~ Spojení? ~ [RANDY FF CZ] (prozatím ukončeno, nedopsáno)

~ Spolu? ~

Andy:

Ze spánku který nebyl takový jaký ho znám, skvělý z mojí milované postele mě probudilo ranní slunce, které mi svítilo přímo do obličeje, protože jsem zapomněl zatáhnout závěs (takovej ten v autobuse, snad víte co myslím, kterej s mým štěstím nejde zatáhnout nebo tam radši vůbec není xdd, teď ale zpět) promnul jsem si oči a se ztuhlým krkem, nejspíš jak jsem celou dobu byl opřený o okno jsem se otočil na Rye. Pár lidí bylo již vzhůru, ale přesto v autobuse panoval klid, protože se všichni věnovali svým telefonům a byli ještě nejspíš rozespalí. Rye stále spal, a můj pohled upoutaly jeho hnědé rozcuchané vlasy, které mu trčeli snad do všech světových stran. Hlavu měl mírně otočenou ke mě a pusu lehce pootevřenou. 

Dokázal bych na něj zírat celé hodiny, i přes to, že jsem zcela netušil, kde se ve mě brala potřeba to dělat a co přesně mě k němu táhlo. Vzpomněl jsem si na včerejšek, kdy mi vyprávěl různé příběhy, zatímco já se cítil uvolněně. Bavilo mě poslouchat jeho hlas, a vnímat každé slovo které řekl. Kolikrát se zamyslel, pátral v paměti a byl na okamžiky v jiném světě, já těch chvil využíval a prohlížel si to bez toho, aby si něčeho všiml. Párkrát se naše pohledy střetly, když jsme se podívali stejným směrem. Pro mě jakoby se svět zastavil, srdce vynechalo jeden úder, možná dva a moje plíce nebyly schopny pojmout žádný kyslík. Ty jeho oříškově hnědé oči, které se bily s těma mýma modrýma. Dokázal bych na něm oči nechat, ale poté co mi mozek sdělil, že na něj koukám až moc dlouho, byl jsem vždy já ten, co oční kontakt přerušil. Nyní jsem se vrátil do reality, a zaznamenal jsem probouzejícího se Rye.

Rye:

Začal jsem se probouzet z poměrně nepohodlného spánku, který způsobila sedačka na které jsem vlastně ani neležel a taky autobus který se začal probouzet k životu. Pokusil jsem se nějak protáhnout, i když to kvůli nedostatku místa úplně nešlo a promnul jsem si svoje ospalé oči. Poté jsem se otočil na svoji pravou stranu, kde seděl Andy, který byl už vzhůru. No i když měl tak lehce přivřené oči a vypadalo to, že možná znovu pomalou usínal. ,,Dobré ráno'' řekl jsem svým chraplákem, který mě doprovází každé ráno. On na můj pozdrav zareagoval otočením hlavy mým směrem a poté na mě upřel své ještě trochu ospalé studánky. ,,Dobré'' ,řekl taky ospalým hlasem a stejně jako já se snažil o protažení, ale prostor to úplně neumožňoval. ,,Jak ses vyspal?'' položil nyní otázku on. ,,No, popravdě spalo se mi i líp, mohlo to být přece jen i horší, ale na moji postel to nemá'',odpověděl jsem mu s úsměvem který mi opětoval. ,,A co ty?'' ,,Jsem na tom stejně jak ty, doufám že postele budou snad pohodlnější.'' Po našem rozhovoru panovalo zbylých asi 30 minut ticho, kdy jsme si každý užíval ticha, protože jsme věděli že ho zas tolik později nebude. 

Poté jsme se dostali do cíle naší cesty. Už jsem měl takovou potřebu si stoupnout, protože mě dost bolel zadek, nohy mi asi už odumřely v půlce cesty, protože sedačky v autobuse nejsou to nejpohodlnější místo pro spánek nebo dlouhou cestu. Naším cílem je camp, prý aby jsme se seznámili s lidma odjinud a naučili se náš druhý jazyk v praxi. Já mám ruštinu a Andy francouzštinu, takže mě fakt zajímá jakej program pro nás učitelé připravili. Je tu i Meghan, u které chci vidět jak bude spokojená s ubytováním, když to nebude zrovna pěti hvězdičkovej hotel na kterej je ona zvyklá. Ona má naštěstí francouzštinu, takže pokud budeme mít programy rozdělené kvůli jazykům, pudu mít od ní pokoj. Od toho posledního incidentu na chodbě se nic podobného nestalo, naštěstí ale pořád a mě kouká a jako by za mnou chtěla furt chodit když mě vidí.

