A Star Is Born | Freddie Mercury

7. Konec?

Zbytek večera utekl až moc rychle a s poslední zahranou písničkou se z publika ozval ohromný aplaus.
Já se k potlesku a jásotu přidala, ale přesto jsem myšlenkama byla trochu vedle.
Pořád dokola jsem si přehrávala to, co mi o Freddiem pověděla Collete a přemýšlela nad tím.
Naposledy jsem se ohlédla za sebe do ukřičeného davu a snažila se najít kluka s havraními vlasy, ale už jsem ho tam neviděla.
Tim na pódiu poděkoval za celou kapelu za skvělý večer a s poklonou odešel s Rogem a Briem pryč z pódia.
S Collete jsme se protlačily mezi lidma a došli do salónku, který se nacházel za barem.
Kluci už tam seděli, ale nevypadali moc na to, že by oslavovali povedený večer.

"Už nevím jak dlouho to vydržím, je pravda, že zrovna dneska byla atmosféra skvělá, ale už mě hraní po klubech prostě nebere." Řekl zvýšeným hlasem Tim směrem k Brianovi.
"No tak dobře, když ti to tak vadí, zítra ti seženu nějakej londýnskej stadion pro tisíce diváků. Schválně jestli bude vyprodáno." Odpověděl sarkasticky Brian.
"Tebe to snad baví? Pořád jen hrát pro ožralý puberťáky?" Zabručel Tim protivně a rukou si mnul nos. S Collete jsme jen mlčky stály u dveří a nevěděly, jestli radši nevypadnout, ale vypadalo to, že ani jeden z kluků si nás nevšímal. Napjatá atmosféra by se tu dala krájet.
"Když se chceš stát něčím větším, tak prostě vždycky nejdřív začínáš od nuly, nemůžeš očekávat, že hned budeš nejlepší, chce to dřinu, ale vyplatí se to!" Vybouchl Roger, který seděl na židli opodál a praštil do zdi vedle sebe.
"V Humpy Bong ale hrajou kratší dobu a už vystupují na větších místech než my a to už hrajem jak dlouho!" Odsekl naštvaně Tim. Chvíli bylo ticho. Nikdo nechápal co se děje.
"Kam tím míříš, Time?... Co oni mají s námi společného?" Zeptal se Bri tichým, ale ledově chladným hlasem.
Tim si povzdechl, svezl se v křesle a přitiskl si ruku na čelo. Ticho se prohlubovalo, Brian už už pootvíral pusu, aby něco dodal, ale Tim začal pomalu mluvit.
"Už nějakou dobu..." , nadechl se, přivřel oči a chvíli mlčel, " prostě...v Humpy Bong mi nabízejí, jestli se k nim nechci přidat a já... řekněme, že to dost zvažuju."
V celé místnosti se rozlilo napjaté ticho a nikdo nevěděl, co na to říct. Brian a Rog jenom nevěřícně zírali na Tima.
"Takže po tom všem, co jsme týhle kapele obětovali", začal Roger tichým rozzuřeným hlasem a pomalu se zvedal ze židle, "Po tom všem, co jsme tobě obětovali," pokračoval a pomalu došel k Timově křeslu, "Se na nás vykašleš a všechno jen tak zahodíš!" Vyprskl Roger a díval se na Tima naprosto vytočeným pohledem.
Bri rychle vstal a chytl Rogera za ramena.
"Klid Rogi, klid." Utišoval ho a začal ho strkat zpátky k židli.
"Jasně že to pro mě není lehký, ale prostě u nich cítím lepší budoucnost, lepší progres v tom co mě baví!" Vyjekl Tim a taky se prudce zvedl z křesla a nasupeně si měřil Rogera. Bri si rychle stoupnul mezi ně, aby na sebe nevystartovali.
"Dobře Time, jestli si myslíš, že je pro tebe výhodnější vykašlat se na kamarády kvůli lidem v kapele, kterou v podstatě ani neznáš, tak hodně štěstí. Ale s druhou šancí u nás nepočítej, to snad víš." Procedil nekompromisně Brian.
"V tom případě,.." Opáčil Tim a semknul rty. Rozhlídl se po místnosti, rychle popadnul všechny věci a bez dalších slov se prosmýkl mezi mnou a Collete a odešel pryč.
Absolutně jsem nechápala, co se právě teď stalo. A stála jsem jako opařená. Celý večer mi připadalo, že si to kluci neskutečně užívali. Dokonce i Tim.
"Zasranej arogantní pitomec!" Zaječel Roger a prudce kopnul do židle, která se se skřípěním zlomila a svalila na zem.
Tentokrát se ho Bri nesnažil mírnit a sám se tiše posadil, podepřel si bradu rukama a zíral do prázdna.
Collete k němu přišla, něžně ho začala hladit po vlasech a vtiskla mu po polibek na čelo.
Brian se na ni lehce pousmál a pokynul jí ať si mu sedne do klína a potom jí pevně obejmul.
Já nevěděla co dělat, a tak jsem zašla k Rogerovi a pohladila ho po zádech.
"Nemá cenu se vztekat kvůli někomu, kdo za to nestojí. Neví čeho se vzdává." Řekla jsem povzbudivě a on se trošku uvolnil.
"Já vím, ale člověka to prostě mrzí." Povzdechl si.
"Skřípalo to už nějakou dobu a on chtěl pořád víc a víc během chvilky. Není trpělivej." Poznamenal tiše a složil si hlavu do dlaní.
Bylo mi kluků neskutečně líto, věděla jsem, že mají Tima opravdu rádi, že jejich kapelu mají rádi. Navíc Tima i očividně vždycky podrželi a nezradili, i když podle Collete zjistili, že se mezi nimi skrývá větší talent než je Tim. A zároveň vím, že Brian něco neříká jen tak a když řekl, že nerad dává druhé šance, tak je to pravda a jestli Tim nakonec přijde prosit o nový začátek, nejsem si jistá jestli na to kluci budou mít trpělivost.
Dál jsem jemně hladila Rogera po zádech a podívala se na hodiny. Bylo už dost pozdě a představa, že za pár hodin musím do školy se mi nezamlouvala.
Najednou jsem uslyšela, že někdo vešel. Byl to Freddie.
"Co se stalo? Potkal jsem Tima, ani se mnou nepromluvil a odjel." Zeptal se nechápavě a netrpělivě postával u dveří.
"Odjel si za "lepší budoucností." Odfrkl si Rog a zoufale kroutil hlavou.
"Vykašlal se na nás, přidal se k Humpy Bong." Šeptl Brian a ani se na Freddieho nepodíval.
Freddie se zamračil a radši k tomu nic nedodával. Snad jako kdyby ho to nijak nepřekvapovalo.
"Dáte si panáka?" Nabídl a ukázal gestem směrem k baru.
Kluci jen zakroutili hlavou a dál mlčeli.
"A ty?"
Zvedla jsem hlavu a podívala se na Freddieho, jak na mě tázavě hledí. Nechápala jsem proč zrovna on mě chce zvát na panáka.
"Ne." Odpověděla jsem rychle a možná až moc protivně.
On se jen ušklíbl a bez dalších slov odešel.

