Na obrázku je neznámý vlkodlak...
(Klikněte)
Když se černá látka strhla, viděla jsem zase jen tmu... Byla jsem na tom stejném místě, kde jsem začala... Slzy mi ještě neuschly a tak jsem se schoulila do klubíčka a nechala je ještě chvíli téct... Před očima jsem viděla záblesky ze svého hrozného zážitku, a myslela jsem na toho neznámého kluka. Co s ním asi bude? Co mu provedou? Chci mu pomoct! V myšlenkách se mi odehrávaly rychlé scény, jak se jeho hnědé oči smutně zavírají... Jak mu teče krev z pusy, jak ho používal ten muž v kápi jako pouhou pomůcku k zjištění informací!
Nechápu jejich krutost! Copak jim ho není líto?!... Ale ne... Proč takhle přemýšlím?! Všechno bude v pořádku! Jo! To je
hla.... vní....
„Utíkej!!!“
Ach! Jak tohle mohl říct?!
„Ne! Já tě tu nenechám!!“
„Nemůžu chodit!“
To nevadí! Zemřu s tebou!!
„... Chyťte je!!! Utíkají!!....“
„ To ne!! Bože můj!!!“ zakřičela jsem.
„Neee!!“
S trhnutím jsem se probudila... Super... To už nemůžu ani spát... To byl zase sen! Jak dlouho jsem vůbec spala?
„Nicku?“
„Ano?“ Moment... Ten hlas... Sakra! To byl ten hlas!!! Nick je ten kluk!! Cože?
Takhle jsem si ho nepředstavovala! Představovala jsem si ho fakt úplně jinak! „Ten kluk!! To jsi ty!“ zakřičela jsem histericky. Podle hlasu bylo trochu vidět, že se asi lekl... „Em... Jo?“
„Jasně! Přece jsme se viděli! Ta holka v té kleci!“
„To jsi byla ty?“
„Jo!“ zakřičela jsem.
„Bože můj! Díky tobě mi tolik neudělal! Díky! Díky!“
„No... Nemáš zač..“ nějak jsem stichla... Měla jsem pocit, že toho tolik nechápu!
Sedla jsem si... Podívala jsem se na svou nohu... Byla stále zaklíněná v mřížích... Teď, nebo nikdy! Narovnala jsem ji do špičky a koleno jsem dala jak nejvýš jsem mohla. Snažila jsem se chodidlo všelijak natočit, abych zjistila, z jakého úhlu mám největší šanci jí dostat ven...
Když jsem získala správný úhel, zabrala jsem... Do paty se mi ostře zaryla železná tyčka, ale já tlačit nepřestala...
„Ááá...ááááá...áá!“ Najednou vše povolilo... Podívala jsem se na chodidlo. Bylo uvolněné! Jo! „Chachá!“ zavolala jsem vítězně když jsem si vzala uvolněné chodidlo do rukou a přitáhla si ho k obličeji, abych na něj lépe viděla...
„Co se stalo?“ zeptal se starostlivě Nick.
Já mu vše vysvětlila. Nakonec jsem vítězoslavně řekla: „Musíme se odsud dostat!“ „Hm... Můj mozek asi něco chytrého vymyslel...“ řekl lišácky. Já jen doufala, jestli to bude plán k něčemu...
„Cos vymyslel?“
Tak je tu zase další kapitola... Je trochu kratší, ale včera byla delší, takže tak. Každopádně děkuju za přečtení ❤️
ČTEŠ
Úplněk v Nás {Moon in Us}
Hombres LoboPříběh vypráví Thea, která byla vězněna Lovci vlkodlaků, byla odtržená od smečky a nucena si prožívat ta nejhorší traumata... Jak se bude vyrovnávat s lidským světem? Je všechno takové jak na první pohled vypadá? Užijte si příběh ... !!!POZOR!!! By...
