~ Spojení? ~ [RANDY FF CZ] (prozatím ukončeno, nedopsáno)

~ Láska jako láska ~

Rey:

Chtěl jsem se otočit, protože mě bolely záda, jak jsem ležel celou noc ve stejné pozici, jenže jsem nějak nemohl. S námahou jsem otevřel oči, které jsem měl ještě slepené od spánku, ale i tak mě do nich bodalo světlo v místnosti. Nebylo to úplně jednoduché ale podíval jsem se na levou stranu, kde jsem uviděl důvod proč se nemůžu otočit. Ležel tam Andy, nebo spíš ležel skoro celý na mě, protože velikost lehátka nám nedovolovala roztahovat se. Hlavu měl položenou na mém hrudníku a jednu ruku přehozenou přeze mě. Jeho blonďaté vlásky měl rozcuchané a trčely mu do všech stran, ale byl roztomilý, to sem musel uznat. Vůbec si nepamatuju, že si ke mě lehal, nejspíš kvůli tomu, že jsem byl dost ospalý, stejně jako on. Ještě chvíli jsem ho pozoroval, ale poté se začal probouzet. Chtěl se protáhnout, jenže když si uvědomil, že neleží sám ve svojí posteli, rychle ruce stáhnul, otevřel oči a trochu zmateným pohledem se na mě podíval. ,,Dobré ráno'' popřál jsem mu. ,,Dobré ráno'' odpověděl mi, a jako by mu stejně jako mě před chvílí začalo docházet, že spolu ležíme v posteli. ,,My jsme takhle spali?'' zeptal se trochu zmateně. ,,Jo spali, vadí?'' ,,Nee, vůbec, jen si vůbec nepamatuju že bych tady zůstával.''  ,,Taky jsem byl trochu zaskočenej když jsem se vzbudil, ale tím neříkám, že by mi to nějak vadilo. Sice tu nebylo tolik místa jako normálně, proto jsme se museli trochu zmáčknou, ale aspoň mi nebyla zima.'' ,,Já.. promiň, vím že jsem tlust... Nenechal jsem ho to doříct, a místo toho jsem ho umlčel.

Andy:

Nestihl jsem doříct to co jsem chtěl, protože mě Rye políbil. Vážně mě Rye políbil?? Je tohle realita, nebo se mi to jen zdá? Tyhle otázky my lítaly hlavou jak splašený a v břiše jak kdyby mi někdo vypustil hejno motýlků. Byla to jasná realita, protože kdyby to byl jen sen, už by nejspíš skončil tím, že bych se probudil. Po chvilce jsem se dostal zpátky do reality, a chytil jsem Rye za zátylek, i když to nebylo úplně jednoduché, když jsme stále leželi a polibek jsem prohloubil. Bohužel jsme se museli po chvíli, která ale jakoby pro mě trvala věčnost, při které se snad i čas zastavil oddělit kvůli nedostatku kyslíku. ,,Vážně jsi mě teď políb... nemusím říkat co Rye znovu udělal, protože to určitě moc dobře víte. Ano, znovu mě políbil, i když tohle byla spíš taková dětská pusa, při které se jen lehce svými rty otřel o ty mé. ,,Jo, vážně jsem tě teď políbil, vlastně už po druhé.'' ,,A prosím, už nikdy neříkej že jsi tlustý, není to pravda.'' dopověděl to za mě a já si byl jistý, že jsem se musel červenat až na zadku. ,,Seš roztomilej když se červenáš, víš to?'' zeptal se mě s úsměvem na tváři, který mu ještě včera když jsem za ním přišel chyběl. ,,Když myslíš.'' odpověděl jsem mu a námáčknul se na něj ještě víc než doposud.