Během půl hodiny se kluci nějak zmátořili a rozhodli se, že si půjdou domů odpočinout a vstřebat dnešek.
Nabídli nám ,že nás doprovodí domů, a tak jsme se všichni společně procházeli zasněženými ulicemi.
"A co teď? Budete si hledat novýho zpěváka?" Zeptala se během cesty opatrně Collete.
Roger zarputile mlčel, a tak odpověděl Brian.
"Nevím ani jestli má cenu pokračovat."Pokrčil Bri rameny a vydechl páru do ledového vzduchu.
"To přece nemyslíš vážně, byla by to škoda, ještě navíc když máte zpěváka na dosah ruky." Vyhrkla jsem a hned jsem zalitovala, že jsem něco řekla.
"Počkej, koho myslíš?" Zeptal se zaraženě Roger.
"No.. Collete mi dneska říkala něco o Freddiem.." zamručela jsem,vyhla se jeho pohledu a krátce se podívala na Collete, která byla na rozpacích stejně jako já.
Brian ani Roger na to nic neřekli, a proto jsme zbytek cesty šli v podstatě úplně mlčky.
U mého domku jsem se s nima rozloučila a potichu vešla dovnitř.
Když jsem přišla do pokoje na posteli ležel rozvalený Diego a když mě spatřil, okamžitě začal vrtět ocasem.
"Nazdar chlupáči." Přišla jsem k němu a začala ho drbat za ušima.
Zasténala jsem, jak jsem zjistila, že budu spát maximálně tak čtyři hodiny.
Rychle jsem se umyla a vlezla do postele vedle Diega. Dlouho jsem nemohla usnout a pořád se přetáčela.
Nakonec jsem, ale přeci jenom zabrala.

Zdálo se mi o čokoládově hnědých očích.

Rozhodla jsem se, že přidám aspoň takhle jednu kapitolku, protože nezaručuju, že nějaká do prázdnin ještě bude. Snad se líbí.💫

Ms. Delilah