A Star Is Born | Freddie Mercury

3. Úlovek

Jen co jsem vyšla ze dveří, už na mě mávala Collete, drobná dívka s perfektní postavou a s černými jemně zvlněnými vlasy střiženými do mikáda.
Diego jí úplně miluje, a proto se mi ihned vytrhl a rozběhl se k ní.
"Ahoj ty chlupatej fešáku." Zaštěbetala zatímco ho začala drbat a to už se Diego blaženě válel s vyplazeným jazykem u jejích nohou.
"A já jsem jako sloup nebo co?" Pronesla jsem pobaveně, ale vtom už mi Collete visela kolem krku.
"Meg, ani nevíš jak jsem ráda, že tě vidím. Mám ti toho tolik co říct!" vychrlila na mě radostně.
"Tak povídej, kdo je ten tvůj nový princ na bílém koni, jsem celá napjatá." Ušklíbla jsem se.
"Jsi blbá." řekla a přitom mě dloubla do žeber.
"Náhodou, tentokrát cítím, že je to opravdu něco víc."
Vzala jsem Diega za vodítko a rozešli jsme se směrem k blízkému parku.
"Nenatahuj a povídej!" Zavrtěla jsem se nedočkavě.
"Tak dobře, jmenuje se Brian, studuje astrofyziku a hraje v jedný studentský kapele Smile. Před Vánoci jsem se byla podívat jak hrajou a byli úplně skvělí, nakonec jsem neodolala a šla jsem s nima trochu pokecat,.. no a s ním jsem se zakecala asi trochu víc.."
Po té poslední poznámce bylo vidět, že zrudla, ale nechtěla jsem jí popichovat, protože by mi jinak už nic neřekla.
"Páni nevěděla jsem, že jsi na muzikanty." Zakřenila jsem se.
"Kdybys ho viděla hrát, stála bys tam s otevřenou pusou. Má fakt velkej talent. Dokonce i svojí kytaru si vyrobil sám společně se svým tátou, říká jí Red special." Podotkla a ignorovala mojí předešlou poznámku.
"Bude i na tom večírku. Ráda bych ti ho představila, a proto bych chtěla, abys přestala být tvrdohlavá a šla tam zítra se mnou. Musíme přece něco podniknout než zas bude škola a zkouškové." Podotkla a mně se při zmínce slova škola , zvedl žaludek.
"No tak dobře, půjdu se tam aspoň na chvíli podívat." Zamručela jsem.
"Jsi skvělá!" Zaječela Collete a já uvažovala, co se teda zítra bude dít.

"Podělaný zapínání!" Utrousila jsem naštvaně, když jsem se snažila zapnout si moje černé koktejlky a jedním prudším trhnutím je roztrhla.
"No a co si mám jako teď vzít?"
Otráveně jsem sebou práskla o postel a přemýšlela, jestli mám tohle vůbec zapotřebí.
Collete se tu s tím svým krasoňem staví za dvacet minut a já se ještě ani nenamalovala. Ležela jsem na posteli a tupě zírala do stropu. Doufám že se dneska aspoň pořádně napiju.
A pak jsem udělala tu chybu. Koukla jsem se na svůj noční stolek, kde je zarámovaná má fotka s Chantelle, mojí milovanou sestrou. Na té fotce stojíme vedle sebe, každá ve svých nejlepších šatech a já díky Chantelle, překrásně nalíčená. Téměř okamžitě se mi oči zaplnily slzami, když jsem si vzpomněla na ty časy, které jsme trávily přemýšlením nad tím, jaké to bude "až budeme velké". Až budeme chodit na párty, randit a celkově dělat ty věci, co člověk postupně prožívá během dospívání.

Flashback

"Chantelle notak, půjč mi to prosím!"
Zavolala jsem na vysokou dívku s kaštanově hnědými vlasy, která právě prováděla experimenty na své puse s maminčinou rtěnkou.
"Tak si vem jinou Meg, teď tu rtěnku mám já." Odpověděla nevrle.
"Ale tahle je nejhezčí, prosím tě Chanty." Broukla jsem a smutně se podívala na ségru.
"No dobře, ale namaluju tě já."
Já jsem jen nadšeně vypískla a hrnula se k ní. Jako starší sestru jsem jí obdivovala téměř ve všem. V tom jak vyspělá narozdíl ode mě je, kolik kluků už měla, jak se uměla líčit a oblíkat a jak dokázala všechny naprosto okouzlit.
"Sedni si a hlavně drž, ať to nezkazím." Pousmála se na mě a jemnými tahy mi začala vyplňovat rty překrásnou rudou rtěnkou.
Když skončila, pokynula mi, ať se podívám do zrcadla. V té době mi bylo jen dvanáct a jí už skoro sedmnáct, ale když jsme na sebe v tom zrcadle koukaly, tak mi řekla, že jsem ta nejkrásnější holka pod sluncem a že si lepší sestru nemohla přát.

