S láskou, (R)on ✔️ Charmione

E

,,Nemusíš dělat scény, Ronalde," odsekla Hermiona. ,,Nevymyslela jsem to já, Viktor je pozvaný, s tím já těžko něco zmůžu."
,,Nedělám scény, je přece pochopitelný, že..." chtěl se bránit Ron, ale Hermiona mu skočila do řeči.
,,Nehodlám s tebou o tom debatovat," řekla přísně.
,,Budeš se s ním bavit?" zeptal se Ron. Užuž chtěla naštvaně vyprsknout: No jistěže, přece ho nebudu ignorovat kvůli tvé žárlivosti! Ale pak ji zasáhly výčitky svědomí. Jak se mohla vztekat kvůli takové prkotině na muže, který ji zahrnuje básněmi, sonety, haiku... Tolik ji miloval a ona se hněvala kvůli bývalému-ani-ne-příteli.
,,Nebudu se s ním bavit," pronesla klidným tónem. ,,Jen ho pozdravím a pak už s ním nepromluvím. Budu se věnovat pouze tobě, slibuju." Přišla k Ronovi a věnovala mu smířlivý polibek. Cítila se skutečně provinile. Ubíjela ji ta představa, že je Ronovi neustále dlužná, i když se jinak choval a jinak psal. Na jednu stranu Hermiona Rona milovala hluboce a opravdově, ale občas, ale občas ji zarazil jeho přístup, jeho činy... Někdy zapochybovala o Ronových citech, jen čas od času ji přes mysl přelétlo, jestli ta slova myslel vůbec vážně.

,,Ronalde, já přísahám, že kdybys mi nepsal ty nádherné básně, tak bych tě už dávno opustila! Paličáku! Chováš se jako pitomec! Proč přede mnou skrýváš své citlivé srdce? Proč mi nedovolíš nahlédnout do své duše i jindy než jen v dopise?" Tehdy Ron začal mít pochybnosti.

Tajně se vytratila z Doupěte. Vlastně to nebylo tak složité, všichni se věnovali snoubencům. Šla do zahrady, kde usedla na lavičku. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Letní vánek Hermioně chladil ustaranou hlavu.
,,Co tě trápí?" ozval se hlas. Hermiona se pousmála, ale oči neotevírala, hlavu neotáčela. Do tohoto hlasu se tehdy zamilovala. Úplně zapomněla na ten pocit, který tehdy měla. Znovu se v ní rozhořely plamínky zamilovanosti - té nezčeřené, nezpochybnitelné zamilovanosti, bez všech těch ALE, která se vynořila až později. Zahltil ji ten hřejivý cit, kdy neexistovaly žádné pochyby.  Byla přivedena zpátky, navrácena k tomu počátečnímu ,,ano, tohle je správné".
,,Nechala jsem se unést špatnými úvahami," přiznala. ,,Ale už jsem zpět. Díky tobě, díky tomu, že se zajímáš."
,,A nepůjdeš mě obejmout?" zeptal se Ron. ,,Nezasloužím si snad, abys mě k sobě přitiskla tak pevně, abych ztratil dech?" Dojatě vydechla. Doufala, že Ron nevidí, jak jí po tváři stéká slza. Tak moc jí chyběl tenhle tón hlasu! Snad pro oči neviděla a pro uši neslyšela, možná potřebovala tu samotu, aby znovu v Ronovi objevila to, co na něm milovala nejvíc. Konečně slyšela to, co jindy pouze četla v jeho básních. Chtěla v sobě ponechat ten pocit co nejdéle. Proto stále držela víčka pevně přimknutá.
,,Proč ty nepřijdeš ke mně? Proč mě nepolíbíš?" zašeptala roztouženě.
,,To by se asi mému bratrovi nelíbilo, i když je to lákavá nabídka," odvětil hlas. Hermiona se zarazila. Prudce otočila hlavu. Nevěřila vlastním očím. ,,Charlie?" zašeptala. Charlie se bezstarostně zasmál.
,,Koho jsi čekala?" zeptal se. Hermiona začala být víc než zmatená. V hlavě se jí všechno pomotalo. Její mysl upadla do těžkého šoku. V mozku začaly blikat červené kontrolky, všechno výstražně pípalo, otazníky vířily a Hermiona udělala to, co bylo nejjednodušší. Podvědomě potlačila všechny otázky, donutila se nevěřit vlastním myšlenkám. Jen se spletla. Nic víc. To se stává.
,,Odpusť. Myslela jsem tím, abys mi dal pusu na tvář," zalhala. Vstala a došla k Charliemu.
,,Tak to jo, drahá slečno," řekl, krátce ji objal a dal jí pusu na tvář - jak si sama vyžádala.
,,Kdy jsi dorazil?" zeptala se.
,,Teď," odvětil. ,,Ještě jsem ani nebyl doma. Zahlédl jsem tě sedět venku, tak jsem si řekl, že zjistím, co se ti stalo."
,,Jsi hodný," řekla a zadívala se na něj. Něco ji donutilo zvednout ruku a pohladit ho po tváři. ,,Vůbec ses nezměnil..." hlesla a usmála se. Charlie se zazubil.
,,Jsem stále stejný monstrum," pravil souhlasně. ,,Zato ty jsi čím dál krásnější."
,,Tak jsem to nemyslela," začala.
,,Já vím," zarazil Hermionu něžně Charlie a taky pohladil ji po tváři. Hermionu znova zasáhla úplně zcestná myšlenka. Musela se odtáhnout.
,,To budou všichni koukat, koho jim přivedu," poznamenala a zamířila k Doupěti.

