Motýlí Básně....protože Život Nelze Žít Krásně

Mám strach že smutek je vrah

Stačilo jen pár vět.

Aby změnili mi svět.

Celé roky dřiny,

Teď tíží pocit vinny.

Sebevědomí je opět pryč.

Jako by mě udeřil bič.

Nechci se v zrcadle vidět.

A ani se za sebe stydět.

 
Život mi nějak zdrhá.
Někdo po mě nože vrhá.
Naděje se mi vytrácí.
všichni radí, chytráci.
Teoreticky to umí každý.
Ale tohle rozhodnutí ti je navždy.
Pak už není cesty zpátky.
Vždyť život je tak strašně krátký.

 

Jsem sám
v tomhle velkém světě,

Vždyť toužím jen po jedné větě.

Jen po jednom obětí dlouhém,

Po pohlazení od Tebe pouhém,

 

Cítím se sám na téhle zemy,

Opět do breku z toho je mi,

S toho jak neustále sám
se cítím,

Město již spí jen v mém okně svítím

Jen mé okno v černé noci září

Jinde již spí zpousta lidských tváří.

 

A jen já v tuhle dobu nemohu spáti,

protože slzi se mi do očí začínají dráti

Samoty se vážně děsím nejvíce.

Jsem tvrdohlavá palice.

 

Na svého prince budu čekati i dále.

Dokud nezhasnou světla v tomhle sále.

V sále se právě můj život promítá

Ten kluk v něm vzát to odmítá.

Dokud divadlo bude hrát,

Své naděje nehodlám se vzdát.

 

Zbyla jen v srdci díra.

Kam utíká mi víra?

Víra v lidi, štěstí, lásku.

Měl jsem na očích pásku.

Teď padám do temné propasti.

Mé srdce neslepí žádné náplasti.

Ležím tu s prázdným srdcem i duší.

Ta černá bolest mě vážně mučí.