~ Spojení? ~ [RANDY FF CZ] (prozatím ukončeno, nedopsáno)

~ Že by změna? ~

Andy

Cestou domů jsem asi pětkrát zakopnul o své vlastní nohy a málem se mi i zatočila hlava. Poté jsem se ale už dostal domů, kde jsem dovrávoral nahoru do svého pokoje . Tašku jsem položil vedle postele a vydal jsem se do koupelny. Mamka doma naštěstí nebyla, vždy se domů z práce dostane tak kolem sedmé, osmé hodiny, a v tu dobu mě nemůže vidět v takovém stavu v jakém jsem teď. V koupelně jsem si vzal malý ručník, který jsem namočil  pod studenou vodou a přiložil jsem si ho na nos. Postavil jsem se před zrcadlo a uviděl jsem svůj odraz. Viděl jsem chlapce s blonďatými vlasy, unavenou a vyhublou tváří kterou ještě podporovaly dnes celkem malé kruhy pod očima. V tu chvíli jsem zase začal litovat že žiju. K čemu vlastně jsem, nikdo mě nemá rád, já se nemám rád. Pro koho vůbec žiju, když už dávno ne pro sebe? 

To všechno se mi začalo hemžit v hlavě a mé nohy mě už bez jakého koliv příkazu hlavy vedly zpět do pokoje. Zůstal jsem stát před otevřeným šuplíkem kde se jsem schovával moji jedinou kamarádku, žiletku. Vzal jsem ji a vrátil jsem se zpět do koupelny, kde jsem se posadil na kraj vany a vyhrnul jsem si rukám. Moje levá ruka byla už plná jizev, o který ale nikdo neví, a nikdy vědět nesmí. Studený kov jsem položil na svou ruku a udělal jeden, druhý, třetí tah. Čím více moje kůže žiletku pohltila, tím více mě opouštělo všechno. Poté jsem si ruku opláchl pod studenou vodou, obvázal si ji čistým obvazem a stáhl jsem rukáv své mikiny. Zpět jsem se vrátil do pokoje, umytou žiletku jsem schoval na její místo a zamířil jsem ke svému psacímu stolu udělat i přes nechuť něco do školy. 

U školy jsem proseděl asi 2 hodiny, ale většinu času jsem věnoval přemýšlením nad stejným tématem jako ve škole. Jaké by to bylo žít jinde. Od všech kteří mě šikanují, ničí mi život a všechno. Našel bych si někde jiné přátele nebo by to dopadlo stejně? Poté jsem se rozhodl vydat se dolů do kuchyně pro něco k pití. Právě jsem si dělal čaj, když v tom jsem uslyšel jak někdo odemiká hlavní dveře, kdo jiný než mamka. Dneska přišla celkem brzo, pomyslel jsem si přitom co jsem se díval na hodiny které ukazovaly 18.30. 

,,Ahoj zlato'' Pozdravila mě mamka ještě z předsíně. ,,Ahoj mami, jak bylo v práci?'' ,,Jo dobře, právě ohledně práce jsem ti chtěla něco říct, zůstaň tady než odejdeš nahoru, jo?''Neptal jsem se proč, tak jsem si vzal čaj a posadil jsem se k jídelnímu stolu. Po chvilce co se mamka dostala z předsíně, přišla zamnou do kuchyně a posadila se naproti mě. ,,Víš Andy, snad se s tím vypořádáš dobře, věřím v to, protože už jsi na to dost starý, ale nabídli mi lepší práci.'' ,,To je skvělý mami'' Odpověděl jsem jí. ,,To je, ale ta práce je v Londýně, takže bysme se museli přestěhovat. ,,Vím, že to pro tebe nebude lehké, určitě tady máš ve škole nějaké přátele. (Ne mami, nemám. Pomyslel jsem si, ale snažil jsem se nevypadat smutně), ale víš že bych pro to, abych tě zabezpečila a všechno udělala cokoliv. 

,,Já to chápu mami, v téhle době si můžu se všema zavolat, takže to je v pohodě. Dobře, odlétáme ve středu ráno, tak si zabal věci, máš na to i zítřek, do školy už nepůjdeš, dnešek byl poslední, všechno je s ředitelem domluvené . V Londýně budeme bydlet asi deset minut od tvojí školy, takže to budeš zvládat pěšky. Zdělila mi všechny informace a usmála se. ,,Jo a večeři jsi už měl?'' zeptala se mě. ,,Jo, domů jsem si přinesl bagetu, kterou jsem snědl asi před půl hodinou, takže neměj strach. (Ne mami promiň, nepřinesl, nic jsem nejedl pomyslel jsem si). ,,Tak jo, já jdu nahoru, odkud asi do rána nevylezu. Aspoň se můžu vyspat dýl. ,,Jinak ty budeš zítra doma nebo jdeš do práce?'' Zeptal jsem se mamky ještě než jsem odešel nahoru do svého pokoje. ,,Budu v práci asi do 3, ale pak mám schůzku, takže budu doma asi tak kolem 5''. ,,Takže si zabal věci, běž klidně ven a nějaké jídlo je v lednici''. Dobře, odpověděl jsem a zamířil jsem po schodech do svého pokoje.

Rye

Na trénink jsem klasicky přišel o 15 minut později, takže trenér nebyl moc nadšenej a dal mi o 6 koleček navíc. Trénink sám o sobě trval 2 hodiny, a mě se i přes to že jsem byl unavenej nechtělo jet domů autobusem. Na cestě zpět jsem si dal sluchátka, pustil si hudbu na plný pecky a nevnímal jsem nic jinýho. Domů jsem přišel o půl osmé, a nebyl jsem už ani schopný dojít nahoru do pokoje. Nejspíš jsem si udělal zase něco s tím kotníkem, který mě už docela dlouho trápí. Přes to všechno jsem i tak hobelhal nahoru, kde jsem tašku hodil do rohu vedle skříně a rovnou jsem se vydal do koupelny. Po sprše jsem si oblékl kraťasy na doma a rozhodl jsem se, že bych už bych si mohl dodělat tu prezentaci do zeměpisu, kterou mám mimochodem prezentovat zítra. Asi po hodině a půl jsem se rozhodl, že už to stačí, a šel jsem si lehnout. Ještě asi 20 minut jsem byl na telefonu a poté jsem usnul. 

Jasně že jsem si zapomněl nastavit budík. To jsem ale bohužel zjistil až ráno.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

*Nyní se toho víc děje z pohledu Andyho, ale v dalších kapitolách toho bude i u Rye více* 

Ahoj, vítám vás u další kapitoly. Doufám že se vám líbila a že se uvidíme u další. Zatím se mějte hezky.  Anet♥