S láskou, (R)on ✔️ Charmione

-

Harry Hermionu objal, ne pevně, spíš slabě. Zato Hermiona ho k sobě pevně přitiskla. ,,Můj nejdražší," špitla místo pozdravu. Prohlédla si ho jako starostlivá matka a pohladila ho po tváři. ,,Nebudu se ptát, jak ti je. Vím, že to není dobré a mrzí mě to. Můžeme si povídat, nebo můžeme mlčet. Nechám to na tobě," řekla něžně. Harry se zahleděl do země a pokrčil rameny.
,,Já nevím..." hlesl. Hermioně to vehnalo slzy do očí. Ztráta Siriuse Harryho zničila. A ona se tomu nedivila. Pohladila ho po paži.
,,Tak si pro začátek sedneme," navrhla. Sedli si vedle sebe na postel, Harry si položil hlavu na její rameno.
,,Mám pocit, že už nikdy nebudu šťastný," přiznal tiše. Chytila ho za ruku.
,,Potřebuješ čas. Zvládneš to a bude líp. Víš... Jednou jsem slyšela Siriuse, jak se baví s Remusem. Říkal mu tehdy: Já se o Harryho nebojím. Je silný, zvládne všechno. S menší pomocí přátel. Věřil v tebe a byl pyšný, jak ses se všemi nástrahami života popral." Harry se rozplakal. Hermiona ho objala kolem ramen. ,,Odpusť," omluvila se provinile.
,,Ne. Naopak. Děkuju," řekl mezi vzlyky Harry. ,,Nikdo o Siriusovi nemluví. Všichni mlčí a... Jsem ti vděčný, že jsi o něm začala mluvit."

Když už se zdálo, že se jejich setkání blíží ke konci, Hermiona se zvedla. ,,Někoho jsem ti přivedla," řekla a povzbudivě se usmála. Harry pouze zvedl obočí. Hermiona došla ke dveřím a otevřela. Ginny chvíli otálela, než vešla.
,,Ahoj," hlesla nejistě a přistoupila k němu blíž. Hermiona se usmála a zmizela z pokoje. Bylo jasné, že si budou chtít popovídat o samotě. I když to možná ještě nevěděli, měli se rádi. A Hermiona je při té nevědomosti nechávala schválně. Oni k tomu časem dojdou sami, tím si byla jistá.

Dívky a pan Weasley se vrátili přesně k obědu. Usedli u stolu. Hermiona seděla vedle Ginny a Freda.
,,Pozdravovali jste Harryho?" otázala se Molly. Dívky souhlasně přikývly.
,,Jak se má?" zeptal se Ron sotva slyšitelným hlasem.
,,Je ještě nešťastný, ale možná bychom ho mohli přepravit sem, aby nebyl tak sám," odpověděla Hermiona.
,,Mohl by být v mým pokoji," navrhl Charlie. ,,Stejně se za necelý týden vracím do Rumunska."
Všichni překvapeně pohlédli na Charlese.
,,To mi neříkej, že nás opustíš tak brzy," postěžovala si paní Weasleyová.
,,Vždyť není kam spěchat," přidala se smutně Ginny. Charlie se smířlivě usmál.
,,Naopak. Mám spoustu práce. A po čase bych vám začal lézt na nervy," chlácholil je. Hermionu trochu zamrzelo, že je opustí. Měla pocit, že si s Charliem rozumí. Nic však na jeho brzký odjezd neřekla.

Charlie se na sebe zašklebil do zrcadla a vyšel z koupelny. Na chodbě potkal Hermionu. Usmívala se, její oči ho viděly, ale v myšlenkách byla v představách.
,,Ahoj, snílku," pozdravil ji. Hermiona se vrátila do reality, několikrát zamrkala a věnovala Charliemu úsměv.
,,Ahoj. Promiň, přemýšlela jsem."
,,Můžu hádat o kom?" otázal se a mrkl na ni jedním okem. Usmál se jedním koutkem úst, což bylo pro něj mnohem snazší, než se pokoušet rozpohybovat všechny svaly kolem rtů. Hermiona se rděla jako rozkvétající růže. Sklopila zrak.
,,Mimochodem, měl by sis popovídat s Ginny," začala nové téma, aby zamluvila ,,ji a Rona".
,,Proč?" zeptal se Charlie.
,,Třeba má něco na srdci a třeba by jí mohl starší brácha podpořit."
,,No... Tak když říkáš, jdu si najít svou sestřičku a promluvím s ní o životě."

