Ne, že by se mi tady nelíbilo, ale chyběla mi moje rovina. Bylo strašný znát z celý roviny dva lidi. Prostě se stala chyba. Jo, dobře neříkám nic, ale moje deportace byl omyl, nic jsem přece neudělal. Mám kluky rád, ale tohle posrali. Vyšší rada nám přidělila nějaký starý opuštěný baráky, takže už týden trčím jen tady. Nevím, co to Chrise popadlo, ale rozhodl se, že tady nebude sedět jen tak a předevčírem se vrátil s tím, že poznal nějakou holku. Nechtěl nám o ní nic říct, takže můžu jen doufat, že to nebyla ona. Nedokázal bych, vskutku nedokázal, dívat se, jak si zrovna Chris hraje s prameny jejích vlasů. Nedovolil bych mu sledovat ty jiskřičky v jejích očích a dotýkat se její sametové kůže. Prostě cítím, že má být moje. A bylo mi zle z myšlenky, že to za ní teď chodí.
,,Počítejte se mnou s jídlem,'' Chris byl zase na odchodu.
,,Jdu s tebou," ani nevím, kde se to ve mně najednou vzalo. Zezačátku byl dost překvapenej a chvíli se na mě jen mlčky díval než řekl, že bude vlastně rád.
Vyšli jsme zadem a ukázalo se, že už to tady zná pomalu líp než u nás nahoře.
,,Tobě se tady moc nelíbí,co?" ptal se, když viděl výraz v mojí tváři.
,,Nemůžu říct, že ne, nic jsem tu pořádně neviděl,"
,,No joo, ty vole, tohle je tvoje premiéra!" poplácal mě po zádech.
Jen jsem kývl. Necítil jsem se ani na vycházku, vůbec jsem netušil proč jsem šel. A pak z ničeho nic dodal: ,,Potřeboval bys tu průvodkyni, kterou jsem měl já."
Nemám páru o čem to mluvíš blbče, nechtěl si nám nic říct. A ani teď mi nic neřekl. Nemám prostě rád, když něco načne a nedokončí to. Nevím, co si o tom mám pak myslet. Ale pokud je ta jeho průvodkyně ta moje průvodkyně, tak chci, aby už provázela jen mě.
,,Tak sem s ní," nevydržel jsem mlčet. Netušil jsem ani kam jdeme.
,,Proč jsi vůbec chodil, když se tváříš jako bys šel na pohřeb?"
,,Nevím," nechtěl jsem se svěřovat zrovna jemu, ale když se to tak vezme, nemám moc na výběr.
,,Nikdy nic nevíš,"
,,Hm," možná jen nechci nic řešit.
,,Tak si to strč," vážně? Jo? To si dělá prdel,ne?
,,Jo ok," nemám chuť na debaty tohohle typu.
Dalších dvacet minut jsme šli bez jedinýho slova. Prošli jsme něčím, co dřív mělo být asi brána, sem tam byl vidět přes rez původní bílej nátěr, ale i přesto nebyl nikde tak čistej,aby se nedalo pochybovat, jestli nebyla branka spíš šedá. Chvíli jsme šli mezi dvěma domy. Vypadalo to jako hranatej tunel, vzhledem k tomu, že byly nahoře spojený další zdí, která v dalším patře sloužila zřejmě jako podlaha. A když tunel končil, otevřel nám tak bránu do úplně jinýho světa. Ocitli jsme se na kraji malýho prostranství lemovanýho troskama a zbytkama z domů, co tu stály dřív. Uchvátilo mě to. Naprosto.
,,Kde to jsme?''
,,Říkala tomu myslím rozbořená čtvrť," KDO ONA?!
,,To mi jako nehodláš říct, kdo to je, nebo jak?" docházela mi trpělivost.
,,Tak proto si šel?" smál se.
,,Drž hubu,"
,,Josh mi o ní říkal už předtím," zase načal něco úplně jinýho a pěkně mě to sralo.
,,A kdo to jako je?"
,,Nevím jestli si ji viděl, byla u naší deportace," řekl to s takovým klidem, až mě uchvátila panika.
