WHAT?!

Kapitola 7.

Asi po hodině jsme dojeli na místo kde kluci už všude poletovali."Kluci".Zakřičel na ně Hyunjin,najednou se tam všichni seběhli jak děti na zmrzlinu."Tak jo,kluci tohle je Sonny a její kamarádka Adéla"."Sonny to je ta tvá příbuzná?"."Jo je"."Hmmm"."No a holky tohle je Felix,I.N,Changbin,Bangchan,Woojin,Han,Seungmin a Lee Know"."Hyunjine?"."No?"."My kluky známe". Začala jsem se smát."Promiň já si to nějak neuvědomil"."No tak my vám pomůžeme s věcmi do chaty jo?".Řekl Han. Šly jsme za klukama do té obří chaty,Hyunjin nám pak ukázal pokoj kde s Adélou budeme."Teď nebudeš spát s Hyunjinem co?"."Dej mi pokoj"."Ne vážně, máš k němu nějaký jiný postoj?"."Jak jako?"."No máš k němu stejný city? Nebo je to větší?"."Nechci se o tom bavit.."."No dobře"."Holky pomůžete nám připravit oběd ?". Řekl Felix který stál mezi dveřmi,sladce se usmíval a Adéla asi padla do komatu. Sama nevím,měla jsem v hlavě hrozný zmatek ten kluk mě fakt ničí...Stáli jsme v kuchyni a dělali oběd,kluci se ptali na mě pak na Adélu a všeobecně jsme kecali o všem co šlo, všimla jsem si jak Hyunjin stojí na verandě a kouká na vodu. Rozhodla jsem se jít za nim."Hyunjine?"."No?".Koukal na mě překvapeně a měla jsem pocit že má ubrečený oči."Je vše v pořádku?"."Asi jo.."."Nechceš se projít?"."Jo mužem"."Hele,chci ti poděkovat"."Za co?"."Za to že si mě překecal ať s vámi jedu"."Prosím tě není za co"."Děkuju".Zastavila jsem se a koukala na vodu,najednou jsem ucítila něčí objetí."Hyunjine?"."Promiň já.."."Dobrý".Usmála jsem se na něho a furt mě objímal ze zadu."OBĚD". Křičel Chan,vrátili jsme se zpátky a posadili se ke stolu a pustili se všichni do jídla.Oni jsou tak komický u toho že začínám pochybovat o jejich zdraví. Po obědě jsme šli do rybníka se vykoupat,někdo plaval,někdo dělal blbosti a pak Felixe napadlo že si vezme Adélu na ramena a že Hyunjin si vezme mě. No dobře,za to Felixe asi praštím ale ok. Takhle jsme blbli aspoň dvě hodiny,když jsme vylezli z vody šli jsme se opalovat pár jedinců se stihlo spálit jak to prase takže Seungmin s Changbinem tam skučeli bolestí."Hele lidi?". Zeptal se Minho."Neuděláme v noci nějakou bojovku?"."Ne!". Řekla jsem vyděšeně"."Proč ne?"."Já se bojím"."Čeho?"."Všeho?"."Aha"."Lidi nebuďte bábovky a půjdeme,hele za hodinu dáme večeři a pak se rozhodne kam se půjde". Řekl Chan. Bože,nesnáším to už jako malá jsem z toho měla hrůzu,budou mě mít na svědomí. Zavolala jsem domů a pak šla na večeři,při ní se bavili kam půjdeme moc jsem to radši neposlouchala a věnovala se jídlu. "Tak jo lidi,dejte si pauzu a za hodinu půjdeme jo? Vezměte si potřebné věci a sejdeme se u rybníka". Řekl Han a všichni utekli k sobě do pokojů,vešla jsem k sobě a šla si lehnout. Přemýšlela jsem o tom že tento týden uteče jako voda a pak jen týden a odjede mi... připadala jsem si bezmocně."Můžu?".Mezi dveřmi stál Hyunjin."Ano můžeš"."Jdu ti jen říct že mi volala teta že se u vás zdržíme delší dobu než jen 3 týdny"."Uhm..vážně?". Muselo na mě být vidět jak jsem ráda."Nevadí?"."Ne,vůbec já..já jsem moc ráda"."Jo? já taky,jsem si u vás už za ten týden zvykl"."To jsem ráda"."Tak já tě nebudu rušit a za chvílí se uvidíme"."Dobře a neviděl si Adélu?"."Jo ta je u Felixe"."Ah ani mě to nepřekvapuje". Jen se usmál a odešel. Já jsem na chvílí zavřela oči,pak mě přišli vzbudit že už jdeme,doplazila jsem se k rybníku kde už všichni byli.Chan vše vysvětlil a šlo se. Stezka smrti bych to nazvala,nějaký kopečky,hrboli,louže,lezení no prostě děs a hrůza, chtělo se mi spát a furt jsem někde zakopávala až jsem upadla a odřela si koleno.Pohotový Hyunjin si toho všiml a běžel za mnou."Sonny jsi v pořádku"."Já nevím "."Na chyť se mě". Podal mi ruku a pomohl mi vstát."Děkuju"."Není za co". Celou cestu než jsme dorazili zpátky mě držel za ruku a nepustil, doma mi ošetřil koleno a poslal mě si lehnout ale ještě před tím jsem si šla dát sprchu a pak spánek.Přišel mi popřát dobrou noc a šel dolů ještě za ostatními.