~ Spojení? ~ [RANDY FF CZ] (prozatím ukončeno, nedopsáno)

~ Výlet? ~

*Minulý díl se odehrával v pátek. Přeskočíme sobotu rovnou na neděli. Andy se s mamkou dohodl že pojede, vše mám s učiteli vyřízené a zaplacené. Výlet je do Dublinu, ale ne do města, spíš něco jako camp, ať víte xd.

Andy:

Můj spánek přerušil budík, který oznamoval nový den celkem brzo, protože nás čekal výlet do Dublinu a sním i dlouhá cesta autobusem. Po chvíli převalování jsem se donutil vstát a zamířil jsem přímo do koupeny. Tam jsem si dal sprchu, vyčistil jsem si zuby a pokusil jsem se nějak srovnat vlasy, které stejně nezůstanou celý den v tomhle stavu, protože určitě v autobuse usnu. Po vykonání ranní hygieny jsem se vydal zpět do pokoje, kde jsem měl vedle již sestavené skříně tašku s věcmi. Byla plná oblečení, kterého mi už ve skříni moc nezbývalo, proto byla jasná volna černé jeansy a červeno bílá mikina. Poté jsem si pobral takové ty důležité věci které chcete mít u sebe a dal jsem si je do batohu který jsem si rovnou hodil na záda. Do ruky jsem vzal černou velkou tašku a pokusil jsem se bez újmy na zdraví sejít společně s ní dolů ze schodů. Dneska jsem bohužel snídani vynechat nemohl, protože mamka byla doma, že prý mě chce vidět před tím než odjedu. Sešel jsem dolů, do chodby jsem si dal věci a šel jsem do kuchyně. Tam seděla u jídelního stolu mamka a dělala něco na notebooku. Popřál jsem jí dobré ráno a zamířil jsem k ledničce, kde jsem si vzal jogurt. 

Když jsem ho dojedl, uklidil jsem po sobě všechno a šel jsem do předsíně. Tam jsem si obul černé tenisky a začal jsem si brát všechny věci. Mezitím zamnou přišla mamka. ,,Měj se hezky a užíj si to tam, ano zlato?''Jasně mami, ty se měj taky hezky'' řekl jsem jí a dal jsem jí pusu na tvář mezitím co mě objímala. Poté jsem si pobral zbytek věcí a vycházel jsem z domu. Dal jsem si sluchátka a vydal jsem se pěšky do školy. Ano, mamka mi nabízela že mě odveze autem, ale nasedím se v autobuse dost, tak proč nejít teď pěšky? Po cestě, která mi trvala o trochu dýl s těma taškama jsem došel  ke škole, kde stál autobus s pár studenty a učiteli. Připojil jsem se k nim, stále se sluchátkama v uších a vyčkával jsem jako ostatní na odjezd. Během 10 minut se dostavili všichni zbylí studenti. Kromě Rye. Samozřejmě tu byla Meghan a ty její kamarádky, takže to bude určitě velmi povedený výlet. Snažil jsem se na něj nemyslet a vydal jsem se do autobusu zabrat si nějaké místo. Do autobusu nastupovali již poslední opozdilci, a mezi nimi se objevil i Rye. I bez toho abych viděl Meghan a ostatní holky, byl jsem si jistý že můj pohled nebyl jediný který na něm ulpěl. Bylo vidět že nestíhal, protože oblečení měl pomačkané a vlasy rozcuchané. Do téhle chvíle jsem seděl sám. Rye nastupoval jako poslední do autobusu, což znamenalo že na něj zbylo právě místo vedle mě.

Rye:

Jako obvykle jsem nestíhal a tak jsem s taškou a batohem dobíhal k autobusu s nadějí, že ještě neodjel. Naštěstí tam pořád byl, a nejspíš čekali na mě, protože před ním stály učitelky a rozhlížely se. Hned jak mě uviděly, začaly mávat mým směrem, abych si ještě víc pohl. Pro mě i s celkem dobrou fyzičkou to bylo už celkem moc, protože asi 15 minut potom co vstanete, běhat s taškou těžkou jak kráva, no komu by se chtělo? Došel jsem k autobusu, kde mi z ruky brali tašku a hnali mě, abych si šel sednout, že to celé zdržuju. S batohem na rameni jsem nastoupil do autobusu. První co jsem viděl byla blonďatá hlava, Andy. V jednu chvíli se naše pohledy setkaly. Netušil jsem že teda jede, sice mi v pátek psal, že se s mamkou domluví a že mi odepíše, ale neodepsal. On jako první přerušil náš oční kontakt a sklopil pohled nejspíš k telefonu. Poté jsem bohužel uviděl i Meghan, i ona vážně jede na školní výlet? To vážně? Asi ještě neví že nejedeme do nějakého hotelu, ale do campu. Cítil jsem jak mě svým pohledem stejně jako její kamarádky propalovala celou dobu, když jsem šel k jedinému volnému místu v autobuse. Vedle Andyho.

