~ Spojení? ~ [RANDY FF CZ] (prozatím ukončeno, nedopsáno)

~ Ani jeden z nás se nad tím nepozastavil ~

Andy:

Byl to polibek plný lásky, soucitu ale i vášně. Jednu ruku jsem si položil na jeho krk, abych si ho do polibku přitáhl ještě blíž a druhou jsem dal do jeho vlasů. On svoje ruce položil na moje záda. Konečně nějaký takový polibek, pomyslel jsem si. Ryeovy se nedají vůbec porovnávat s těmi, které sem dostával od Nikose. Popravdě sem tomu neměl říkat ani polibky, byly to spíš jen pusy bez citů, při kterých mi strkal jazyk až do krku a dával mi tak nejspíš najevo, že on je ten dominantní a že on rozhoduje i za mě. Rye mě ale netlačí do něčeho co nechci a dává mi tak prostor, že pokud něco nechci, nevadí mu když mu to řeknu. Poté jsem ucítil jak své ruce z mých zad přesouvá na boky a přitahuje si mě k sobě na klín a já mu obmotám nohy kolem pasu. ,,Asi bychom už měli jít na oběd."  řekl jsem poté co jsme se od sebe oddělili kvůli nedostatku kyslíku. 

,,Alee, ještě chvilku a pak půjdeme." odpověděl mi Rye a ihned potom se mi znovu přisál na rty. Své ruce přitom posunul o trochu níž, což znamenalo na můj zadek a poté ho zmáčkl. Nevzdychl jsem, i když jsem k tomu neměl daleko, ale místo toho jsem mu skousl ret, nad čímž se Rye jen usmál do polibku. Potom ale můj zadek, na kterém stále měl své ruce zmáčkl znovu, o něco víc, což už mě donutilo vzdychnout. ,,Aleee, kdo nám to tady vzdychá?" řekl Rye s lehkých úšklebkem na tváři. ,,No kdo asi? Kdo by taky nevzdychal když by mu někdo jako ty mačkal zadek." odpověděl jsem mu a i přes to, že jsem byl v jeho objetí zavrtaný hlavou v jeho hrudi, byl jsem si jistý, že mě slyšel. ,,Měl jsi pravdu, už bychom fakt měli jít." řekl  po chvíli Rye. ,,Co si budou myslet že tady děláme když přijdeme pozdě?" ,,Ty seš blbej." odpověděl jsem mu se smíchem a lehce ho bouchnul do hrudi. Rye my dal rychlou pusu na čelo, chytil mě za ruku a spolu jsme zamířili ke dveřím na cestě do jídelny.

Rye:

Vydali jsme se ruku v ruce směrem k jídelně, a když jsme byli jen kousek před ní, ze které se ozývaly hlasy již přítomných lidí. Andy mě ale najednou zastavil. ,,Jsi si jistý?" zeptal se mě a podíval se na naše ruce. ,,Ano, jsem si jistý." Mám po boku tebe. Člověka na kterém mi moc záleží a kašlu na to, co si budou myslet ostatní." odpověděl jsem hrdě a byl jsem na sebe pyšný. Po našem krátkém, ale zároveň důležitém rozhovoru jsme společně vešli do dveří od jídelny a zamířili směrem ke stolu, kde pokaždé sedávám s Masonem a ostatními. Cestou ke stolu mi přišlo, že na nás každý kouká, což se opravdu dělo. Od klučičích stolů byly slyšet věty typu ,,no tyvole" a další podobné poznámky, nad kterými se ale ani jeden z nás nepozastavil. Od stolů kde seděly především holky byly slyšet různé reakce, ale zaslechl jsem tam i větu ,,ti jsou roztomilí", nad čímž jsem se musel lehce pousmát. Poté jsme došli ke stolu, kde seděli všichni mí přátelé zabraní do jejich rozhovoru. ,,Čaute!" pozdravil jsem je. ,,Čau!" pronesli sborově po chvíli co přestali lehce zmateně ale s úsměvem zírat na mě, Andyho a naše ruce.

 Pohledu, kterého jsem si všiml nejvíc byl ten který patřil Mie. Ona totiž věděla o tom co prožívám ještě dřív než Andy, za což jsem jí byl neskutečně vděčný. Za to, že se se mnou bavila o věcech jako člověk, kterému se stejně jako mě líbí stejné pohlaví. Hodně díky ní jsem si uvědomil, že se nemusím stydět za to koho miluju. ,,Donesu nám jídlo ju?" položil jsem Andymu otázku, kterou jsem mu situaci spíše oznamoval, mezitím co si sedal ke stolu. Když jsem odcházel od stolu k výdeji jídla, za sebou jsem zaslechl jména svých přátel, kteří se nejspíš Andymu představovali.

Ahoj, omlouvám se že kapitola vychází po tak dlouhé době a že je poměrně o ničem. Ale Vánoce sem nechtěla trávit psaním a po nich společně se silvestrem a mýma narozeninama nezbývalo moc času. Fakt nevím jak to teď bude s kapitolama, protože ano, bohužel pro nás všechny deváťáky je osud stejný, čekají mě přijímačky, kterých mám sice už od učitelů, kteří nám je furt zmiňují až pokrk, nevyhnu se jim. Vím že nejsou třeba za měsíc, ale teď se ještě musím soustředit na známky do konce pololetí, a poté právě na přijímačky, ale slibuju že po nich bude moje aktivita o 100% lepší. Ale i tak, doufám že se vám kapitola líbila, budu moc ráda za každý vote a za nějaký hezký komentář, vím že je kapitola, ale pokusila jsem se aspoň takhle, abych vás úplně neochudila. Takže zatím se mějte hezky. Vaše Anet♥