Stay with Me *Taekook*

Epilog

3 years later (bude tu trosku více time skips tak se nelekejte ^•^)

,,TaeTae kam to jedeme...?" Zašeptal jsem když jsme už nějakou tu půl hodinu seděli v autě.
Slyšel jsem jeho smích.
,,Uvidíš." Trochu jsem si povzdychl a koukal dal z okna. Po necelé hodince jsme zastavili a Taehyung vystoupil z auta.
,,Čekej tady, pro něco si skočím." Byli jeho poslední slova než odešel.

Znuděně jsem sedel a poklepaval do dveří. Uslyšel jsem otvírání auta. Konečně.

,,Co ti tak dlouho trvalo Tae...?" Pověděl jsem a Vydechl. Odpověď jsem sice dostal, ale je od Taehyunga.

,,Čus Kookie, nevěděl jsem, že mám nové jméno." Zasmál se Jimin. Překvapene jsem zamrkal.
,,No co je?" Nastartoval auto a vyjel.

,,Bolí mě zadek..." Zastěžoval jsem si a podíval se na Jimina.
,,A to si jenom sedel..." Zakroutil hlavou a šlápl na plyn.
,,Jenom sedel? Sedím už tři hodiny v kuse! A ještě se nudim..." Zamračil jsem se.

,,Tak tě zabavíme no" Zamumla docela otravene a zapnul písničky. A měl pravdu, po chvilce jsem se zabavil zpíváním a Jimin se ke mně i přidal.

Cesta nám rychle utekla, což jsem byl rad. Vystoupil jsem z auta a protáhl všechny stuhlé svaly.

,,Moc se neprotahuj a pojď." Zašklebil se. Chytil mě za ruku a šel se mnou až k cestě na které leželi lístky od růže.

,,Tu pokračuj sám. Nakonci cesty tě bude někdo čekat." Pustil mi ruku a než jsem se nadál byl pryč. Pokračoval jsem až k altánku, kde cestička končila. Porozhlédl jsem se okolo sebe, ale nikoho nevidel. Že by mi Jimin lhal? Proběhlo mi hlavou.

Vešel jsem do altánku a koukal okolo sebe.
,,Tak si tady." Uslyšel jsem za sebou a otočil se. Stal tam Taehyung s úsměvem na tváři.

,,Jsem nu..." Podrbal jsem se na zátylku a usměv mu oplatil.

,,A proč jsme vlastně tady?" Znova jsem se podíval okolo sebe a pak zpátky na Taehyunga, který mezitim změnil svou polohu. Klečel přede mnou.

Nechápavě jsem na něj koukal, dokud nevytahl menší krabičku a neotevřel ji.

,,JungKookie... stále si pamatuju na ten první den, když jsem ti napsal a pak jak jsem tě s Jiminem našel. Byl jsem ten nejšťastnější člověk na planetě. Potkal jsem někoho kdo mi změnil cely život. Tím někým jsi ty. Proto se tě ptám.. udelas mě ještě šťastnějším než jsem.. a vezmeš si mě?"

Chvilku jsem překvapene stal.
,, ano.. Ano!" Taehyung se postavil a nandal mi prstýnek. Vzápětí jsem mu skočil okolo krku.

Najednou se rozezněl pískot a tleskaní.
Byl jsem opravdu šťastný.

1 years later

Popíjel jsem čaj a čekal na Taehyunga než prijede z práce.

Zničeho nic mi začal vyzvánět telefon. Zamrkal jsem a přijmul hovor.
,,Ano prosím..?"
,,Dobrý den, Jeon JungKook?" Ozvalo se z druhé strany.
,,Ano? Stalo se neco?"
,,Staršně nás to mrzí..."
,,Co? Co se stalo?" Byl jsem zřetelně zmatený.
,,Váš manžel měl autonehodu a je v komatu ze kterého se nemusí probrat..." Oči se mi zaplavily slzami. Hovor jsem típnul a hlasite vzlykl. Zvedal jsem se rychle ze židle a vyrazil jsem do nemocnice.

Uběhlo par týdnu a Taehyung byl stále v komatu. Sedel jsem u jeho postele a držel jeho ledovou ruku.

Najednou doktoři vešli do pokoje se zklamaný výrazem.
,,Je nám to moc líto, ale musíme ho odpojit... lezi tu staršně dlouho.." Slzy se mi opět draly na povrh.
,,Neee!" Zakricel jsem, ale k ničemu mi to nebylo.

