WHAT?!

Kapitola 10.

Seděla jsem tam jak opařena,nohy jsem měla u sebe a držela je a nemohla jsem se vzpamatovat co se stalo,proč to udělal?Proč jsem se nechala?Proč to bylo tak skvělé?. Pak za mnou přišel."Sonny já.."."Nic neříkej"."Ale"."Prosím..mlč".Odešel pryč,co jsem to udělala proč jsem si o tom s ním nepromluvila..Po zbytek dne jsme se neviděli,došla jsem si jen na záchod a šla zas zpátky. Koukala jsem se na ty fotky co jsme ráno vyvolali,začala jsem brečet. Nechala jsem omylem pootevřené dveře,někdo mě ze zadu objal a propukla jsem ve větší pláč."Sonny neplakej". Byl to Hyunjin,pevně mě objímal."Prosím,neplakej už vůbec ne kvůli mně".Dal mi pusu na tvař a furt objímal."Zapomeňme na to co se stalo.."."Chceš na to zapomenout?".Zeptal se Hyunjin smutně."Jo,musíme...i když nechci".Odešla jsem pryč a nikoho celý den nevnímala. Další den jsme se k sobě chovali jako že se nic nestalo,nevím zda to bylo dobře nebo špatně. Rodiče si vzali volno a napadlo je že vezmou tetu aj strejdu někam pryč tak na 4 dny a to znamenalo že odjeli dneska,rozloučili se a jeli.Zůstali jsme tu sami,navrhla jsem ať jde za klukama zda mají volno a já budu s Adélou že si dáme od sebe pauzu."Jo máš dobrý nápad,a na jak dlouho?"."Asi jednu noc.."."Dobře"."Neber to tak že tě tu nechci.."."Neboj se"."Pak se normálně vrať jo?"."Ano,napíšu ti"."Budeš hodny...".Usmál se,spíš smutně a odešel beze slova. Zavolala jsem jí ať přijde a do hodiny zamnou přišla."Děje se něco? Jsi smutná..."."Já jsem udělala chybu.."."Ty ses s ním vyspala že jo.."."Skoro.."."co? Já to brala jako vtip jen.."."Ne.."."Co se stalo?"." V neděli jsme šli ven na oběd a pak jsme se vrátili domů a "."Vyjel po tobě?"."Jo..."."A ty ses nechala"."Jo"."A spali?"."Ne..naši se vrátili"."tak to jsem nečekala.."."Já taky ne...proto jsem ho teď poslala pryč za klukama...abychom si dali pauzu od sebe ale zítra se vrátí a taky jsem to někomu musela říct.."."Sonny ty brečíš..."."Když mě to strašně ničí..já ho miluju do prdele ale nejde to,nemůžu s ním být... nic"."Však nemáte stejnou krev"."Ale nejde to...".Objala mě a asi 10 minut jsem brečela. Večer mi pak volal Han zda nevím co mu je že je smutný a nebaví se. Řekla jsem že nevím, že mě nic neříkal. Docela jsem se z toho dostala a druhý den mi někdy ve 3 volal Hyunjin ať mu jdu otevřít."Ahoj"."Ahoj Hyunjine.."."Sonny?"."No?"."Dobrý?"."Jo..dobrý". Šli jsme domů a dali si nějaké jídlo,oba jsme zapomněli na to co se stalo a užívali jsme si jako před tím jako by se nic nestalo. Dali jsme si zase víno ale nic se nedělo jen jsme se víc smáli. Pak odešel na záchod a asi 10 minut se nevracel,vstala jsem a hledala ho ale v pokojíčku nebyl a jelikož jsme byli oba opilý tak jsme moc nevěděli co děláme takže jsem mu vpadla na záchod."Promiň Hyunjine já tě hledala ale už jdu". Vyšla jsem ven celá mimo,vážně si tam honil? Pak přišel celý červený."Tak co? Užil sis?"."S tebou by to bylo lepší"."Hyunjine..."."Ne já vím ..promiň. Jsem to hold nevydržel".Usmála jsem na něj,neříkám nic od toho problému bych mu ráda pomohla ať opilá nebo střízlivá ale smůla,nejde to. Druhý den jsme se probudili na zemi daleko od sebe. Hyunjina bolela hlava tak skučel ať mu dám prášek na hlavu,sebrala jsem síly a uvařila mu vývar.Něco málo snědl a moc nebyl schopný nic dělat,spal až do 4. Já nějak poklidila aby to tu nevypadalo jako na skládce,připotácel se ke mně do obýváku a sedl si.Koukal na mě a pak vstal a ze zadu mě objal."Nechceš s něčím pomoct?"."Ne ne je vše hotové"."Dobře". Stali jsme tam a koukali z okna pak ale mě začal líbat na krku a víc si mě k sobě tiskl."Hyunjine!"."Co?"."To nejde"."Proč to nejde?"."Si jako zapomněl co my dva máme společného?"."Myslíš to že jsme příbuzný?"."Ty jsi snad ještě vychlastanej do píči!". Zvýšila jsem na něj hlas."Co na mě řveš"."Já? něco jsme si snad řekli ne?"."Jo ty myslíš to že zapomeneme na to co se stalo? NA TO SE ALE ZAPOMENOUT NEDÁ"."Co s tím mám kurva dělat?"."Tolik to neřešit"."Hyunjine my spolu nic mít nemůžeme chápeš to?"."MY JSEM PŘÍBUZNÝ JEN TÍM ŽE SI TAK ŘÍKÁME!"."ALE MĚ TO NEZAJÍMA". Oba jsme mlčeli a nic neříkali."Ty ani nevíš co já k tobě všechno cítím..jak se trápím...nevíš nic!". Sebrala jsem se ,vzala si věci a utekla pryč celá ubrečená."Sonny,počkej jak to myslíš!". Otočila jsem se a viděla ho jak stojí na balkoně a volá na mě,utíkala jsem dál a dál.