě, děkuju," řekla  a natáhla se přes stůl. Věnoval jí povzbudivý úsměv.
,,Není důvod být smutná," pravil jemně. Hermiona nesouhlasila.
,,Dobrý ráno," řekl Ron. Hermiona se kvapně otočila a smutně se na něj podívala. Chtěla tím říct: Ach, jak ráda bych seděla vedle tebe, ale osud nám nepřeje!
,,Georgi, prosim tě, nesedl by sis vedle mě? Potřebuju s tebou probrat ty výbušný krabičky," ozval se Charlie.
,,Jo, jasně," odpověděl George a přešel na druhou stranu stolu. Ron si tím pádem mohl sednout vedle své lásky. Hermiona vyhledala Charlieho pohled a vděčně se na něj usmála. Věděla, že to udělal schválně a velice si toho cenila.

Lehla si na postel a otevřela dopis. Ginny ji tiše pozorovala.  Bylo příšerné vědět, že to, co Hermiona považuje za vyznání Rona, ve skutečnosti napsal Charlie. A kdyby jen to... Kdyby šlo jen o to, kdo ty verše vymyslel... Ale hlavně - Charlie cítil k Hermioně to stejné co Ron a každé slovo myslel vážně.

Má duše je Bludným Holanďanem,
na širém moři duši mám.
Ty jsi můj kompas, ty jsi mým směrem,
ve tvém objetí v představách ulíhám.

Když vlny a bouře sílí,
ty jsi kotvou v těch chvílích.
Byť se má duše ve vichru kymácí,
jistota pevná jsi, která se navrací

a zůstává - mým domovem.
Plavím se přes všechny oceány světa.
Ty jsi má pevnina, ty jsi má zem.
Jen díky tobě jsem loď a jsem poeta.

Hermiona byla uvelebena v křesle a pročítala si dopisy od Rona. Po letech, kdy si nebyla jistá, jestli si jsou souzeni, to bylo konečně jisté. Patřili k sobě. Nechtěla to zakřiknout, ale byla si téměř stoprocentně jistá, že je Ron ten pravý. Nerada přemýšlela dopředu, ale stávající situace ji vedla k myšlenkám, že se za něj provdá a bude jeho manželkou. Už se viděla s prstýnkem na ruce. ,,Neruším?" zeptal se Charlie stojící ve dveřích.
,,Vůbec," odpověděla Hermiona. ,,Pojď dál."
,,Přišel jsem si vybrat nějakou knížku," vysvětlil a zamířil k poličkám s knihami. Na to Hermiona nic neřekla a pokračovala v četbě vyznání.
,,Co si to čteš?" zeptal se, i když moc dobře věděl, co Hermiona drží v rukách. Chvíli uvažovala, zda mu to říct, či ne. Mohla by to tajit, to ano. Ale Charliemu důvěřovala, Charlie byl přítel, Charlie byl rádce.
,,To jsou básně od Rona," odvětila popravdě. Charlie předstíral překvapení.
,,On umí psát básně? Určitě neumí vytvořit pořádný rým."
,,To by ses divil." Přišel ke křeslu, kde Hermiona seděla, dřepl si před ni.
,,A co tam vůbec píše?"
,,Je to pravý romantik."
,,Mluvka je to."
,,Vyznává mi lásku dnem i nocí."
,,Nezdvořák. Spánek ti nedopřeje? Měl bych mu domluvit! Kde je?"
Natáhla se a chytila ho za ruku.
,,Žerty stranou. Propadla jsem lásce."
,,To už přece dávno předtím," podivil se.
,,Ach ne... To nebyla láska. Ne skutečná. Byla jsem zakoukaná, ale nevěděla jsem, co je opravdový cit."
,,A proč ta změna? Čím tě láska omámila?"
,,Jeho vyznání. Jeho slova."
,,Slova, slova, slova. Ta četl i Hamlet - a jak dopadl?!"
,,Nečetl Ronova slova," oponovala rozněžněle. ,,Já nepoznala krásnější cit. Každý jeho dopis mi vynahradí tisíce políbení. Každé písmenko, které napíše a věnuje mně, je pro mne svatým."
,,Takhle to není..."
,,Je! Já vyzdvihuji jeho ducha nad všechno fyzično světa."
,,I nad jeho vzhled?"
,,Nad ten obzvlášť."
,,Milovala bys ho, i kdyby byl..."
,,Ošklivý? A proč by ne? Jeho mysl krásu předčila."
Charlie se zvedl a poodstoupil. ,,Tohle neříkej," požádal ji tiše.
,,Ale já to tak myslím," špitla Hermiona, která nechápala jeho podivné rozpoložení.
,,Musím jít. Pomalu bych si měl začít balit věci, abych pak na poslední chvíli něco nezapomněl," řekl a zamířil ke dveřím.
,,Budeš mi chybět!" zavolala za ním Hermiona. Charlie to slyšel, ale nic na to neodpověděl. Nevěřil jí.