Poté co jsme ještě leželi spolu bez toho, aby jsme si uvědomovali čas, lehce nás vyrušila sestra, která za námi přišla. ,,Omlouvám se že vás ruším,'' řekla s přátelským tónem a úsměvem na tváři, ,,ale jen tady musím Rye zkontrolovat.'' Byla to paní tak v letech mé mamky, její vlasy byly černé a z jejich hnědých očí vyzařoval milý a klidný pohled. Dopověděla a já se začal zvedat abych jí nezavazel. V rukou nesla pár věcí, které si položila na stoleček vedle postele a začala si prohlížet Ryeův obličej. Až teď jsem si všiml, že tu jsem ve svém pyžamu, které tvořily šedé tepláky a modré, volné tričko a na hlavě jsem měl své rozcuchané blonďaté vlasy. Mezitím co se sestra zajímala o Ryeův obličej, já si prohlídl celou místnost. Až teď jsem si uvědomil, že kromě nás tří tu nikdo jiný není. Ten kluk, kterého jsem viděl včera na lehátku na druhé straně místnosti tu také nebyl, nejspíš už ho pustili. ,,Tak Ryei, myslím že už tě taky budeme moct pustit, jestli už tě nebolí hlava a netočí se ti, tak s tím obočím už to zvládneš.'' Sdělila sestra Ryeův stav tak, abych to slyšel i já. ,,Jo, a ještě k tomu, jak jsi tu spal, otočila se směrem ke mě, protože nevěděla mé jméno.'' ,,Jo-o já.., se omlouvám, vím že jsem tu nejspíš neměl zůstávat.'' odpověděl jsem jí, a s lehce smutným výrazem sem se podíval na Rye. 

,,Neomlouvej se, no neměl si tu správně zůstávat, ale nechtěla jsem vás budit, když jsem přišla už jste totiž spali, ale sluší vám to spolu, takhle vám to řeknu.'' odpověděla a já byl dost překvapený a zaskočený dohromady, samozřejmě v tom dobré slova smyslu. ,,No-o, my spolu úplně necho... ,,Děkujem.'' řekl Rye a předběhl mě tak s odpovědí. Tentokrát mě ale zaskočilo, že poděkoval, a že neřekl že spolu nechodíme, což znamená že ke mě taky něco cítí? Podíval jsem se na něj s ještě víc zmateným pohledem, ale on se jen usmíval. ,,No, ať už je mezi vámi cokoliv, přeju vám to. Sama mám syna, který má přítele, ale i kdybych neměla, láska jako láska, tak proč odsuzovat někoho za to že miluje, ať už chlapce nebo dívku, to je přece jedno.'' dopověděla a mířila směrem ke dveřím na druhé straně místnosti, čímž nás tu nechala samotné. 

Tím co řekla mi popravdě vykouzlila úsměv na tváři. Kéž by byli všichni lidé takoví. Brali všechny stejně, bez ohledu na to, koho milujou. Poté jsem svůj pohled obrátil směrem k Ryeovi, který už  seděl na posteli a nazouval si tenisky. Poté se podíval mým směrem a usmál se. ,,Můžeme jít?'' zeptal jsem se protože jsem viděl že už má všechno potřebné nachystané. ,,Jj můžeme.'' ,,Nemám ti nějak pomoct?, nebo tak, chápeš.'' ,,Ne, to je dobrý, stačí mi jenom tohle.'' řekl a chytil mě za ruku a propletl naše prsty dohromady. Já se jen na naše ruce podíval a musel jsem se usmát. ,,Svěřila ti mě do péče, prý ti věří.'' řekl Rye poslední větu předtím, než jsme se vydali v tichosti ruku v ruce směr ke dveřím z ošetřovny, kterou jsme nechávali prázdnou jen s jednou rozestlanou postelí.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj, vítám vás zase u další kapitoly, doufám že se vám líbila. Anoo konečně nějakej fakt Randy moment, po těch 17 ti kapitolách na kterej jste všichni čekali, stejně jako já, přiznávám se😂😂 Budu moc ráda za * a za koment, děkuju strašně moc za 1,5 k přečtení, jste úžasní. Doufám že se uvidíme co nejdřív u další kapitoly. Zatím se mějte hezky, Vaše Anet♥