 Když jsem došel k němu, on zvedl svůj pohled a setkal se znovu s mým. ,,Ahoj'' pozravil jsem ho mezitím co jsem si sedal na svoji sedačku. Nejspíš měl vyplou hudbu, nebo ji měl ztišenou, protože mi odpověděl zároveň co si si vyndával sluchátka z uší ,,Ahoj''  Popravdě, čekal jsem trošku obsáhlejší odpověď, pomyslel jsem si. Třeba něco ve stylu, proč jsem tu jako poslední nebo tak, ale dál jsem to neřešil. ,,Proč jsi mi neodepsal, že pojedeš, jestli se můžu zeptat?'' snažil jsem se ptát trochu s klidem, protože nevypadal že má úplně svůj den. ,,Můžeš, proč by ne. No, kdybych to já sám věděl dřív odepsal bych ti, ale dozvěděl jsem se to včera večer od mamky. Popravdě sám jsem moc nechtěl jet, třídní výlety, skupiny lidí a tak, to mi moc neříká. Ale mamka řekla, že je to dobrá příležitost najít si nový kamarády, když jsem tu tak nějak pořád novej, a mojí mamce se nedá moc odporovat''. Dořekl a trochu zvedl jeden koutek, který mu ale vzápětí znovu spad do výrazu jaký měl předtím.

,,Tak to máme stejný mamky, i když já se už sám rozhodoval jestli pojedu, ale třeba na základce, to tak měl snad každej že ho rodiče do všeho co jsi nechtěl nutili'' řekl jsem a nejspíš ho to aspoň trochu pobavilo, protože se usmál. ,,A do čeho tě ještě rodiče nutili když jsi byl malý?'' zeptal se on a podíval se na mě se zájmem v očích. ,,Když mi bylo 11, mamku asi popadlo něco, co ji donutilo že je super nápad svýho syna dát na hodiny klavíru. Popravdě, nebavilo mě to, ze začátku to bylo nejspíš tím, že mi to fakt nešlo, ale po čtyřech letech jsem si to nějak oblíbil, ale proč jsem vlastně přestal? Jeden důvod byl nejspíš ten, že se můj učitel odstěhoval, a já jsem nechtěl nikoho jiného, ten druhý a podle mě víc zásadní byl ten, že si mě za to ostatní začali dobírat. Že prý kluci nezpívají, nehrajou na klavír, že to dělají holky, a že kluci musí hrát vždycky jenom fotbal. Vždycky jsem byl jiný, ale snažil jsem se to nedávat najevo a vypadat jako všichni okolo, jenže pak se to dozvěděli. Proto jsem přestal, protože pro mě bylo v té době důležitější co si o mě myslí ostatní a řídil jsem se tím, jakého mě chtějí oni, a ne co chci dělat já. Je mi to celkem líto, sice už 4 roky nehraju, ale chybí mi to''. 

Dořekl jsem svůj monolog a zvedl oči k Andymu, který ze mě snad nespustil pohled a nepřestal vnímat co říkám, někoho takového jsem snad ještě nikdy nepotkal, je smutné že takoví nebyli ani mí rodiče. ,,To vážně?, do tebe bych si tipl že už od mala ti bylo jedno co si ostatní myslí, a že se budeš chovat jak chceš ty''. řekl. ,,Kéž by jsem takovej byl, ale člověk si musí projít něčím zlým, co ho do budoucna obohatí a posílí''.  ,,To máš naprostou pravdu''. odpověděl a opřel se hlavou o okno a zavřel oči, nejspíš na něj stejně jako na mě začala padat únava, protože jsme jeli asi 8 hodin a začalo to být vyčerpávající nejen pro nás dva, ale taky pro skoro celej autobus.( Neřešme prosím cestu, jakože jak dlouho se tam jede v reálu a tak, že by tam úplně přes to moře nepřeplavali v tom autobuse, ale pššt xd). Popřál jsem mu dobrou noc, na což mi jen pokývl, protože už byl nejspíš v polospánku a já se na něj ještě naposled podíval. Byl roztomilý, jak mu jeho blonďaté vlasy padaly do čela. Pomyslel jsem si, že jsem se takhle předtím nikomu nesvěřil, Andy byl první. Bylo to tím, že jsem cítil že mu můžu věřit, a že se o to doopravdy zajímá? Nebo proto, že o to nikdo jiný před ním neměl zájem? S touhle otázkou jsem upadal do říše snů, která přebíjela myšlenku, že sedačka nebyla pro můj spánek pohodlná tak jako moje postel.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj,vítám vás u další kapitoly, ano, vím že vyšlo po opravdu dlouhééé době, ale popravdě, neměla jsem chuť psát, ani čas teď se školou moc nebyl, ale ráda bych chtěla zase vydávat kapitoly. Nemůžu vám opravdu vůbec zaručit kdy budou vycházet, ale i ze svého pohledu si myslím že knížka si zaslouží pokračovat, proto se o to budu snažit♥ Doufám že se vám dnešní kapitola líbila a snad se uvidíme i u další♥ Zatím se mějte a papa, vaše Anet♥ (Jinak, pokud chcete, můžete mě sledovat i na ig,moje fanpage @roadiesfromcz )