...
Bezmoc, slabost, strach, bolest, odpor, nenávist to všechno jsem cítila během několika dní, možná týdnů, nebo dokonce měsíců, kdy mě mučili, týrali, mlátili, učila jsem se prý disciplíně ale těžko se tomu dá uvěřit. Arthur mě mučil denně a já pomalu ale jistě začala tušit že umřu jako ty přede mnou ale jeho rukou. ,,Ann jsi statečná vydržela jsi tu déle jak půl roku a obstála jsi. Jsi jediná kdo si získal mé srdce a strašně moc se omlouvám za to co jsi za tu dobu protrpěla, od teď budeme žít spolu a spokojeně." oznámil již zmiňovaný. Já ale neměla sílu odpověďet nebo se jakkoliv pohnout, Arthur se pro mně stál někým koho nenávidím ale musím předstírat pravý opak, nenávidím ho. ,,Ann mluv se mnou prosím." pohled do jeho očí mne uchvátil, když v tom jsem se propadla do tmy, slyšela jsem hlas Arthura jen vzdáleně.
...
,,Pane ona čekala dítě ale potratila, nevím jestli vůbec přežije, je podvyživená a slabá, nyní je ale mimo ohrožení života." řekl mně neznámí hlas ,,Děkuji doktore." řekl už známější hlas Arthura. Otevřela jsem oči, a uviděla jeho smaragdy ,,Ann moc mě to mrzí já nevěděl," nestihl dopověďet ,,Arthure nemůžeš za to že jsi zabil někoho kdo se ještě ani nenarodil, nevěděl jsi to, tohle chceš slyšet! Já nejsem tvá hračka a už vůbec ne tvůj majetek! Zabil jsi naše dítě nenávidím tě! Nesnáším všechno a všechny tady! Jestli si myslíš že ti všechno odpustím mýlíš se!" křičela jsem po něm vstala jsem z lůžka a utekla do koupelny kde jsem se zamkla. Doběhla jsem ke skříňce a vytáhla z ní žiletku. Přiložila jsem si ji k žíle a řízl, krev byla všude a já pomalu umírali. Slib který jsem si dala jsem nesplnila, slíbila jsem si totiž že zlepším život žen, najdu svou rodinu a vezmu si někoho z lásky. Naposledy jsem vydechla a můj hrudník se nezvedal.
...
Když do koupelny konečně vtrhl Arthur bylo pozdě byla mrtvá a nikdo jí nemohl pomoci. Uspořádal jí pohřeb a díky ní ženy měly práva které ztratily už dávno. Arthur se neoženil a žil jako svobodný muž.