V době její nemoci jsem jí já to samé opakovala každý den. Až dokonce.

Konec flashbacku

Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že teď už opravdu nestíhám. Rychle jsem si setřela slzy a vyskočila z postele. Už jsem neměla moc náladu přemýšlet co na sebe, a tak jsem na sebe jen něco hodila a nalíčila se.
Během chvilky jsem uslyšela zvonek, vylítla jsem z pokoje a schody brala po dvou.
"Už jdu babi, měj se hezky!" Dala jsem ještě vědět babičce.
"Dobře, dávej na sebe pozor a hezky se bav." Slyšela jsem odpověď.
Rozrazila jsem dveře a málem vrazila do Collete.
"No konečně! Co ti tak dlouho trvalo?
No šup do auta, šup!"Vyjekla naoko uraženě. Popadla mě za rukáv a táhla mě nastartovanému autu na kraji silnice. Prudce otevřela zadní dveře a já jsem ani nestačila zareagovat, Collete už mě tlačila na zadní sedadlo a já samozřejmě na někoho spadla. U mě, ehm, respektive pode mnou, se ozvalo tiché syknutí, které bylo podle hlasu jasně mužské a já už cítila, jak se mi hrne červeň do tváří.
"Hrozně moc se omlouvám, opravdu!" Začala jsem blekotat a pohlédla onomu neznámému do obličeje.
Místo očekávaného naštvaného obličeje nějakého potetovaného bouchače, se na mě culily dvě velké modré oči zarámované téměř andělsky jemným obličejem, do kterého spadaly delší zlatě blonďaté vlasy. A já zcela upřímně říkám, že jsem uvažovala, jestli se v danou chvíli mám roztéct blahem, anebo se hanbou propadnout do země.
"Nemáš se za co omlouvat, já si nestěžuju a nevadí mi, když mi padají do náruče hezký holky." Uličnicky se usmál a podal mi ruku. "Mimochodem, jsem Roger, Roger Taylor."
Já se jen přihloupě usmála a podala mu ruku nazpět.
"J-Já jsem Meghan, M- Meghan Leroux, k-kamarádi mi říkají Meg, ale tak t-ty mi můžeš říkat jak chceš, teda tím chci říct,.." Sypala jsem ze sebe slova rychle jako kulomet a červenala se ještě víc.
"Moc mě těší, Meg." Usmál se na mě a já málem přestala dýchat.
"Rogi, můžeš aspoň nachvilku přestat motat holkám hlavu?" Ozval se pobavený hlas z místa řidiče. Úplně jsem zapomněla, že v tom autě vlastně nejsme sami. Podívala jsem se dopředu a viděla usměvavého kluka s vlasy, které jsem na žádném klukovi snad ani neviděla. Velká kudrnatá hříva trčela z jeho hlavy do všech světových stran.
"Jsem Brian, ty jsi Meghan že? Collete mi o tobě hodně vyprávěla." Řekl laskavě.
"Já o tobě taky hodně slyšela." Usmála jsem a pohlédla na Collete, která mě spražila pohledem.
"Samozřejmě jen to nejlepší." Dodala jsem se smíchem.
"To je dobré vědět." zasmál se, nahnul se ke Collete a políbil jí.
"Radši jeď Briane, než se to tady v něco zvrhne." Řekl otráveně Roger.
"Teda ne, že bych si stěžoval, já bych tu měl vzadu taky co dělat." Dodal s úšklebkem a já postupně uvažovala, že bych z toho auta měla možná hodně rychle vystoupit.

Tak co, jak se vám líbí dnešní kapitola? Mám kolem toho takový rozpolcený pocity, tak bych ráda věděla váš názor. ❤
Freddie se objeví už brzy, slibuju!

Vaše komentáře by mě hnaly kupředu, ať už kritika nebo chvála, tak prosím komentujte, pokud máte čas.💫