Bylo něco kolem druhé odpoledne, když jsme přijeli do areálu. Postupně jsme se ještě rozlámaní dostali z autobusu a pokoušeli se najít každý svoji tašku nebo kufr. Potom co jsme se dostali z autobusu jsem ztratil přehled o tom, kde je Andy, protože já měl tašku hned ze začátku, a potom co jsem stál a pokoušel se ho najít, učitelky na mě začaly hulákat že tam zavazím ať jdu. Popravdě jsem neměl tušení kam mám jít, poté co jsem uviděl ostatní studenty z jiných škol, vydal sem se cestou stejnou jako oni směrem do sálu. Čím více jsem se dostával k sálu, tím více bylo slyšet množství studentů. Většina z nich mluvila anglicky (ano, víme píšu to česky, ale kluci jsou z Anglie tak chápete), našli sem tam ale někteří kteří mluvili právě buď rusky, francouzsky ale taky německy. Dostal jsem se do jakésy hlavní místnosti. Tam byly židle, které byly už z většiny obsazené, proto jsem si sedl do poslední řady, protože se mi nechtělo mačkat se mezi ostatníma ve předu. Proto jsem vytáhl telefon ze zadní kapsy abych se aspoň trochu zabavil, protože vysedávání po té dlouhé cestě mě moc nebavilo, v tom mě ale vyrušil někdo kdo na mě promluvil. 

,,Ryei? Jsi to ty?'' zeptala se daná osoba, jejíž hlas patřil klukovi, kterého jsem si v hlavě ale nezařadil mezi někoho koho znám, proto jsem zvedl pohled od displeje telefonu. Vedle mě si sedal brunet s tmavě hnědýma očima, v tu chvíli jsem si vzpomněl kdo to je. Mason. Můj bývalý spolužák ze základky a taky dost dobrý kamarád, pomalu jediný. I přesto, že už na základce byl takový ten, že se s ním lidi bavily, měl spoustu přátel, tak se ale nechoval vůbec arogantně nebo nadřazeně. Od té doby se jeho obličej nezměnil. Stále měl své tmavě hnědé oči a taky vlasy, jen strniště dělalo jeho obličej víc mužný. Byl stejně vysoký jako já, a určitě taky sportuje. Na něj se taky musí holky lepit jako žvýkačky na podrážku. Chvíli jsme si povídali, tak o všem a v tom si to do sálu nakráčela Meghan a za ní poslušně běžely její ,,kamarádky''. Pár takových těch fuckboy kluků se na ni otočilo, a ona se začala natřásat jak největší ku*va. Jako obvykle na sobě měla tričko s obřím výstřihem a tentokrát, protože už nebylo teplo neměla minisukni ale kalhoty s vysokým pasem. ,,Meghan'', pootočil jsem se k němu když jsem viděl že na ní chvíli nechal svůj pohled, ,,největší kur*a, věř mi'' ,,Jakpak to víš'' zeptal se mě. ,,Vlastní zkušenost, nechceš nikdy zažít, to mi věř.'' řekl jsem otráveným hlasem.

Potom jsme začali poslouchat nejspíš nějakého učitele, či organizátora, který se ujal mikrofonu a stoupl si tak, aby ho všichni viděli a slyšeli. Přitom, co nám vysvětloval věci ohledně programu a všeho, očima jsem projížděl lidi, kteří seděli přede mnou, sice jsem jin neviděl do obličeje, ale nevadí. Poté jsem zvedl pohledem o člověka s blonďatou hlavou, a mě hned došlo že to je Andy. Mohli jsme sedět vedle sebe, ale kvůli tomu, že já přišel dřív, tak se na židle mezi námi posedalo asi 15 lidí. Na chvíli jsme se střetli pohledy. Z toho nás ale vyrušilo když jsem uslyšel naše jména. ,,Beaumont, Fowler pokoj číslo 16.'' Hlásili kdo s kým bude na pokoji, a my jsme právě s Andym spolu, pomyslel jsem si a střetl se znovu s jeho stejně překvapeným pohledem.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj, vítám vás u další kapitoly, ano vím, u minulého dílu jsem psala, že se budu pokoušet kapitoly vydávat častěji, ale zase se mi to nepovedlo. Sice to nebyl měsíc a něco jako předtím, ale i tak. No přesto doufám že se zase dostanu do formy jako předtím, a že kapitoly budou vycházet častěji. Jinak strašně moc děkuju za 1k přečtení, je to neuvěřitelný, mám vás všechny co tenhle příběh čtete moc ráda♥ Doufám že se vám dnešní kapitola líbila, i když nebyla zas tak moc akční, a že se uvidíme co nejdřív u další♥ Zatím se mějte hezky, Vaše Anet♥