Psychology

6.Kapitola

Sezení s Tonym pro mě bylo velikým přínosem. Tolik se to lišilo od sezení s Buckym, že to snad nebylo ani možné.
Ano, sezení a Buckym. Toho jsem se obávala. Netušila jsem, jestli přijde nebo ne. Kdybych tak dlouho nemlčela, mohlo to dopadnout jinak. Myslel si, že se ho bojím, a to nebylo dobré. Nevím, jestli jsem ho přesvědčila.

Na dnešek jsem měla speciální plán. Chtěla jsem s ním vyzkoušet jógu, a tak jsem začala odsou vat křesla i stůl na stranu, ale s gaučem jsem měla problém. Byl mohutný, a tak jsem s ním nebyla schopna pohnout.
,,Ukažte, pomohu Vám, " ozvalo se za mými zády a já se prodce otočila. Stál tam Bucky a skenoval mě zvláštním pohledem. Aby taky ne, když jsem byla oblečená v legínách a tílku, které nahradilo mé obvyklé šaty a sukně.
,,Dobrý den, Bucky. Pokud byste byl tak laskav," upřímně jsem se na něj usmála a odstoupila od pohovky. On ji přesunul ke stěně tak lehce, jakoby byla jen pírko. Já popadla dvě karimatky a rozložila je na podlaze. Jasmínová svíčka, kterou jsem zapálila už dříve, jemně provoněla celý pokoj.

Posadila jsem se na svou karimatku do tureckého sedu a pokynula mu, aby tak učinil také. A on mě s povytaženým obočím napodobil.
,,Víte, co je to jóga? " zeptala jsem se ho.
,,Už jsem o tom slyšel. Je to nějaký druh cvičení, že?" zkoumavě se na mě podíval a já se začala topit v jeho očích. Poučená ze včerejší chyby jsem však začala hned mluvit.
,,Ano, je to druh cvičení, které má uklidňovat, Jednotlivé Asány mají pomáhat získat duševní rovnováhu. Já jsem si pro toto cvičení našla vlastní systém, který používám při některých terapiích. Začala bych tím, abyste se položil na záda, ruce nechal volně podél těla a zavřel oči," zmateně se na mě podíval, ale potom udělal, co jsem po něm chtěla. Byl viditelbě nervózní a napjatý.
,,Potřebuji, abyste se uvolnil, Bucky, jinak ničeho nedosáhneme. Nic Vám tady nehrozí, můžete být v klidu."
Jeho stažené svaly se trochu povolily, ale stále to nebylo ono. Nechala jsem to být  a doufala, že požadovaného výsledku dosáhneme později.
,,Tak a teď se soustřeďte na své dýchání, ale nijak ho neovlivňujte. Dýchejte zcela přirozeně. Vnímejte, jak vám kyslík putuje do plic a zase ven," řekla jsem a byla potichu. Sledovala jsem ho. Vypadal tak klidně a nevinně. Jeho tvář byla uvolněná a já ji konečně spatřila jinak než zamračenou a plnou obav. Byl to hezký pohled, musela jsem se usmát.
,,Zaposlouchejte se do toho ticha a vnímejte, jak vám tluče srdce. Nic jiného, než Vy, Bucky, v tento moment neexistuje. "
Mlčela jsem ponořená ve svých myšlenkách. Ten muž přede mnou ze všeho nejvíce potřeboval klid, který mu nebyl dopřán. Už jsem pomalu začala vymýšlet plán na jeho další léčbu.
,,Pomalu otevřete oči a posaďte se," počakala jsem, než udělal, co jsem řekla a pokračovala, ,,jak se nyní cítíte?"
,,Jsem uvolněný a až podivně klidný. "
,,A přesně tohle bylo účelem tohoto cvičení. Můžete ho provozovat kdykoliv a kdekoliv. Asi bych Vám to, Bucky, doporučila před spaním. Mohlo by to zabránit nočním můrám."

Společně jsme dali dopořádku místnost a já sfoukla svíčku, ale nechala ji na stole, kdyby se ještě někdy hodila.
,,Zítra půjdeme ven," usmála jsem se na něj a oblékla si kabát. ,,Projdeme se trochu po městě," vzala jsem si kabelku a chystala se odejít, ale on mě chytil za zápěstí a zabránil mi tak v odchodu. Jeho stisk nebyl pevný, takže jsem se nebála. Otočila jsem se na něj a pohlédla mu do očí z větší blízkosti, než v jaké jsme kdy byli.
,,Děkuji," řekl a odešel.