2 years later

Klečel jsem u hrobu a koukal na jméno člověka, co mi změnil život.  Zakroutil jsem hlavou a utrel si par slz.

,,Chybíš mi..." Zamumlal jsem.
,,Taehyungie... nikdy na tebe nezapomenu... nikdy. Změnil jsi mi život. Můj život když jsem tě neznal byl tak příšerný a pak když si přišel ty? Byl tak úžasný, poznal jsem co je štěstí a teď... vrací se ten starý Jungkook, který se neusmiva." Zašeptal jsem a pohledl na nebe.
,,Ty jsi byl duvod mého úsměvu a když tu nejsi... nemám důvod se usmívat a vůbec důvod žít. Slíbil si, že navzdy se mnou zůstaneš, navzdy budeš se mnou..., ale umrel jsi, umrel jsi a nejsi tady... a n-nebo na mě D-dohlížíš..?" Vzlykl jsem a-

,,Jungkookie? Hej Kookie!" Cítil jsem jak někdo se mnou otřásá. Rozevřel jsem oči a viděl Taehyunga s vyděšeným výrazem. Ihned jsem ho objal. Chvilku jsem mu plakal do hrudi a on mě hladil ve vlasech.

,,Bože Jungkookie.. copak se ti zdalo...?" Zamumlal a věnoval mi jemný polibek do vlasu. Malinko jsem zakroutil hlavou a on pochopil, že se o tom nechci bavit.

Stejně jsem mu to pak všechno pověděl. Taehyung si jenom povzdychl a silne mě objal.
,,Řekl jsem, že tu navzdy s tebou budu a to taky splnim, to si pamatuj, králíčku
(Taky vás miluju😂😂❤️)

5 years later (opět no ^^)

Uběhlo pár let a my si s Taehyungem adoptovali holčičku. SuJin. Svou povahou byla spíše po Taehyungovi než po mně.

Sedel jsem s Taehyungem na gauči a koukal na televizi, když jsme slyšeli cupkáni po podlaze a SuJin hlásek.

,,Maminko? Tatii?" Sedla si vedle nás. Taehyung odvrátil pohled od televize a podíval se na ni.
,,Copak princezno?" Pohladil ji ve vlasech, musel jsem se usmat, byli spolu roztomilý.

,,Řeknete mi jak jste se poznaliii!" Vypískla SuJin. Zakroutil jsem nad ni hlavičkou.
,,Už jsme ti to říkali nejméně desetkrát." Zasmál jsem se. SuJin se malinko zamračila.
,,To mi je jednooo! Mně se to líbí... hlavně když si strejda Joonie myslel, že sestřelil světlo." Zahihňala se.

A Tak jsme ji zacali vyparávět náš příběh  odznova.

•THE END•

No a jsme na konci... bože chce se mi brečet 😣🙏🏻
Jsem tak šťastná, že jsem to dopsala, ale zároveň strašně smutná. Ano, říkáte si- mohla jsi udělat více kapitol.
Ale já už to tak měla naplánované od zacatku... řekla jsem si, že maximálně do 60 kapitol, protože jsem si myslela, že to budu psát stasne dlouho... a ne..sice je fakt, že 8 měsíců, ale i tak...(😂😂❤️❤️)

Hehe a taky, co jsem to provedla, že? Já si nedám pokoj, já vím ^^ ale mě to baviii. Baví mě číst komentáře typu- Co jsi to provedla a taaak😂❤️ no každopádně, stasne se omlouvám 🙂😂❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️

Ale každopádně, strašně děkuji za vaši podporu. Moc si toho vážím... staršně moc!❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️💖💖💖💖💖💖💖💖
Někdy si říkám, že si to ani nezasloužím...vážně ne.

Možná vám dam nějaké hlasování o knížky, to ještě uvidím. Nejdriv bych chtěla nějakou z těch vydaných dostat tak nad dvacátou kapitolku a pak kdyžtak začít psát další. Ale jak říkám, to teprve uvidím. ^^

No každopádně, vum, že děkuji pořad... ale tak ještě jednou vám staršně děkuji. Moc vás miluju a papa. Uvidíme se u jiných knizek❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️😭❤️❤️❤️❤️❤️❤️

(Taky bych byla šťastná kdybyste napsali nazor, takže pokud si uděláte čas❤️❤️❤️)