~ Spojení? ~ [RANDY FF CZ] (prozatím ukončeno, nedopsáno)

~ Proč? ~

Andy

Už zbývalo 10 minut do konce poslední hodiny, a já myslel že už to asi nezvládnu. V noci jsem toho zase moc nenaspal. Šel jsem spát ve 12, jenže než jsem usnul, byly 2 ráno. Pak jsem sice usnul, ale zase jsem měl noční můry, které mě taky docela dlouho trápí a kvůli kterým skoro nespím. 10 minut češtiny, při které si učitelka vyprávěla nejspíš něco pro sebe, protože nikoho jiného to nezajímalo a nikdo neposlouchal. Já jsem byl opřený o loket a přemýšlel jsem nad ničím. Sem tam mi ale bleskla myšlenka, jaké by to bylo žít někde jinde? Šikanovali by mě tam taky? Nenašel bych si tam třeba nějakého kamaráda? Až teď mi to došlo. Dneska je pondělí, a Zach a s ostatníma končí stejně jako já, což znamená že se potkáme. Ne sice na obědě, kam ani já tak oni nechodí, ale z úplně jiného důvodu než já. Já tam nechodím protože bych tam stejně nic nesnědl a oni se nají někde jinde. Nepotkáváme se na obědě, tam je totiž moc lidí, ale zato za školou si na mě vždycky počkají, a myslím si že dnešek nebude vyjímkou.

Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas učitelky a ruch balících se a odcházejících studentů. Začal jsem si pomalu schovávat věci, a čekal jsem než všichni odejdou, vždy odcházím poslední, protože nemám potřebu se mezi ostatními tlačit když nejdu na oběd. Sešel jsem dvě patra, protože skřínky jsou až v přízemí a zamířil k té své. Dal jsem si tam všechny věci, které nepotřebuju na doma, takže mi v tašce zbylo asi šest sešitů. Zavřel jsem skřínku, a šel jsem směr východ. Vyšel jsem před školu, kde bylo pár studentů, kteří byli buď  natolik zabraní do hovoru se svým kamarádem nebo je pohltil telefon, že si mě ani nevšimli. Nikde jsem neviděl Zacha a ostatní, ale pořád jsem věděl že nemám vyhráno, protože budu muset jít kolem školy ze zadní strany, ke nikdo nechodí. 

Už jsem skoro prošel mnou nemilovanou uličku bez toho, abych je potkal, jenže jsem to nejspíš zakřikl. Za sebou jsem slyšel kroky, které se stále přibližovaly, a taky hlasy a smích. Snažil jsem se zrychlit, jenže jim nedělalo problém mě doběhnout, jsou to přece namakaní hoši, kteří reprezentují školu v americkém fotbalu. Cítil jsem jak mě někdo chytil za rameno a věděl jsem moc dobře kdo. Otočil mě tak, aby mi viděl do tváře a mohl se mi do ní pořádně vysmát. Svou ruku poté přemístil na límec mé mikiny a přirazil mě na cihlovou zeď. Ostatní si stoupli do půlkruhu tak, abych nemohl utéct, což byla ta poslední věc na kterou jsem myslel. 

