Po několika letech jsem se už přestala ptát proč já, nemělo to smysl byl neoblomný. Mlátil mě za každou blbost a já pochopila že není úniku. Miloval když měl nademnou moc a věděl že já s tím nic neudělám, věděl že se nevzepřu a budu poslouchat každý den jeho rozkazy. Věděl že nenávidím bondage a proto ji miloval, dělalo mu dobře mi ubližovat. Nestěžovala jsem si na pobyt zde, měla jsem všechno co jsem chtěla ale to po čem jsem toužila jsem nikdy nedostala. Svobodu. Svoboda je to co mi chybělo už deset let. V podstatě jsem neměla žádné dětství protože mě zde vězní už od mých pěti let. A já ho nenávidím. Není zrovna příjemné když každý den zažívate peklo na Zemi. On bohužel nechápe že jsem taky jenom člověk a dává mi dost zabrat. A taky si neuvědomuje že skoro umírám, bohužel to je pravda, jeho lékař mi řekl že pokud utrpím vážně zranění a nebo budu vystavěna stresu a tlaku zemřu. Nemám sílu se bránit.
