A Star Is Born | Freddie Mercury

5. Nenávist?

Trhla jsem sebou a uviděla naštvaného Freddieho s úplně promočeným tričkem. Krátce jsem uhla pohledem k jeho tváři a pozorovala znovu ty nádherné hnědé oči skryté pod nakrčeným hustým obočím.
"Koukej na cestu, nejsi tady jediná." zamručel jedovatě a prohlížel si své mokré tričko. "Super, teď ze mě potáhne pivo." Procedil mezi zuby.
"Omlouvám se opravdu", řekla jsem a přistoupila blíž,"Chceš pomoct to nějak vysušit?" Snažila jsem se být milá.
Letmo si mě prohlédl, ani neodpověděl a s dost velkým opovržením rychle odešel pryč.
Tak si třeba trhni nohou.
Ohlédla jsem se za ním a viděla jak mizí v davu. A teď už jsem byla naštvaná i já.
Člověk se snaží pomoct a tohle je odezva. Idiot.
Nechápavě jsem si odfrkla a odešla opačným směrem k místnosti, kde všichni tancovali.
Panovala tu hodně uvolněná nálada, a tak jsem se trošku uklidnila.
Najednou se mi kolem pasu sepjaly dvě ruce a u ucha jsem ucítila horký dech.
"Čas trošku to roztancovat, co myslíš?" Zašeptal měkký hlas a já poznala, že patří Rogerovi.
Pomalu jsem se k němu otočila a usmála se na něj a on na mě zpátky.
Je strašně krásnej...

No, je vidět, že ten panák co jsem do sebe kopla začíná působit.
Ale mě to bylo jedno, vzala jsem ho za ruku, odtáhla na volnější místo a začali jsme tancovat jako šílení.

Ani už nevím, jak dlouho jsme vlastně tancovali nebo kolik pití jsem během toho měla, ale už jsem mohla tvrdit, že jsem mimo. A čím víc mimo jsem byla, tím víc mi přestávaly vadit Rogerovy doteky, kterými mě teď už docela sytě zahrnoval.
Celou místnosti se ozýval nadšený smích a ohlušující hudba. Podlaha se prohýbala pod všemi těmi už tak spocenými poskakujícími těly a všude bylo cítit dusno.
Na svém krku jsem ucítila Rogerův zrychlený dech s hodně velkou koncentrací alkoholu.
Začal mě zasypávat horkými polibky a já se zatřásla pod jeho jemnými rty.
Jemně mi skousl krk a jeho rty začaly putovat k těm mým.
Najednou jako by ve mně uhodilo. Sice jsem byla opilá, ale ne až tolik, abych tohle dovolila.
Odstrčila jsem ho a zašeptala jsem, "To stačí Rogere."
"Ale mně to nestačí." Podíval se na mě s chtíčem a znovu se ke mně nahnul. "Jsi tak překrásná."
"Jsi opilej Rogi."Odstrčila jsem ho znovu.
"To ty taky." Nedal se.
"Rogi já na tohle nejsem, ani tě neznám."
"Vždyť je to jenom líbání, děláš jako kdybych ti tu vslíkal tričko." Zamručel opile a vtiskl mi polibek na hranu čelisti.
"Neříkej, že jsi vslíkání trička neměl v plánu." Vydechla jsem.
"To netvrdím." Odvětil a pousmál se.
Tak a dost.
"Já to myslím vážně." Řekla jsem pevně a poodešla od něj.
"Jdu k ostatním."
Rozhlédla jsem se kolem sebe a snažila se najít Collete.
Jak jsem nejspíš očekávala, uviděla jsem ji natisklou na zdi, velmi zaneprázdněnou Brianem.
Vydala jsem se směrem k těm křeslům, kde jsem se seznámila s Timem a také ho tam uviděla, jak tam sedí a pořád ležérně popíjí pivo.
Vzhlédl a když viděl, že se blížím, zamával mi.
"Hádám správně, že Roger už něco zkoušel a ty sem spěcháš pro pomoc že?" Zasmál se.
"Ty jseš nějakej jasnovidec nebo co?" Zeptala jsem se s nakřiveným obočím.
"Říká se to o mně." Zavtipkoval a usrkl si piva. "Ne, jen Roger o tobě celý večer básní a pak říkal, že tě jde najít a jak to tak u Rogera bývá,.. no řekněme, že má holky opravdu hodně rád. Někdy až tak, že nahání každý večer jinou."
"No, tak si uhodl správně." Přiznala jsem a hodila sebou do křesla.
"Pro dnešek si musí najít jinou."

Chvíli jsme jen tak seděli a mlčeli.
A pak jsem znovu začala přemýšlet, co se to vlastně stalo s tím Freddiem.Váhala jsem jestli není moc divný se ptát, ale zkusila jsem to.

"Chci se jen zeptat, nevíš náhodou, proč tak vadím Freddiemu? Já jen že,..během večera mi přišlo, že není zrovna nadšený z toho, že mě poznal." Zeptala jsem se opatrně a přikrčila jsem se.
Tim zvedl hlavu, podíval se na mě, povzdechl si a složil si ruce pod bradu.
"Víš, Freddie je prostě Freddie." Zavrtěl se Tim a prohrábl si vlasy.
"On, má takovou komplikovanější povahu. Věděla bys to, kdybys ho znala tak dlouho jako já. Rozhodně se tím nějak netrap, přejde ho to, věř mi." Ujistil mě a začal se zvedat.
"Asi už bych měl jít a najít Rogera. Zítra hrajeme a potřebujem zkoušet, ne odnášet po Rogerovy poblitý kýble." Řekl napůl otráveně.
"No, myslím že tomu už se asi nevyhnete, vypil toho celkem dost."
Což mi připomnělo, že já asi taky nebudu mít dvakrát příjemný ráno.
"No, tak to je skvělý." Zamručel a objal mě na rozloučenou. "Moc mě těšilo Meg, doufám, že zítra příjdeš." Mrkl na mě a odešel pryč.