,,Ale Andy, jakto že jsi na nás nepočkat, nechtěl jsi nám snad utéct že ne?'' zeptat se mě Zach. ,,Proč bych na vás měl čekat? Jsem ...                                                                                                                ,,Plesk''                                                                                                                                                                                     Vrazil mi jednu pořádně silnou facku na pravou tvář.                                                                                        ,,Co že jsi říkal?, nějak jsem ti asi nerozuměl''. Odpověděl mi a společně s ostatníma se tomu začali smát jak malí kluci na blbém vtipu.                                                                                                         ,,Jsem snad nějakej pes abych na vás čekal? Řekl jsem znovu a rovnou už jsem zavřel oči, protože jsem věděl že mi další přiletí. Jako bych to předpověděl, protože chvilku po tom mi přiletěla další facka, tentokrát z levé strany.                                                                                                        ,,Víš že nemáš mít kecy, jinak to schytáš''  řekl mi a hned potom mi dal pěstí do nosu. Auu to pěkně bolelo. Chytl jsem se za nos a sesunul se po stěně dolu, kde jsem poté zůstal opřený zády. To ale nebylo všechno, potom do mě začali kopat. Nohy jsem si přitiskl k tělu, abych si chránil břicho. Většinu ran které jsem schytal se podepsaly na nohách, ale přes to jsem cítil bolest na břiše. Mezi tím co mě kopali, dokola mi opakovaly věci které mi říkají pořád, že jsem tlustý, hnusný, že mě stejně nikdo nemá, a že jsem snad tak neschopný že se ani podřezat neumím. Přitom všem se my hrnuly slzy do očí, ale před nima jsem nemohl brečet, nemohl jsem vypadat ještě víc zlomenej. Potom všem jsem se vydal domů, přesto že jsem se málem ani na nohách neudržel.

Rye

Škola utekla celkem dobře, až na to, že jsme dostali neohlášenou písemku z biologie, takže nemůžu čekat dobrou známku, protože se fakt neučím z hodiny na hodinu. Potom jsme měli chemii, kde jsme měli dělat nějaké pokusy ve dvojicích, a tu chvíli právě chtěla využít Meghan, aby se zamnou mohla přisrat, ale jsem neskutečně vděčnej té malé brunetce Carolin, která ji předběhla a normálně se mě zeptala, jestli s ní nebudu ve dvojici, že nikoho nemá. Je to snad jediná normální holka na škole, i přes to že se moc nebavíme. Teď už zbývalo 10 minut do konce poslední hodiny, konečně! Jak se ale máme soustředit na matiku při poslední hodině? Nějakej velmi inteligentní člověk nám navrhoval rozvrh. Stejně už nikdo nedával pozor a všichni se věnovali mobilům. Já na okraje sešitů kreslil různé obrázky a na konec sešitu jsem napsal každou hodinu kus písničky, která mě v tu chvíli napadla. 

Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas učitele a balící se studenti. Já si sbalil všechny věci a odcházel jsem mezi posledními, díky bohu že jsem neměl poslední hodinu s Meghan, ta by si mě zase odchytla a znovu chtěla abych ji pozval na kafe. Šel jsem si dát batoh do skřínky a spěchal jsem na oběd, protože tam bude určitě řada a já mám za hodinu trénink. Obešel jsem několik stolů, které byly plné holek, a jako každý den se na mě všechny otočily, usmívaly a něco si mezi sebou říkaly. Naštěstí tam nebyla Meghan, ona sice na obědy chodí někdy, ale většinou proto, aby mě zas mohla obtěžovat, ne aby se najedla. Stoupnul jsem si do řady, kde bylo zatím pár lidí a po chvilce jsem se dostal na řadu. Poté jsem vzal tác s jídlem a hledal jsem místo k sezení. Z druhé strany jídelny na mě volala parta kluků, se kterou jsem se nebavil a neseděl s nima, ale tentokrát to byla moje jediná možnost, protože všude jinde bylo obsazeno. Sedl jsem si k nim, a oni se mezi tím bavili o tématech který mě fakt nezajímaly. Probírali tam holky, která z nich má nejlepší prdel a několikrát tam padla řeč i o Meghan. Já mezi tím rychle snědl oběd a řekl jsem jim že už musím, oni mě sice přemlouvali ať ještě chvíli zůstanu, já jsem se ale už zvedal a byl jsem na odchodu. Potom co jsem odešel z jídelny, zamířil jsem do svojí skřínky, ze které jsem si vzal potřebné věci a šel jsem domů. Doma jsem jen hodil tašku, vzal si druhou ve které mám věci na trénink a se spěchem jsem opouštěl svůj byt. Jako obvykle, nestíhám. 

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj. Doufám že se vám nová kapitola líbila. Pokud ano, budu moc ráda za hodnocení nebo komentář. Snad se uvidíme co nejdříve u nové kapitoly. Mějte se hezky. Anet♥