S láskou, (R)on ✔️ Charmione

G

Zkoušel jsem tě ze srdce vymazat,
přál jsem si nemít tě až tak rád.
Došel jsem k závěru (k mému překvapení)
- taková možnost snad ani není.

Plynuly dny. Ze dnů se stávaly týdny, z týdnů měsíce. Charlie každý den posílal Hermioně jednu báseň. V plodných obdobích stíhal i dvě. Bylo to sladkobolné vědět, že čte jeho tvorbu. Ginny psala skoro každý týden, i když někdy na svého bratra zapomínala kvůli situaci v Bradavicích. Když už napsala, zmínila se i o Hermioně a o tom, jak jsou spolu s Ronem šťastní. Občas napsala: Dnes si Hermiona znovu pročítala tu tvou báseň, kde píšeš o vodě. Nebo: Ta poslední báseň ji vážně dojala. A občas napsala i o Harry Potterovi a o tom, jak se vypořádává se ztrátou kmotra. Vše, co se dělo v Anglii, bylo pro Charlieho skoro jako vymyšlený příběh, nedokázal se vžít do jejich situace, nepatřil do jejich světa... Na jednu stranu si uvědomoval pravdivost sestřiných slov, na stranu druhou byl poměrně ,,nezúčastněný". Časem se distancoval od své rodiny fyzicky i duševně. Jediné spojení s bývalým životem byla Hermiona a Ginny. Jinak svou mysl nechával zaneprázdněnou draky, prací, prací s draky, palinkou a poezií. Byl sám, zvyklý na samotu.

Kolegové si toho všimli. Hlavně jeho nejlepší kamarád. ,,Jsi nějakej smutnej, Chucku," řekl mu jednoho večera Hans se silným německým přízvukem. Charlie místo odpovědi vstal, došel pro dřevo a přiložil polínka do ohně. ,,Poznám, že jsi smutnej.  Je v tom ženská?"
,,Nemluv o ženách, Hansi," odvětil Charlie tiše.
,,Chodíš tady měsíce jako tělo bez duše, musel jsem se už zeptat. O co jinýho by šlo?" Charlie nebyl ve stavu, kdy by byl schopen popravdě odpovědět. Nemohl nikomu přiznat, že se hloupě a zbytečně zamiloval. Nikdo by ho nepochopil. Všichni by se divili, proč ten nejošklivější ošklivec na světě mohl (byť jen na vteřinu) doufat, že by někdo jeho city opětoval. Sám na sebe byl víc než naštvaný, nemusel se ještě potýkat s názory ostatních.
,,Nejde o ženu," zalhal. Když Hans otevřel ústa, kvapně dodal: ,,Ne, ani o muže nejde. Ty jeden šprýmaři." Hans se zasmál.
,,To jsem neměl v plánu říct," řekl pobaveně, ale oba věděli, že to v plánu měl. Charlie si ze zadní kapsy kalhot vyndal placatku a napil se.

Hermiona si četla básně a nechtěla se navrátit do skutečného světa. ,,Čeká na tebe Ron," oznámila Parvati, která zrovna přišla do dívčích ložnic. Hermiona vzhlédla od listu a zamračila se.
,,Za chvíli," slíbila a vrátila se k básni. Zanedbávala Rona kvůli Ronovi, jak ironické. Když ono bylo tak přívětivé uchýlit se k poezii a jen... číst v jeho myšlenkách a citech. Každý den dokázal poslat další báseň. Každý den jí věnoval své úvahy a své dílo. Každý den mohla nahlédnout do jeho duše, i když byl jinak uzavřený a moc nemluvil. Možná to bylo tím, že se vrátili do Bradavic a museli se věnovat studiu. Už neměli čas na procházky při měsíci. Z jejich vztahu se vytratilo jakési kouzlo, ale Ron v Hermioně udržoval hřejivou lásku pomocí těchto poetických vyznání. Za to mu bylo vděčná a zbožňovala ho.

Po tvářích mu stékaly slzy. Tolik se mu stýskalo. Slané kapky padaly na jeho básně a mazaly některá slova. Nerad by vyznání Hermioně kazil svým pláčem. Už takhle si těžko zvykal na Ronovo nevzhledné písmo, ještě ty slzy k tomu... Doufal, že odloučení od Hermiony mu pomůže se ,,odmilovat", ale o to palčivější ta bolest a láska byla. Nebyl na sebe hrdý, málokdy ho něco dohnalo k pláči a slzy mu neslušely... Vlastně opovrhoval pláčem, smutkem ne, jen pláčem. A teď tu seděl uprostřed svého neštěstí a plakal.

Milý Charlie,

psal ti Bill? Bude se ženit. Dorazíš? Můžeme s tebou počítat? Prosím, přijeď. Ráda tě uvidím.

Já vím, je teprve duben, ale je lepší domluvit se teď než na poslední chvíli. Prvního srpna se budou brát s Fleur. Kdybys mohl dorazit o pár dní dřív a třeba pomoct s organizací, mamka by ti byla vděčná.
Píšu ti to já, protože vím, že mě máš nejradši a že mi odepíšeš.

Pusu

Ginny

Ta představa, že Hermionu po roce uvidí, ho naprosto ochromila. Nevěděl, jak se bude cítit. Možná až ji uvidí, zjistí, že jeho láska vyprchala a udržoval v sobě mrtvý cit. Nebo...hůř... naopak. Ale už byl dál. Celý rok měl na to, aby získal sebekontrolu a bral ji jako... sestru... krásnou.... chytrou... sestru. Zavřel oči a snažil se vybavit její tvář. Nepamatoval si přesně všechny rysy jejího obličeje, zato si skvěle dokázal představit všechny ty pocity, které měl v její přítomnosti. Srdce se rozbušilo. Jak teď ten necelý čtvrt rok vydrží? Vždyť teď už ani neusne, jak na ni bude stále myslet. Už chtěl být zpátky v Anglii. Bál se stejnou měrou, jakou se těšil. O to víc se jeho Múzy rozvířily v hlavě a začaly ho napadat nové neotřelé rýmy.

Mezitím Bradavice přišly o ředitele. Harry i Hermiona mohli zůstat u Weasleyů. Harry kvůli své bezpečnosti, Hermiona kvůli bezpečí rodičů. Po pohřbu nastalo období ticha, nikomu se nechtělo v Doupěti mluvit, dokonce Bill zvažoval prozatím zrušit plánování svatby, ale to mu naštěstí ostatní rozmluvili. Ginny s Hermionou byly dnem i nocí u Harryho. Ten smrt Brumbála zvládal jen s obtížemi. Na tento chmurný čas se Ginny odmlčela, krátce napsala Charliemu jeden jediný dopis vysvětlující stávající situaci a pak už nenapsala. Hermiona stále dostávala dopisy a její srdce se radovalo, i v těchto těžkých chvílích. Brala to od Rona jako gesto podpory.