Úplněk v Nás {Moon in Us}

17. Průnik

Na obrázku je nějaká random smečka...

„Kiaro! Kiaro!“ hulákal Liam, když přišla Alfa.
„Bylo to jasné! Já to tušil! Nick je zvěd Lovců!“
„Cože?!“ vyhrkla Kiara.
„Je to tak!“ prohlásil vítězně Liam, a zatvářil se jako by vždy vyhrával všechno.
„Kde je?!“ zaječela na něj Kiara, a Liam radši zmlkl, ztratil svůj jízlivý výraz a ukázal svým zakrslým prstíčkem na zásobárnu.
Kiara se rozběhla gepardími skoky tam, kam Liam ukázal.
„Nicku! Nicku! Počkej! Pomůžu ti!“ volala láskyplně Kiara na svého Romea...
Nick jen tak bez zájmu, ze sedu zvedl hlavu a potom si ji položil zpátky na kolena.
„Pusť ho!“ zaječela jako nějaká rozzuřená čivava na Raymonda.
„To já ale nemůžu..“ bránil se Ray.
„Ty tady nemáš žádnou hodnotu ty parchante!!“ ječela dál Kiara.
V okolí se začínal ozývat šum hlasů ostatních, reagujících nejen na Nickovu zradu, ale i na Kiařinu histerii.
„Co se to tu děje?“
Všichni zmlkli když Alfa přišel. Jakmile to alfa - samecky dořekl, všichni hned začali jeden přes druhého hulákat všechno, co o téhle kauze ví.
„Ticho!“ zavelel Alfa.
Tak sakra chce něco vědět nebo chce ticho?!
„Mluví jeden.“
Jo taaaaaak!
„Theo?“
Achjo.. Proč já..
„Nick je zrádce.. Je zrádce -“
„Jaký zrádce Theo?“
Sakra kdyby mě nechal někdy domluvit a neoslovoval by mě za každým slovem, byli bychom tu všichni šťastnějšími...
„Je to zvěd Lovců, Pane.“ Nenávidím když mu musím říkat "pane"...
„Opravdu?“
Ty vole neeeee!!! Asi si dělám jenom pr**l!!! Vězníme ho jen pro srandu... Abysme zakryli naší neschopnost...
„Ano.“ sklonila jsem hlavu abych zakryla svůj znuděný ksicht.
„Od začátku mi byl podezřelý.“ prohlásil po chvíli mlčení.
„Jo.. A proto jste ho přijal...“ mrmlala jsem si pro sebe. Možná by někdy bylo potřeba aby mu někdo snížil ego.
„Přiveďte mi toho parchanta!“
Jen jsem sklopila hlavu a čekala než Jayson a Ray přivedou Nicka. Ico si očividně nemohl odpustit svůj výblek typu: ‚Chhha!‘ když Nicka přivedli. „Zabijte ho.“ zavelel mohutně Alfa.
Nick jen zavřel své hluboké hnědé oči, sklonil hlavu a očekával bolest...
„Ne!!!“ vyjekla jsem.
Všichni se na mě otočili a nechápavě se na mě dívali.
„Mohl by nám třeba pomoct... Sice nám Lovec moc nepomáhá ale mohl by třeba něco od Lovců získat nebo třeba by mohl třeba říct něco co jsme o Lovcích nevěděli nebo by mohl třeba vyjednáváním odrovnat Lovce nebo... Nebo...“ můj extrémně rychlý slovní výblitek očividně nikoho nezaujal..
Připadala jsem si docela trapně, ale přece ho nemůžou jen tak zabít!
Moje myšlenky přerušil udýchaný Lukas, který právě doběhl z hlídky...
„He... E... Lovci... Jsou.... Tam... Ehe.... Chtěj.... Ehh... Nicka.....“ koktal pomalu Lukas. Alfa s Kiarou se na sebe podívali a potom se rozhodovali. Šli za roh.
Mezi tím Nick stále koukal do země, jakoby nic jiného ani neuměl.
Podívala jsem se na něj v naději, že se podívá i on na mě.
Podíval se!
Do jeho pohledu jsem spadla jakoby se pode mnou probořil led na jezeře a já spadla přímo do ledové vody, kde byla jen tma... Zima... Nicota...
Z jeho pohledu se nedalo vyčíst nic. Jako by nemělo smysl dívat se kamkoli jinam...
