S láskou, (R)on ✔️ Charmione

O

Ráno přišlo rychleji, než si Hermiona přála. Hodiny ubíhaly, aniž by si to uvědomovala. Přemýšlela totiž nad Ronem - celou noc. Stále ležela v posteli dlouho poté, co už Ginny vstala a začala se připravovat. ,,Vstáváš?" zeptala se.
,,Ne," odvětila prostě Hermiona. Byla vyčerpaná z předchozí noci. Usnula až k ránu, takže nebyla odpočatá, tím pádem neměla ani dobrou náladu, to znamenalo, že na ni nikdo nesmí mluvit.
,,Takže ještě dospáváš?"
,,M-hm," odsouhlasila se zavřenýma očima Hermiona.
,,Tak tě mám omluvit u snídaně, že přijdeš později?"
,,Jsi nejlepší," odvětila a zívla. V další chvíli už byla Ginny pryč a Hermiona mohla spokojeně pochrupkávat.

Probudila se o hodinu později, ale měla v plánu ještě na chvíli usnout. Tajně si přála, aby se jí zdálo o Ronovi. Ozvalo se tiché zaklepání, Hermiona ho ignorovala. Znovu někdo zaťukal, ale tentokrát víc. ,,Spím!" zavolala, ale to očividně nebyl dostatečný důvod, aby ji nechali na pokoji. Dveře se otevřely.
,,Přinesl jsem ti kafe a jablko," řekl Ron. Hermiona otevřela oči a v tu ránu se narovnala do sedu. Upravila si rozcuchané vlasy. Nechtěla, aby ji viděl takhle rozvrkočenou. A bohužel nevěděla, že Ronovi přijde rozcuchaná velmi roztomilá. Bál se jí to totiž říct.
,,To jsi nemusel," pravila. Ron přišel až k posteli, podal jí hrníček a jablko položil na noční stolek. ,,Ale moc ti děkuju. Je to od tebe hrozně hezké," dodala stydlivě.
,,Chtěl jsem ti tím nahradit ty dny, kdy jsem..."
,,Odtažitý?" Ron souhlasně přikývl. ,,Odpuštěno. Teda... Aspoň většina z tvých odtažitých dní," neodpustila si vtip, ale Ron ho zřejmě nepochopil, protože se zatvářil polekaně. ,,To byl žert. Nezlobím se na tebe. Jen jsem nevěděla, jestli se třeba ty nezlobíš na mě... Protože ses mi vyhýbal..."
,,Na tebe se přece nemůže nikdo zlobit," zašeptal Ron. Hermiona se pousmála. Věděla, že má určitě červené tváře. ,,Tak si užij kafe... Já musím..."
,,Jít?" Ron přikývl a začal couvat z pokoje. ,,Ještě jednou děkuju, Rone." Zamumlal něco ve smyslu, že nemá za co děkovat a zmizel. Hermiona se snažila zklidnit svůj dech. Tohle vypadalo vážně nadějně! Málem jí srdce vylétlo z hrudníku, jak moc se radovala a bála. 

Teprve když dopila kávu se rozhodla, že půjde ven. Když otevřela dveře, uviděla na zemi dopis. Srdce se jí znovu zběsile rozbušilo. Poznala Ronův roztřesený rukopis. Vrátila se i s listem do pokoje. Posadila se na postel, pak vstala, pak si znovu sedla. Bála se si to přečíst a přitom se toho nemohla dočkat! Začetla se se zatajeným dechem.

Co bojím se říct, to dopis vypoví.
Vždyť list papíru odmítnutí lépe snáší.
Věř mi, drahá, můj cit je pravý
a nejvíc lásky skrývají ti, co jsou tak plaší,

že stydlivě své oči klopí,
když dívky svého srdce
vidí na cestě stopy
- a uspět? To podaří se pouze hrstce.

Nemám naději! Přec touhou planu!
Miluju tě vroucně
a nikdy nepřestanu!

Okouzleně vydechla: ,,Ach, Rone..." Položila si list na hrudník, jako kdyby k sobě přivinula všechna jeho slova. Skutečně se to dělo? Nebo stále snila? ,,Prosím, ať to není sen," zažadonila a štípla se do ruky. Neprobudila se. Takže to byla pravda? Měl ji rád? Miloval ji? Bylo to vůbec možné?