Celý večer seděla u stolu a přemýšlela. Občas se s ní snažil mluvit Ron, ale Hermiona nebyla schopná vést s ním normální rozhovor. 
,,Nevím, co se jí stalo. Poslední dny je nějaká divná," svěřoval se nešťastně Ron svému bratrovi.
,,To je tou svatbou. To dostane každou ženu," uklidňoval ho Charlie a podal mu sklenku whisky.
,,Mně se to nějak nezdá. Připadá mi smutná. Co když mě nemiluje?" Charlie zamítavě zavrtěl hlavou.
,,Co tě to napadá. Nikdy jsem neviděl zamilovanější dívku."
,,Ale do koho je zamilovaná?" zeptal se Ron vážně. Charlie na něj koukl nechápavě. ,,Musíme jí říct pravdu. Tohle všechno je vlastně lež. Pověz jí, že jsi to psal ty... Že to stále píšeš ty..."
,,Proč bych to dělal? K čemu by to bylo?"
,,Abychom nelhali a abych věděl, jestli má ráda mě, nebo tvoje dopisy..."
,,Vybere si tebe," zašeptal Charlie. Ron se smutně pousmál.
,,V to doufám..." hlesl, ale moc tomu nevěřil. ,,Neměl jsem na to přistoupit. Mám z toho čím dál horší pocit. Jsem podvodník..."
,,Nejsi podvodník, Rone," řekl Charlie a položil ruku na jeho rameno. ,,Jsi dobrej chlap, který potřeboval jenom trochu pomoct... zformulovat svoje city."
,,Komu to chceš namlouvat? Mně? Sobě? Hermioně? Nám všem? Tak jí to takhle pověz. Řekni jí to stejné, co říkáš mně. Uvidíme, jestli to přijme."
,,Jestli na tom trváš," řekl pouze Charlie. Hodil do sebe panáka a zamířil k Hermioně. Ta stále hleděla nepřítomným pohledem do dálky. ,,Smím přisednout?" zeptal se. Hermiona zpanikařila, protože znovu ucítila ten podivně známý zmatek v srdci. A za to mohl on!
,,Jistě," odvětila.
,,Hermiono," začal a poprvé v životě nevěděl, co má říct. ,,Bereš mě jako svého přítele?"
,,Jistě. I když jsme se dlouho neviděli, stále tě beru za blízkého přítele," odvětila Hermiona.
,,Já ti musím něco říct a nevím... Dost dobře nevím... Bože, snazší by bylo přeprat tlupu opilců nebo draka..." Byl čím dál nervóznější, to Hermionu překvapilo, takového ho neznala. Rychle se k němu natáhla a chytila ho za ruku.
,,Sice netuším, co mi chceš povědět, ale můžeš mi věřit, že mé přátelství neztratíš," ujistila ho.
,,Dobře... Tak jo. Víš, já..." V tu ránu se do hlavního stanu snesl varovný signál Ministerstva kouzel. Vše bylo ztraceno. Hermiona se rozběhla k Ronovi. Charlie v panice hledal Ginny, aby se o ni postaral, protože Harry musel zmizet. Jen koutkem oka naposledy uviděl její rudé šaty a několik pramenů hnědých vlasů. A možná to tak bylo lepší.