~ Spojení? ~ [RANDY FF CZ] (prozatím ukončeno, nedopsáno)

~ Jak to teda bude? ~

Andy:

Z ošetřovny jsme odešli ruku v ruce až ke dveřím našeho pokoje. Bylo 9 hodin a nikdo už nebyl na chodbách nebo někde, kde by nás mohli vidět, protože právě začal dopolední program. Já a Rye jsme z něj uvolnění, přece jen u Rye to bylo jasné, ale mě na poslední chvíli omluvila sestra, která mi ho taky dala na starost, protože nechtěla aby zůstal sám na pokoji. Po obědě se ale už oba dva budeme muset zúčastnit odpoledních aktivit. Už teď bylo trochu chladno a vypadalo to že bude pršet, na rozdíl od předešlých dní, kdy bylo celkem hezky, takže by se nejspíš mohl konat odpolední program někde v sále, což by znamenalo žádně běhání po lese nebo hraní basketu, ale sedavé aktivity, za což bych byl mnohem radši. Nejsem moc sportovní typ, i když něco uběhnout uběhnu, ale basket s mojí výškou není úplně ideální když jsou  proti vám kluci kteří jsou pomalu o 15 cm vyšší. U dveří jsem se pokoušel nahmatat v kapsách klíče, a dost jsem se divil že jsem je neztratil. Poté jsme oba vešli dovnitř, pustili jsme se a zuli si boty. Když jsme se vyzuli, zamířil jsem do pokoje pro nějaké oblečení, protože jsem měl na sobě stále pyžamo. Vzal jsem si nějaké lepší tepláky a mikinu a zamířil jsem do koupelny dát si rychlou sprchu. Všiml jsem si, že Rye usnul na svojí posteli. Nechal jsem ho spát a zamířil jsem do koupelny. 

Po sprše jsem si před zrcadle prohrábl své mokré vlasy, které už bych si taky mohl konečně nechat znovu nabarvit, proběhlo mi hlavou. Měl jsem už odrosty, což znamenalo že u hlavy jsem měl svoje přírodní hnědé vlasy a zbytek byl blonďatý, což nevypadalo moc dobře. Popravdě se ale divím, že jsem neměl kruhy pod očima, což u mě bývá dost běžná záležitost. Poté jsem vyšel z koupelny směrem do pokoje,  k Ryeové posteli. ,,Ryei, já tě pak vzbudím před tím než půjdeme na obě jo?''  pokusil jsem se ho informovat a jedinou odpovědí mi bylo rozespalé zamručení. Poté, co jsem chtěl odejít na svoji postel, chytil mě za zápěstí. ,,Andy, zůstaň tady se mnou prosím'' ,,Ale já nikam nejdu Ryei, jen k sobě do postele.'' ,,Já vím, ale zůstaň jakože tady, chápeš.'' řekl svým ospalým hlasem. ,,Jakože tady v posteli?'' ,,Jo prosím.'' ,,No dobře.'' odpověděl jsem mu a on se trochu posunul, abych měl místo, i když se ke mě hned pčimáčnul poté, co jsem si lehnul. Já jsem ho objal kolem ramen a dal mu pusu do vlasů.

After 2 hours

Vzbudil jsem se a podíval se na telefon, který ležel vedle mě. Na obrazovce bylo 11:03. Poté se začal probouzet i Rye, který ležel stále v mém objetí. ,,Dobré ráno'' řekl Rye. ,,No spíš dopoledne, je 11 hodin, když jsme přišli z ošetřovny, hned si usnul, tak jsem tě nechtěl budit, a zároveň jsem vyslyšel tvé prosby o to, abych tu zůstal s tebou, dořekl jsem a odhrnul jsem Ryeovi jeho hnědé, pocuchané vlasy z očí. ,,Děkuju'', řekl a přitom se usmál. ,,Sestra mi ještě dala nějaký prášky, po kterých se mi prý má chtít spát, což se taky stalo. ,,Já se půjdu ještě osprchovat jo?, za chvíli budu zpátky.'' ,,Jasně.'' Poté se začal trochu ospale zvedat z postele, proto jsem stánul nohy k sobě, aby měl místo. Poté co se vymotal z postele, došel ke skříni, kde si vzal čisté oblečení a vyrazil směr koupelna.'' Když jsem zůstal v místnosti sám, zvedl jsem se a vytáhl jsem ze skříně svoji kytaru, na kterou sem od příjezdu nehrál. Sám nevím proč sem ji schoval do skříně, když ji mám doma vedle postele, možná kvůli tou, by se mi Rye kvůli ní nesmál, protože přesně to dělal Nikos s ostatníma, ale teď vím, že Rye by byl ten poslední kdo by se mi za to smál. Poté jsem se posadil na svoji postel do tureckého sedu a začal jsem hrát a potichu zpívat. Chybělo mi to, protože hra na kytaru a zpěv, tyhle dvě věci pro mě znamenaly únik z reality. 