Do pokoje vstoupil Charlie se slovy: ,,Prej seš zamilovaná, má nejdražší."
,,O tom se nehodlám bavit," řekla Ginny.
,,To teda jo. Otevři své srdce a pověz mi o něm všechno," řekl a sedl si na postel. Ginny zavrtěla hlavou.
,,Ty se mnou taky nemluvíš o Hermioně." To zabolelo, ale nenechal na sobě nic znát.
,,Porovnáváš jablka a hrušky," pravil pouze. ,,Ty si svého Adonise vezmeš, já svou Julii provdám za bratra."
,,Nemluv takhle," požádala ho Ginny posmutněle.
,,Jak, Ginny? Jak nemám mluvit? Nemám ti říkat pravdu? Mám před tebou předstírat, že mám šanci někdy být šťastný?" Odmlčel se. ,,Přece ti nebudu lhát, jenom aby ses cítila líp. Nežádám tě o soucit. Nechci, abys mě litovala. Ale prosím, nedělej si o mně žádný iluze." Odešel. Tohle se nepovedlo. Nechal se unést svou sebenenávistí a vztekem a smutkem. Musel pryč. Začínal mít pocit, že se brzy zblázní, jestli ještě Hermionu uvidí, jestli uslyší její hlas, jestli jí bude nablízku.

Seděl u stolu a četl si. Na vteřinu vzhlédl od knihy a podíval se z okna. Jeho zrak se zastavil na nejkrásnější sobě, která kdy kráčela po této zemi. I když Hermiona nebyla vzhledem nijak výjimečná, doháněla to svou inteligencí a povahou. Takže v Charlieho očích byla přenádherná. Ležela na břiše uprostřed kostkované deky a odpočívala. Dlouhýma nohama kývala ve vzduchu. Být tak vánkem, který ji šimral na chodidlech, zasnil se Charles Weasley. Nejraději by se za tyto myšlenky potrestal.

Do Charlieho pokoje vlétl Ron. Byl celý bílý. ,,Hermiona se se mnou chce večer sejít," oznámil.
,,To je dobře, ne?" odtušil Charlie.
,,Není. Nedokážu před ní mluvit." Charlie mávl rukou.
,,Prosim tebe, to zvládneš. Přece jsem tě už něco naučil, ne?"
,,Tohle je jiný. To je krize. Bude to katastrofa. Pomoz mi," zakňoural Ron.
,,To zvládneš. Řekneš jí to, co k ní cítíš," uklidnil ho Charlie.
,,Ne. Ty to nechápeš. Já začnu bejt nervní a začnu blábolit blbosti a Hermiona si řekne, že s takovým hlupákem nebude."
,,Nemůže to být tak zlý. Zkus si představit, že jsem ona a oslov mě."
,,To je pitomý..." hlesl Ron s dětinskou stydlivostí.
,,Buďto budeš trapnej teď přede mnou a poučíš se z toho, nebo budeš trapnej až před Hermionou, a to už těžko budeš napravovat," řekl Charlie. Byl dobrým řečníkem, proto ho Ron tak obdivoval. Charlie se mezitím zatvářil roztomile a zamrkal řasami jako dívčinka v rozkvětu.
,,Hermiono," začal Ron, ,,rád tě vidím."
,,Vážně?" zeptal se Charlie o oktávu výš než normálně mluvil.
,,Jo."
,,A proč jsem ti chyběla?"
,,Protože... seš... fajn."
Charlie se plácl do čela. ,,Dobře," řekl svým hlasem, ,,tak očividně jsi nelhal o tom blábolení." Ron se zatvářil bezradně. ,,Chtěla bych vědět, co se ti na mně líbí."
,,Tvoje oči?"
,,Ronalde, Hermiona není povrchní husička, které stačí lichotit tím, že má hezký zevnějšek," upozornil ho.
,,Líbí se mi, jaká jsi uvnitř," pravil Ron. Charlie zavřel na několik vteřin oči a uklidňoval se.
,,Tak jo. Vymyslíme to nějak jinak. Důvěřuj mi."