Ve chvíli, kdy jsem do jeho pohledu propadla nejvíc, ozvala se obrovská rána. Oba jsme se otočili tím směrem, stejně jako všichni ostatní..
Chvíli bylo až podezřelé ticho..
V tu chvíli vešla za námi asi deseti členná skupina Lovců. Uprostřed šel nejspíš jejich kapitán a po jeho pravé straně šel člověk, jehož jsem velice dobře poznala... Byl to ten idiot s arogantním účesem, který si pořád upravoval jednořadovým hřebínkem, asi aby vypadal co nejmastněji...
Tuto tvář jsem měla spojenou s ohromnou bolestí, způsobenou tou malou baterkou...
Vrhla jsem na něj otrávený pohled, aby mu bylo jasné, že mě jeho přítomnost moc netěší.
Muž v prostěd, nejspíš jejich Alfa, pokývl s jízlivým úšklebkem k Nickovi a dvě totální godzilly mezi lidma se rozešli k němu. Nicka to trochu znepokojilo a bylo to na něm vidět... Dech se mu zintenzivnil a malinko pozvedl horní víčka. Ti dva obři odstrčili Raye a Jaysona jako by to byly jen malé hračky pro děti a chytli Nicka u ramen za paže. Nick se v tu ránu začal smýkat jak mohl mlátil sebou sem a tam brzdil všelijak nohama, ale přesto nevydal ani hlásku... Je mi jasné že nechtěl k tomu Alfovi... Sám říkal že jeho otec je vůdce Lovců a zabil jeho matku, takže se mu ani nedivím...
Došlo mi, jak to pro něj muselo být těžké.. Otec mu zabil matku, pak z něj vychoval zabijáka tak, aby byl naučený, že emoce jsou pro slabší! Nikdy neměl přátele... Ani pořádnou rodinu... Za rodinu totiž nepočítám člověka, který vás celé dětství týrá...
Ty dva obrovští lidé zastavili až přímo před otcem Nicka tak, aby se dívali přímo z očí do očí... Otec se mu naklonil k uchu a něco mu pošeptal. Nick se na něj otráveně zamračil a začal vztekle funět..
Podíval se na ty dvě godzilly a ty ho odnesli pryč ačkoliv se Nick vzpíral jak mohl.. Odnesli ho neznámo kam...
Moje smečka tam jen tak stála a hleděla na to, co se právě před nimi stalo.
„Tak teď je poberte. Vezměme si jich pár s sebou.“ ušklíbl se Alfa Lovců a odešel. Všichni ti Lovci ačkoliv jich mohlo být maximálně tak deset, vytáhli všichni střelné zbraně a namířili na některé vlky. Okamžitě propukla panika a všichni se valili pryč! Hlavně se dostat pryč! Snažila jsem se najít Ica ale nikde jsem ho neviděla tak jsem radši rychle běžela k zadnímu východu kam se hrnuli všichni.. Pak se ozvalo pár ran a začalo se střílet.. Někteří spadli protože zakopli jiní byli zasaženi ránou těch Lovců.. Všichni křičeli a nemysleli na nic jiného než uniknout těm Lovcům. Nahrnula jsem se do obrovské barikády z vlkodlaků kteří ucpali zadní východ ve snaze dostat se ven.. Já jsem byla poměrně nakraji tak jsem dělala to co mi radila má vlčice a to cpát se co nejrychleji dopředu! Lovci najednou začali postupovat dopředu a nepřestávali střílet.. Byla jsem už tak blízko u východu! Rychle! To stihnu! Rány se ozývaly ze všech stran! Měla jsem srdce až v krku!

Odstrčila jsem Star, která na mě byla moc pomalá a dostala jsem se ven!! Cože?!! Já to dokázala!! Teď jsem ale vzala nohy na ramena a pádila rychle pryč! Co nejdál od Lovců!!

Tak extrémně dlouhá kapitola, protože jsem teď moc neměla čas psát, takže snad se líbila..
Díky za přečtení ❤️..