Další minuty a hodiny pouze seděla na posteli, průběžně si pročítala dopis stále a stále dokola a zamilovaně hleděla do prázdna. ,,Proč se tak křeníš?" zeptala se Ginny.
,,Napsal mi," odpověděla Hermiona rozzářeně.
,,Kdo? Co?"
,,Ron. Dopis."
,,Co v něm píše?"
,,To mi neuvěříš. Musíš si to přečíst," řekla Hermiona a podala jí list. Ginny se začetla. ,,Je to to nejkrásnější, co mi kdo kdy napsal," básnila mezitím Hermiona. ,,Netušila jsem, jak moc mě má rád. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit a najednou... tohle." Ginny dočetla list a zahleděla se do dáli. Uvažovala. Přemýšlela. Přemítala.
,,Omluvíš mě na chvilku?" zeptala se Ginny. Hermiona trochu zmateně přitakala. Ginny vrátila dopis Hermioně a odešla z pokoje. Rázovala po schodech do nejvyššího patra Doupěte. Ani se nezdržovala klepáním. Vlétla do Charlieho pokoje. Ten ležel na posteli a četl si. ,,Čemu vděčím za tak milou a neohlášenou návštěvu?" zeptal se a věnoval své nejmilejší sestře úsměv. Ginny vzala první věc, kterou měla po ruce (byl to kožený zápisník) a praštila Charlieho do paže. ,,Au," řekl spíš překvapeně, než že by ho to skutečně bolelo.
,,Jsi pitomec, Charlesi!" oznámila Ginny.
,,To není nic novýho. Musíš vysvětlit, kdy přesně a co jsem tentokrát provedl."
,,Ty víš moc dobře, co jsi provedl. Jasně, řeklo se, že mu pomůžeme. Trochu ho navést na správnou cestu. Říct, co by třeba mohl udělat, jak se chovat... Ale tohle je podvod! Nemůžeme ji přece přesvědčovat, že je Ron básník. To není správný."
,,Mají se rádi? Mají. Chtějí spolu být? Chtějí. Já to jen pojmenoval," pravil Charlie. ,,Ron je můj brácha a chci, aby byl šťastný. A Hermiona," odmlčel se, ,,je to nejlepší, co ho v životě mohlo potkat. Je laskavá a přívětivá. A k tomu chytrá, Ron potřebuje po svém boku chytrou ženu..."
,,Merline," zašeptala nevěřícně Ginny. ,,Ona se ti líbí! Proto jsi tak rychle mohl poskytnout Ronovi báseň." Charlie se mlčky zadíval na svou sestru. Několik dlouhých vteřin nic neříkal. Uvažoval, jestli má cenu lhát, protože ho stejně prokoukla.
,,Nikomu to neříkej," zašeptal skoro až provinile.
,,Nemyslíš, že by to měla vědět?" Charlie se zasmál.
,,Ne. Neměla. Bylo by to zbytečný."
,,Zbytečné? Neznáš její pocity. Má právo se rozhodnout sama," trvala na svém Ginny. Charlie zamítavě zavrtěl hlavou.
,,Má ráda Rona. A i kdyby neměla, já bych byl ten poslední..."
,,Myslíš, že moje kamarádka je povrchní?" skočila mu do řeči Ginny. Věděla, že ho trápí jeho vzhled, ale nikdy o tom otevřeně nemluvili.
,,Ne, nemyslím si o ní, že je povrchní. To není povrchní. Taky bych si nezačal nic s ohyzdou. Není na tom nic špatného. Hezcí lidé milují hezké lidi. Tečka. Konec. Žádné drama. Nebudu kvůli tomu brečet, nebudu se kvůli tomu zlobit na celý svět... Tak to prostě je, bylo a bude."
Ginny věnovala Charliemu soucitný pohled. Přisedla k němu a chytila ho za ruku. ,,Třeba..." začala.
,,Prosím, Ginny, nic neříkej. Oba víme, že by to byly jen milosrdný lži." A tak Ginny mlčela. Bála se, že má Charlie pravdu, měla strach, že se nikdy nenajde dívka, která by jejího bratra milovala. Věděla, že by to bylo hrozně nefér, protože byl ten nejhodnější muž na světě, ale viděla za svůj mladý život tolik nespravedlnosti, že ta možnost tu skutečně byla. Podívala se, co četl, než mu vběhla do pokoje.
,,Oněgin? Děláš si legraci? Takže ani to nebyla pravda?"
,,Poprosil jsem Rona, aby mi tu knížku pomohl najít. Řekl jsem mu, aby si když tak přečetl určité části, které by v něm možná probudily inspiraci, ale pověděl mi, že to moc nechápal, protože je to ve verších."
,,A tohle motovidlo má být považováno za druhého lorda Byrona?"
,,Neboj. Láska je slepá. Hermiona chce věřit tomu, že takový je, takže tomu uvěří," ujistil ji Charlie.
,,Ty jsi truhlík, Charlie. Mám tě moc ráda," řekla smutně. Charlie ji objal kolem ramen.
,,Nebuď nešťastná. Ronova radost je i mou radostí. A naprosto mi to stačí."