Podívala jsem se na hodiny a bylo půl třetí ráno. Řekla jsem si , že půjdu domů, protože vím, že bych se tu akorát ještě víc opila a vstávat ráno do kocoviny jako prase se mi zrovna úplně nechtělo. Přemýšlela jsem, jestli půjdu najít Collete s Briem a zeptat se jestli už taky náhodou nejdou domů, ale pak jsem si vzpomněla co dělali, když jsem je viděla naposledy a rušit je v nějakým pokročilym stádiu se mi taky nechtělo. Tak jsem si řekla, že půjdu pěšky, vlastně to ani nemám nějak extrémně daleko.
Prodrala jsem se davem a vyrazila z hlavních dveří.
No, a zase do někoho narazila.
"To už snad ani není možný, jaký ty jseš kopyto." Řekl ten věčně otrávený hlas a já znova pohlédla do toho kyselého obličeje.
"A proč já jsem pořád za tu nešikovnou, ty jsi šel taky proti mě." Našpulila jsem rty.
"Zlato, nevím, kdo tady po ostatních rozlívá pivo po litrech, ale budiž." Odfrkl si.
"Co máš za problém?" Vyjela jsem. Už mě opravdu unavovala ta jeho bezdůvodná nenávist.
"Celý večer, od tý doby co jsem se představila na mě koukáš, jako kdybych ti nějak ubližovala."
"Nemám zapotřebí se hezky dívat na lidi, co mi vadí." Procedil mezi ústy.
"Aha, takže ty mě vidíš poprvé v životě a hned vyvozuješ závěry." Zasmála jsem se naštvaně a chtěla pokračovat, ale ze dveří vyšel Tim s naprosto ožralým Rogerem, který jentak tak držel Tima kolem ramenou.
"Ale notak notak, tohle milostný cvrlikání bych tu ukončil." Sjel nás Tim pohledem. "Freddie, uber trochu ano?" Podíval se na něj a Freddie jen pevně stiskl rty.
"Pomůžu ti s ním do auta." Šeptl Freddie a popadl jednu Rogerovu paži.
Roger na mě mžoural a když zjistil, že jsem to já, tak se na mě kouknul jako malý dítě na pytlík bonbónů.
"Nazdar krááásko, ještě j-jsme spolu n-neskončili." Broukl a málem sebou švihnul o zem, kdyby ho ti dva nedrželi.
"Radši sebou hodíme." Nadhodil Tim a se vzdychnutím si Rogera líp chytil.
"Pojď taky Meg, v autě je ještě místo hodím tě domů." Otočil se na mě a klopýtal společně s Frediem s Rogerem na ramenou k autu.

Nevím jestli jsem byla nadšená z představy být zavřená s Freddiem v jednom autě , ale řekla jsem si, že s Rogerem asi budou potřebovat pomoc.
Rozběhla jsem se k nim, abych je dohnala a otevřela dveře od auta, aby do nich mohli Rogera nějak nacpat.
"Sedněte si s Freddiem dozadu a dejte si mezi sebe Roge, nechci aby se tu někde válel pod sedačkou." Poprosil Tim a rychle odběhl na místo řidiče.
Sedla jsem si zleva vedle Rogera a Freddie zprava. Roger už pochopil, že další párty se nekoná, a tak s nějakým neidentifikovatelným mručením usnul s hlavou opřenou o Freddieho rameno. Roger usnul s otevřenou pusou, takže mu z pusy ihned začaly stékat sliny, Freddie si toho všiml dřív než já a tak jeho hlavu přistrčil pro změnu na moje rameno a než jsem si to uvědomila ,byla jsem celá poslintaná.
Freddie se začal přidušeně smát.
"To máš za to pivo." Ušklíbnul se, kouknul se z okna a pořád se smál.
"A jéje, pán zjistil co to je smích a poprvý za celej večer na mě neječí." Rýpla jsem si.
On jenom protočil očima a dál se na mě nepodíval.
Dobrá, možná jsem to zakřikla.
Tim si zoufale povzdechl a zakroutil hlavou.
Celou cestu bylo ticho kromě občasného Rogerova zamlaskání nebo zachrápání a já byla ráda, když jsme vjeli do ulice, kde bydlím.
"Děkuju moc Time za svezení, tady můžeš zastavit." Naznačila jsem Timovi a už už odstrkovala uslintaného Rogera z mýho ramena.
"Nemáš zač, těším se na zítra." Odvětil a zastavil na okraji silnice.
Rychle jsem vyskočila z auta a ještě jsem zahlédla zamračeného Freddieho, jak zápolí s Rogerem.
Tomu jsem se musela škodolibě zasmát.

Když odjeli ještě chvíli jsem jen tak stála venku v lednové noci, pozorovala hvězdy a hledala tu kterou jsem věnovala mojí sestře. Vždycky zářila, tak jasně a krásně, jako Chantelle, když se usmála.

Ahoj, teď jsem docela "dlouho" nic nepřidala, tak se omlouvám pokud jste netrpělivě čekali a já ani nedala vědět. Proto je i dnešní kapitola o něco delší než ostatní.💫 Doufám, že se vám to zatím líbí a budu ráda za vaše názory.❤