,,To bylo krásný, netušil jsem že zpíváš a hraješ na kytaru, stejně jako já.'' pronesl Rye stojící ve dveřích větu, kterou probral z lehkého tranzu. Věděl jsem že se mi do tváří zase nahnala červená barva. ,,Děkuju. Ty vážně taky hraješ a zpíváš?'' zeptal jsem se trochu překvapeně. ,,Jo taky, jen na kytaru mi to nejde jako tobě, takže bys mohl být můj soukromý učitel, co ty na to?'' ,,Jasně, moc rád. Zahraj a zazpívej něco prosím.'' poprosil jsem ho a on si sedl ke mě na postel. Já mu podal kytaru aby mi ukázal co umí. 

Maybe won't you take it back
Say you were tryna make me laugh
And nothing has to change today
You didn't mean to say "I love you"

.....

V půlce jsem se přidal a popravdě, zpívá úplně skvěle, s tou kytarou měl pravdu, někdy mu to tam trochu skáče, ale myslím si že to nebude těžký doladit. ,,S tou kytarou jsi měl pravdu, trochu ti to tam někdy skáče, ale základy máš dobrý, takže dopilovat to nebude tak těžký, a proč jsi mi neřekl dřív že tak úžasně zpíváš?'' ,,Oh to je od tebe hezký, no, víš jak jsem ti říkal to, že se mi smáli za to že hraju na klavír, tak jsem si věci jakože zpívám nebo hraju na kytaru vždycky nechával pro sebe, ale jestli já podle tebe zpívám úžasně, tak fakt nevím jak mám vyjádřit tvůj zpěv." (myslím to v dobrým)

,,Ryei, teď trochu odbočím od zpěvu a kytary, já-á si chci o něčem promluvit." začal jsem a Rye odložil kytaru bokem a začal se věnovat tomu co říkám. ,,O nás, nevím jak to všechno mám brát. Já tě mám ráda, ale nevím jak to cítíš ty, protože popravdě bych do tebe netipoval, že se ti budou líbit kluci, že se si budu líbit já."

,,Andy, cítím k tobě to samý. Mám tě strašně rád, nebo spíš.. miluju tě. Je to pro mě těžký říct, protože je to dlouho co jsem měl vztah, ještě ke všemu s holkou, kterej úplně nefungoval. Ona mě podváděla a já jsem k ní popravdě necítil to samí co cítím teď k tobě. Jen jsem trochu zmatenej, nebo spíš, nikdy jsem neměl vztah s klukem, popravdě mě to ani nikdy nenapadlo, vždycky jsem si myslel, že i když se mi nelíbí žádná holka, tak prostě čekám na tu pravou. Dlouho jsem si nebyl jistej, jistej tím, kdo vlastně doopravdy jsem. Když jsem byl s Masonem na té párty, byla tam jeho kamarádka, Mia, a ta se mi přesto že jsme se znali jen krátce svěřila s tím, že je bisexuálka. Od té doby jsem přemýšlel a obdivoval ji za to, že se nestydí ukázat všem jaká je."

,,Ryei", začal jsem já poté co dokončil svůj monolog. ,,Naprosto chápu všechno co cítíš, taky jsem si tím na začátku procházel. Věděl jsem, že jsem jinej, nikdy jsem se nedíval holkám do výstřihů, nebo na jejich zadky v těch minisukních." řekl jsem a oba jsme se pousmáli. ,,I přes to, že jsem věděl že jsem jinej, bál jsem se toho, co na to řeknou ostatní. proto jsem začal chodit s holkou, abych ostatním, ale hlavně sobě  ukázal, že se mi líbí holky. Jenže vždycky tam bylo moje svědomí, které mi říkalo, jestli je to to co doopravdy chci, nebo to co po mě chcou ostatní. Potom co jsem se s ní rozešel, byl tu Nikos. To on byl i když jsem chodil s holkou ten, po kom jsem po očku koukal. Bohužel se taky stal mým prvním. Proč bohužel? Protože pro něj jsem nic neznamenal, byl jsem jen jeho loutkou, která ho přestala po chvíli bavit a proto mě pak odkopl. Potom všem jsem si usmyslel, že všichni ostatní kluci jsou stejní, proto jsem se od té doby o žádný vztah neměl zájem. Jenže pak jsi přišel ty. Táhlo mě to k tobě, i když jsem se bál, že budeš jako všichni ostatní, že mě jen využiješ a odejdeš. Ale ty jsi mě přesvědčil o opaku. Takže bude na tobě, kdy budeš připravený vyjít ven s tím, že ti nezáleží na tom, co co ostatní říkají. Já tady budu pro tebe vždycky."  dořekl jsem a všiml jsem si, že Ryeovi oči, které na mě celou dobu koukaly se trochu lesknou slzami. Nic neříkal a místo toho mě políbil.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahooj, předem se omlouvám, že to ukončuji v takovéto celkem hezké a napínavé chvíli, ale musíte si počkat😅♥  Zároveň ale doufám že se vám kapitola líbila, budu moc ráda za * a nějaké hezké komentáře, doufám že se uvidíme u další, která nejspíš vyjde až po Vánocích, proto vám přeju už teď hezký Vánoce a užívejte prázdnin stejně jako já. Zatím se mějte. Mám vás ráda. Vaše Anet♥