Stay with Me *Taekook*

15

Koukal jsem na něj a on na mě taky. Dech se mi zrychlil. Jungkook... kdo mu co provedl?! Proběhlo mi hlavou.

Jimin se začal zničeho nic smat. Já se na něj podíval vražedným pohledem a Jungkook se začal ještě více klepat.
,,Koukali jste na sebe jako kdybyste viděli boha!" Smál se Jimin. Měl jsem co dělat, abych ho něčím nepřerazil.
,,Drž hubu! Nevidíš, že ho děsíš?!" Zamracil jsem se a Jimin utichl. Klekl jsem si před Jungkooka a koukal mu do jeho uslzenych oči.

,,Ahoj..." Šeptl jsem a natáhl k němu ruku. Cuknul s sebou, jak nečekaná reakce, že?
,,Neboj se, neublížím ti." Pořad jsem mluvil potichu. Nechci aby se lekl. Koukal na mě a trošku se uklidnil. Pohladil jsem ho opatrne po líčku a on syknul. Měl tam hromadu ran. Opatrně jsem mu přejížděl po líčku. Byl z něho cítit strach. Bal se. Hodně se bal.
No kdo ne, když ho zmlátil brat, někoho kdo mu zrovna teďka pomáhá. Jo... jsem si jistý, že to byl Yoongi...

,,Neboj se JungKookie..." Zamumlal jsem. Jimin si klekl též a podíval se na mě.
,,Počkej to je ten Jungkook, jako Jungkook s k-" Rychle jsem mu zacpal pusu a on pochopil.
,,Drž pysky... JungKookie vážně se neboj, nic ti neudělám..." Podíval jsem se zpátky na tu hromádku neštěstí co seděla předemnou.
,,J-jsi jeho bratr! J-jsi u-určitě stejný jako on!" Vzlykl Jungkook a více se natiskl na zeď. Povzdychl jsem si a podíval do vzduchu.
,,Nejsem jako on... nesnasim násilí... nikdy bych neublížil ani mouše." Jimin do mě praštil a nafoukl líčka.
,,A mě chceš vždy přerazit!" Podíval jsem se na Jimina a drcl do něj.
,,Ty nejsi moucha, ale blbeček. Takže tebe můžu" Jimin se zamracil. Začali jsme se pošťuchovat a strkat do sebe. Najednou jsem uslyšel staršně andělský smích. Oba jsme se podívali na Jungkooka, který si zakryl ústa.
,,Omlouvám se... p-prosím n-neubližujte mi za to..." Zašeptal a podíval se do země. Chudák malý... je mi ho strašně líto. Až přijdu domu, Yoongiho nejspíše umlátím lopatou a nebo si na něj někoho najmu! Jimin se zasmál a zakroutil hlavou.

,,Nikdy bysme ti neublížili, Kooku" Natáhl k němu ruku a pohladil ho. Jungkook vypadal, že se nás moc nebojí. Za což jsem byl samozřejmě rád.

Všichni jsme na chvilku na sebe hleděli a já se pak postavil. Kluci obrátili na mě pohledy. Usmál jsem se.

,,Musíme už vstávat, hlavně ty Jungkookie, jinak nastydneš..." Podal jsem mu ruku a on ji opatrně přijal. Jimin mu pomohl se postavit a já ho přidržel. Opatrně jsme vyšli z uličky. Ale když jsem zahlédl jednu osobu, zase jsem zacouval zpátky a kluky tam zatáhl zpátky.

,,Co se děje?" Zeptal se Jimin a přidržoval Jungkooka, mezitím co jsem zase pomalu vycházel ven.

,,Zůstaňte tady a pokuste se být tiško..." Zašeptal jsem, ale tak aby to slyšeli.

Vyšel jsem z uličky a otočil se směrem k 'odchodu'.

,,No nené, Taehyungu, co ty tady děláš?" Uslyšel jsem za sebou ten nechutný hlas svého 'bratra'.

,,Jdu domů, Děkuji za optaní" Zavrčel jsem na něj. Přišel ke mně a poplácal mě po líčku. Ruku jsem mu okamžitě dal pryč a zamračil se.

,,Domov je na druhou stranu, bratříčku." Zase se zasmál a obešel mě společně i s jeho partou. Protočil jsem oči a zase rychle vešel do uličky, kde byl Jungkook a Jimin.

,,Vzduch je čistý, jdeme domu." Zavelel jsem a podepřel Jungkooka z druhé strany. Jungkook je docela důvěřivý, řekl nám i kde bydlí. No dobře, museli jsme ho přesvědčovat, ale i tak...

Jungkooka jsme dovedli domu, protože by to sám nedokázal a pak odešli. S Jiminem jsem se rozloučil a odešel domu...

Posledních pár odstavců jsem psala na notebooku z duvodu klidového režimu..., takže se omlouvám jestli to vypadá nějak divně ://

Ehe noo, Jungkookie moc lidem důvěřuje a pak na to doplácí... chudáček malinký...

No nic... Dobrou noc zlatíčka a sladké sny přeji ❤❤🌇